«

»

Úno 27 2019

PRE: Edmonton se pomalu zvedá z bláta, jak uspěje dnes v Torontu v Kanadském derby?

Do konce základní části schází 20 zápasů. Oilers jsou nyní na dlouhém venkovním tripu, když 25 začínali na ledě Nashvillu, aby ho končili 4.března na ledě Buffala a doma se představili až 7.března s Vancouverem. Oilers konečně zabrali, ale ztráta je stále stejně velká, protože za to vzaly i jejich úhlavní soupeři v honbě za play off. Není se ale čemu divit, je to taková každoroční klasika, kdy kolem data ukončení přestupů týmy zbrojí na play off a i podle jejich kroků na hráčském poli se dá celkem snadno odhadnout, které týmy to myslí s útokem na Stanley Cup vážně, které vlažněji a které sezonu vzdaly, aby se spíše soustředily na budoucnost a s tím spojené postavení v tabulce a následující draft. Do první kategorie spadá i náš dnešní soupeř, Toronto. Edmonton jde zařadit do skupiny druhé. Tam je situace nyní dost neprůhledná, protože během Trade deadline jsme aktivní nebyli. Že by ale byla sezona odepsána, to se také říci ještě nedá.

Na rozdíl třeba od Los Angeles, Ottawy, Detroitu nebo Anaheimu. Tam to vypadá spíš na útok na Jacka Hughese na draftu. V Edmontonu je spíše stav hlubokého nádechu po ucpaných plicích. Peter Chiarelli je pryč a jeho dočasný nástupce Keith Gretzky se snaží ještě v této sezoně napravit alespoň něco. Několik věcí už jak víme udělal. Cam talbot je pryč jak se svojí velkou smlouvou, tak slabou formou. Klubové pokladničce i místu pomohl i odchod Ryana Spoonera. Naopak odepisovaný Sam Gagner zdá se, dobře zapadl a ve svém staronovém působišti se snaží dokázat, že ještě nepatří do starého železa. Gagner v 5 odehraných zápasech vstřelil 2 góly. Je vysláván rovněž na samostatné nájezdy a na ledě tráví okolo 18 minut. Spooner nastoupil za Vancouver ve 3 zápasech a připsal si asistenci. Edmonton byl jedním z mála týmů, které na Trade deadline neudělali ani jednu transakci. Přitom co se týče kuloárních zvěstí, tam byl na předních místech. Proč se nic nepovedlo?

Ono je to těžké. Gretzky se snažil vyměnit Jesseho Puljujarviho, u kterého to asi byla poslední šance z něj něco vytěžit, protože jeho setrvání v Edmontonu vůbec v NHL je nyní hodně na hraně. Puljujarvi se bohužel zařazuje po bok například Naila Yakupova, který také nedokázal využít svůj potenciál. V médiích se psalo, že o Puljujarviho zájemci byli, ale spolu s ním si potenciální zájemnce musel přibalit ještě Milana Lucice a to je asi neproveditelné. Lucic tak zatím zůstává v Edmontonu i se svojí smlouvou do roku 2023. Ale předpokládám, že se Gretzky (nebo nějaký nový manažer) pokusí Lucice vyměnit během léta, i když to asi půjde jen se spoluúčastí na placení jeho smlouvy. “Přežili“ i Alex Chiasson se Zackem Kassianem, o kterých se také hodně mluvilo a také beci Gravel, Manning a Petrovic. Zkrátka, na pohyb v kádru si musíme počkat do léta. Nyní tak dostávají větší šanci hráči jako Josh Currie, Colby Cave nebo Brad Malone, kteří by v konkurenci, která v týmu byla na začátku sezony neměli nárok. Edmonton nyní bodoval ve 4 zápasech po sobě.

