Že budou Olejáři vyhrávat vždy, když je do boje povede Connor McDavid, je pochopitelně vize utopická, ovšem, že budou vyhrávat hodně těžce v případě, když jejich kapitán z nějakého důvodu bude absentovat, to se tak nějak tuší. Razítko na tuto hypotézu dal poslední zápas Edmontonu proti Dallas Stars. Ačkoliv celkový dojem z výkonu mužstva nebyl špatný, v nepřítomnosti svého lídra zkrátka je a patrně i bude gólů, a potažmo i bodů jako pověstného šafránu. Třízápasová šňůrka domácích úspěchů v řadě tak čtvrtý korálek z texaské pouště nepřidala. O to důležitějším se jeví zápas dnešní. Zdá se, že tým by mohl být na vzestupu a stále vyhrávat pochopitelně nelze, ovšem je potřeba se vystříhat několika na sobě navazujících proher!
Oilers se pod vedením nového kouče herně i výsledkově zvedají. Ze sedmi zápasů, ve kterých stál na lavičce Ken Hitchcock, se pouze dvakrát stalo, že jeho svěřenci odešli z kolbiště úplně z prázdnou. Doma byl tým pod vedením Hitchcocka dokonce 100%, ovšem venku už to tak velká sláva nebyla. Dlužno podotknout, že na prvním tripu se nový hlavní trenér s týmem teprve seznamoval a v úvodu následné výpravy na ledy soupeřů mu chyběl základní předpoklad úspěchu, Connor McDavid. Ideální měřítko pro odraz kvality v zápasech „venku“ tak nastává až dnes. Kádr je kompletní (vyjma dlouhodobě absentujících Sekery s Riederem, nejistý je ještě start Ryana Spoonera), forma celkově špatně nevypadá, herní systém nového kouče, zdá se, funguje, konečně byla nalezena jistota v brankovišti, rozehrál se k slušným výkonům klíčový bek Oscar Klefbom (v posledních zápasech dobrá bilance 2+2) a funguje i ofenziva navíc podpořená efektem dnešního návratu Connora McDavida.
Byť se v poslední době daří, pohled na tabulku Západní konference je neúprosný a jednoznačně dokazuje, že jakýkoliv herní a bodový výpadek se trestá. Onen ze začátku listopadu, který stál místo Todda McLellena, se stále ještě zažehlit nepodařilo. Naftaři tak stále visí na gumičce na 11. místě tabulky (v divizi „až“ pátí), v těsném závěsu za postupovými pozicemi. Ovšem pozor, máme za sebou již první třetinu sezónní porce zápasů a pomalu se začíná oddělovat zrno od plev a dohánět všemožné „bychy“ bude čím dál tím těžší. Západní konference se momentálně rozdělila zhruba na tři nestejné třetiny týmů. K Preds se přidali Flames, Avelanche a Jets a zbytku pelotonu lehce bodově odskočili. Silný střed tabulky uzavírají právě Naftaři společně s Coyotes. Zbylé eskadry již nabírají povážlivou ztrátu, která by je zřejmě měla z bojů o postup diskvalifikovat. A zářným příkladem jsou právě St. Louis Blues. Donedávna pravidelný černý kůň ligy v letošním průběhu sezony jen dokládá pozvolný úpadek a sešup pod své výkonnostní sinusoidy pod středovou přímku průměrnosti. Už vloni se trochu překvapivě o bod do vyřazovacích bojů neprotlačili a letos po odehraných 25 zápasech ztrácí na osmou konferenční příčku již alarmujících 10 bodů, byť mají oproti všem svým rivalům několik zápasů k dobru. Zatím osmí Golden Knights mají na kontě o celé 4 zápasy více, nejpilnější Kosatky dokonce o 5.
