«

»

Pro 27 2018

Sváteční období zpestří tradiční souboj mezi Oilers a Canucks

Ke všem dárkům, řízkům, bramborovému salátu a cukroví patří každý rok v tomto období neodmyslitelně také pořádná porce hokeje. Zatímco starý kontinent baví například utkání 92. ročníku prestižního Spengler Cupu, v Kanadě se schází celé rodiny, aby společně sledovaly juniorské mistrovství světa. To se letos koná ve Vancouveru a Victorii a pro kolébku hokeje se opět jedná o výjimečný sportovní svátek. Ve stínu pochopitelně nezůstává ani NHL, která po třídenní pauze opět naplno roztáčí kolotoč svých zápasů.

Edmontonské Rogers Place bude v pátek od 3:00 SEČ svědkem tradičního kanadského derby mezi domácími Oilers a Vancouverem Canucks. Bude se jednat o druhé z celkových čtyř vzájemných utkání, která oba divizní rivaly v letošní sezoně čekají. První duel máme určitě ještě všichni v živé paměti, neboť se odehrál poměrně nedávno – 16. prosince a Vancouver v něm na domácím ledě i díky 3 kanadským bodům Brocka Boesera (1+2) porazil Naftaře poměrem 4:2. Další zápas mezi oběma soupeři je na programu 16. ledna a svou letošní minisérii zakončí Oilers s Canucks 7. března.

Edmonton nenastupoval na vánoční prázdniny v dobré pohodě, neboť svátečnímu volnu předcházely tři porážky v řadě, když svěřenci Kena Hitchcocka postupně nestačili na zmiňovaný Vancouver, St. Louis a Tampu Bay. Oilers mají aktuálně na marodce tři své klíčové beky a absence Andreje Sekery, Oscara Klefboma a Krise Russella se ukazuje jako velmi citelná. Nováček Caleb Jones se sice prezentuje ve velmi dobrém světle, ovšem zkušenosti v obranných řadách mohou momentálně McDavidovi a spol. poněkud scházet. Oilers se nyní i přes šňůru porážek stále nachází na postupové pozici do play off, když v Západní konferenci zatím drží druhou divokou kartu.

Jen bod od zmíněné poslední postupové příčky na Západě se nachází dnešní soupeř Naftařů a netřeba tak připomínat, jak je nadcházející utkání pro oba týmy nesmírně důležité. Canucks mají  ovšem k dnešnímu dni odehráno o celé tři utkání více než Oilers. V posledním zápase před vánočními svátky podlehli Kosatky na domácím ledě Winnipegu fotbalovým rozdílem 0:1, přičemž na Laurenta Brossoita vyslali hned 40 střeleckých pokusů. Bývalý gólman Edmontonu byl ovšem bezchybný a zajistil svému týmu hubené vítězství a průběžné první místo v Západní konferenci. Výsledky Vancouveru trpí takzvaným houpačkovým syndromem. Považte sami – zatímco v listopadu zvítězili Canucks ze 14 zápasů pouze třikrát, v prosinci z 11 pokusů brali dva body hned v šesti případech. Z posledních 5 utkání na kluzištích soupeřů disponuje Vancouver bilancí 3 vítězství a 2 porážek.