Bluesmani mají za sebou další poměrně zdařilou éru, ovšem ani tentokrát se ji nepodařilo korunovat ziskem prvního Stanley Cupu v dějinách organizace. Kádr v poslední době logicky trochu oslabil, ovšem momentálně souží tým zejména velká vlna zranění klíčových hráčů. Na ledě dnes určitě neuvidíme beky Carla Gunnarssona a zejména kapitána, jednu z klíčových postav týmu a jednoho z nejlepších beků současnosti vůbec Alexa Pietrangela, který se zranil v zápase proti Coloradu a při posledním zápase, kterým byl debakl na ledě Arizony 1:6, již na soupisce nefiguroval. Z různých důvodů jsou mimo hru rovněž Erik Foley, Jaden 
Schwartz, Robby Fabbri a zejména švédský útočník Alex Steen. Navíc je možné pozorovat též patrný pokles formy u opor, jako jsou Vladimir Tarasenko (9+11, ale -7), či Brayden Schenn (5+9, -6). Ale totéž se vlastně týká již výše zmíněného Alexe Pietrangela (4+7, -8!), vloni jednoho z neproduktivnějších beků ligy a tradičně pevnou defenzivní stálici sestavy. Vyšší věk už pak patrně dostihl Jaya Bouwmeestera (0+3, -10), který je letos jen odleskem někdejšího jednoho z nejlepších psů obranářů ligy a ve statistice +/-, která je u tak defenzivně laděných typů hráčů velmi důležitá, patří k nejhorším v celé lize. Ještě hůře je však na tom někdejší úspěšný Olejář Patrick Maroon, jehož ztráty jsme před koncem letošní sezony tolik zoufali a v koutku duše doufali, že se nám po odskočení si do bojů v play off v dresu Devils opět vrátí. Nakonec dal přednost státu Missouri před ledovou Albertou a zdá se, že tak trochu prohloupil. V letošní sezoně se mu vůbec nedaří střelecky, když zatím skóroval pouze jednou (!), celkem nasbíral 8 kanadských bodů s bilancí -12! Nejproduktivnějším hráčem Blues je tak nováček v týmu a tradiční účastník MS v ledním hokeji (a dvojnásobný mistr světa) v dresu s javorovým listem na hrudi Ryan O’Reilly (12+16, +5), který je zatím jakýmsi jednookým králem mezi ostatními slepými, spolehlivě a na své poměry už snad hraje jen bek Colton Parayko. Mimochodem tento chlapík opustil před letošní sezonou do té doby se trápící Buffalo Sabres výměnou za českého reprezentanta Vladimíra Sobotku, Patrika Berglunda a Tage Thompsona a směnu pozic v draftu. Bylo by zajímavé, jek na tento svůj životní krok hledí s odstupem půl roku, když vidí formu a vyhlídky svého nového chlebodárce a současné rozpoložení Šavlí…
Speciální zápas čeká rovněž Davida Perrona, třetího nejproduktivnější hráče Blues (8+7, -6), který se okruhem přes několik destinací vrátil opět „domů“, ještě plný dojmů z loňské jízdy Vegas, byť jeho působení v Edmontonu bylo spíše epizodní. Týmu se zatím trápí i oba gólmani, jak jednička Jake Allen, tak jeho náhradník Chad Johnson, který v této pozici vystřídal Carter Huttona, který si dnes lebedí v brankovišti Buffala. Každopádně Oilers zřejmě dnes nenasadí Mikko Koskinena, který patří do top 10 gólmanů celé ligy v procentuální úspěšnosti zákroků, a v průměru obdržených branek na zápas je dokonce už třetí (!), nýbrž je očekáván start Cama Talbota.
V případě Oilers se ukazuje, jak mocnou čarodějkou dokáže být psychika. Předpokládané a tak trochu očekávané personální zemětřesení v kádru se zatím nekoná, dá se říci, že všichni hráči se herně zvedli a vypadá to, že i nový stratég na lavičce bude o čest a slávu bojovat s tím, co má dnes k dispozici. Alfou a omegou je však Connor McDavid na ledě. V jeho případě tak snad může zamrzet jen fakt, že mu pomalu, ale jistě, prchá čelo tabulky produktivity NHL. Se svojí bilancí 35 kanadských bodů (14+21) sice stále patří do absolutní špičky (momentálně šesté místo), ovšem zabojovat o druhou obhajobu Art Ross Trophy v řadě bude hodně těžké. Kometa loňské sezony Mikko Rantanen, mocně podporovaný Nathanem MacKinnonem má již o plných 11 kanadských bodů víc. Navíc do excelentní formy se v poslední době dostal rovněž loňský korunní princ produktivity Nikita Kučerov. A lze je spekulovat, kde by dnes byl Auston Matthews, kdyby nemusel kvůli zranění vynechat polovinu zápasů svého týmu a zpět se vrátil snad ještě ve větší formě a pohodě, než kterou oplýval na startu letošní sezony. Rovněž i vzhledem ke stylu hry, kterou budou Olejáři pod Kenem Hitschcockem praktikovat se patrně nedočkáme v zápasech týmu s bohabojnými ofenzivním excesy, kterých je letošní sezona NHL plná. Navíc konkurs na zabijáckého snajpra na křídle elitní formace stále trvá, byť spolupráce s Leonem Draisaitlem funguje spolehlivě. Pokud tým pošlape a bude úspěšný, není však vyloučeno, není vyloučen po roční přestávce opětný atak individuální trofeje nejcennější.