Historická stopa v utkání

Toto preview bych chtěl věnovat dvěma personám českého hokeje, které jsou spjaty s oběma dnešními soupeři. Vladimír Růžička a Ivan Hlinka jsou v českých luzích a hájích pojmy s hvězdným puncem a v očích fanoušků i odborníků patří k tomu nejlepšímu, co kdy český hokej dal světu. Současný trenér chomutovských Pirátů Vladimír Růžička se na své zámořské dobrodružství vydal během sezony 1989/1990 a jeho prvním klubem za velkou louží byl právě Edmonton Oilers. Růžička sice za Oilers odehrál pouhých 25 utkání během základní části, přičemž do play off vůbec nezasáhl, ale i tak stojí za zmínku jeho působení v nejsevernější destinaci NHL zmínit. Na konci zmíněného ročníku sice nebylo jeho jméno vyryto na slavném Stanley Cupu, který Oilers zatím naposledy ve své historii tehdy získali, ovšem prsten za vítězství Růžičkovi upřen nebyl a dodnes jej má ve své sbírce. Své mimořádné hokejové kvality bohužel naplno bývalý trenér národního mužstva prodal v NHL až ve službách Bostonu Bruins a posléze Ottawy Senators. V roce 1994 se vrátil do Evropy, kde nejprve odehrál pár utkání za švýcarský Zug, aby poté své jméno definitivně spojil se Slavií Praha, kde hrál až do konce své aktivní kariéry v roce 2000. V exkluzivním rozhovoru pro náš web před časem Vladimír Růžička na své působení v Edmontonu rád zavzpomínal. „Ocitl jsem se v nejlepší soutěži na světě a ještě navíc v Edmontonu, kde jsou lidé hokejem doslova posedlí. Překvapilo mě, jak tam všechno fungovalo a jak se tam hokej hraje,“ zapátral v paměti Růžička. „Život tam byl dobrý, ale zima byla veliká. Když jsme přiletěli, bylo asi minus třicet. Kamkoliv tam přijdete, hraje tam od rána do večera televize a v ní běží hokej. Ven jsme vyjít mohli, ale všude nás fanoušci poznávali. “ A na které utkání v dresu Oilers bývalý slávistický kapitán nejraději vzpomíná? „Asi bych vybral první zápas, ve kterém jsem bodoval a hned z toho byly dva góly. Myslím, že to byl můj čtvrtý nebo pátý start v NHL proti Los Angeles. Vyhráli jsme 7:6 a já si k dvěma brankám připsal ještě přihrávku.“  Vladimíra Růžičku původně draftovali Toronto Maple Leafs, kteří jej v roce 1989 vyměnili na sever Alberty za výběr ve čtvrtém kole draftu v roce 1990. Růžička vzápětí uzavřel ve svých 26 letech s Oilers čtyřletý kontrakt. Svůj debut v NHL si kapitán olympijských vítězů z Nagana připsal 17. ledna 1990 proti Winnipegu Jets. Ve své jediné sezoně v dresu Oilers nakonec zaznamenal celkem 25 utkání, v nichž posbíral 17 kanadských bodů za 11 branek a 6 asistencí.

Ivan Hlinka byl stejně jako Růžička odchovancem litvínovské hokejové líhně a oba své hokejové osudy protnuli na zlaté olympiádě v Naganu v roce 1998, kde Růžička dirigoval český hokejový orchestr coby kapitán na ledě a Hlinka z pozice hlavního trenéra ze střídačky. Přestože je Ivan Hlinka již více než 14 let po smrti, stále jeho jméno hlasitě rezonuje hokejovými kuloáry a v srdcích fanoušků má navždy svou nesmazatelnou stopu. A totéž platí i o Vancouveru, kde Hlinka v letech 1981 – 1983 odehrál během dvou sezon 137 zápasů. Jistý fanouškovský web jej dokonce zařadil mezi 100 nejlepších hokejistů Canucks všech dob, když se v celkovém hodnocení umístil na 67. příčce. Dohromady si pozdější trenér Pittsburghu Penguins v černožlutém vancouverském dresu připsal do svých statistik 42 gólů a 81 asistencí. Hlinka legálně opustil Československo v roce 1981 a odešel vyzkoušet své štěstí za moře. Během obou sezon, které za Vancouver odehrál, byl jeho spoluhráčem litvínovský kamarád – obránce Jiří Bubla. Bubla je mimo jiné otcem obránce Jiřího Šlégra, který za Vancouver nastupoval v letech 1992 – 1995 také, aby poté pokračoval ve své zámořské kariéře v dresu Edmontonu Oilers. Inu hokejové cesty bývají někdy nevyzpytatelné. Oba hráči si byli logicky (nejen) během kanadského angažmá velmi blízcí a fanoušci si jejich jména často spojovali.  Dokonce se jednou přihodilo, že na jedné hokejové kartičce pod Bublovou fotkou figurovalo Hlinkovo jméno. Vysoký útočník s nezaměnitelným charisma se v roce 1983 vrátil zpět do Evropy, kde následně podobně jako Růžička působil ve švýcarském klubu EV Zug, V roce 1987 pak ukončil v dresu mateřského Litvínova aktivní kariéru. Jiří Bubla vydržel ve službách Canucks až do roku 1986.

Zajímavosti:

Connor McDavid nasbíral v posledních 5 zápasech 9 kanadských bodů.

Alex Chiasson má z kádru Oilers nejlepší procentuální úspěšnost střelby. Na svých 16 gólů potřeboval pouhých 50 střeleckých pokusů, což činí úspěšnost 32 %.

Oilers dokázali zatím celkem dvacetkrát skórovat v letošní sezoně v zápase jako první. Pokud se jim toto podařilo, hned ve 12 případech z toho byla výhra.

Oilers mají proti rivalům z Pacifické divize zatím vyrovnanou bilanci 4-4-1.

Edmonton má na marodce v úvodu zmíněné trio obránců: Andrej Sekera, Oscar Klefbom a Kris Russell. Vancouver nemůže do dnešního utkání počítat se službami Svena Baertshiho, Brandona Suttera a Troye Stetchera. Startující gólmani zatím nebyli ani na jedné straně potvrzeni, počítá se ovšem s tím, že v akci by se měly objevit obě týmové jedničky – tj. Jacob Markström resp. Mikko Koskinen.