Ve všech byl v brance Mikko Koskinen. Ten si zachytal už v 7 zápasech za sebou a je tedy velmi vytížen. Myslím, že Koskinen dnes sérii ještě prodlouží, protože Toronto je velmi silným týmem, adeptem na Stanley Cup a pokud se chtějí Oilers ještě pokusit o útok na postupovou osmičku, pak se už nesmím dovolit žádné ztráty. A nová brankářská akvizice Anthony Stolarz, který do Edmontonu přišel z Philadelphie výměnou za Cama Talbota, stál naposledy v brance 8.února v Minnesotě. Navíc, pozítří hrajeme v Ottawě, která de facto rozpustila jádro týmu, takže zápas s nimi by měl být v daleko lehčím tempu. Tam by Stolarz mohl konečně dostat v brance Oilers příležitost. Tedy za předpokladu, že Ken Hitchcock není masochista a nechce si Stolarze otestovat v těžkém zápase.  Do sestavy se v Torontu po dvouzápasové absenci vrací kapitán Connor McDavid. Oilers ale ukázali, že se bez něj dokáží obejít a v oněch zápasech proti Anaheimu a v Nashvillu získali 3 body. McDavid pykal za hit na Nicka Leddyho z NY Islanders. V poslední době se nebývale daří Leonu Draisaitlovi, který prožívá svoji nejlepší sezonu v kariéře. Zatím má na kontě 76 bodů (38+38) a v celkové produktivitě ligy je na 9.místě, jen o bod za Sidneym Crosbym (kdo by to řekl?) a s 9 bodovou ztrátou na Connora McDavida. Draisaitl bodoval v 7 zápasech za sebou a získal v nich 10 bodů a byl také naprosto stěžejní postavou posledních zápasů, kdy se tým zvedl. Draisaitl tímto jasně ukazuje, že “syndrom McDavid“ je v jeho případě jen vymyšlená bublina.

Connor McDavid sám je s 86 body na 3.místě produktivity, přičemž jeho sokové v boji o Art Ross Trophy začínají pomalu utíkat. Patrick Kane má 93 bodů, Nikita Kucherov 101 bodů. Vezměte si, že stobodovou hranici 20 zápasů před koncem základní části atakuje ještě cca 10 hráčů. Loni sezona končila tak, že se přes tuto hranici dostal jen trojlístek McDavid, Giroux a Kucherov. Letošní sezona se vůbec celkově zdá být jakási zvláštní. Našlapaná, nahecovaná, energičtější.

Mezi týmy, kteří k tomu přispívají, patří bezesporu náš dnešní soupeř Toronto Maple Leafs, kteří už třetí sezonu za sebou prožívají jakési zmrtvýchvstání a z outsidera jsou jedněmi z favoritů soutěže. Jejich zázemí, věrní fanoušci, kvalitní vedení týmu i realizační tým a skvěle poskládaný tým, to jsou ingredience, které si skvěle sedly a tým šlape jako hodinky. Však také bylo načase, protože fanoušci Toronta si to zaslouží. Maple Leafs byli nažhavení už loni, jenže hned v 1.kole ztroskotali s Bostonem. Sice až v 7 zápase, ale na to se historie neptá. Letos to vypadá hodně podobně. I loni postoupili z Atlantické divize ve trojici Tampa, Boston, Toronto a v tomto pořadí jsou přesně seřazeni i letos. Jediným rozdílem je daleko větší suverenita Tampy, která je zatím k nezastavení a tam mají ke Stanley Cupu nakročeno přecejen více. Ale v play off se rozdíly můžou rychle smazat, to víme moc dobře. Ale stejně pro srovnání, Tampa vévodí celé NHL se 100 body, zatímco druhý nejlepší tým Calgary Flames mají bodů 87. A druhý ve Východní konferenci Boston má 83 bodů.

V Torontu ale mohou být spokojeni. Dokázali zde skloubit mládí se zkušeností způsobem, že by se ostatní měli učit! A to je v týmu prakticky jediný veterán Patrick Marleau. V Torontu mají mladé superhvězdy Mitche Marnera, Austona Matthewse, Williama Nylandera, Kasperi Kapanena a další a hráče v produktivním věku jako John Tavares, Morgan Rielly, Jake Muzzin nebo Jake Gardiner. Taťka Marleau je jenom třešničkou na dortu. Nejproduktivnějším hráčem Leafs je Mitch Marner se 71 body, takto mu patří 15 příčka v celé NHL. Více než bod na zápas mají Tavares a Matthews. Morgan Rielly je s 61 body na 2.místě kanadského bodování obránců za Brentem Burnesem (70 bodů). Čili zřejmě slušný oddíl. Na vzestupu Toronta má bezesporu lví podíl renomovaný trenér Mike Babcock, který je v klubu čtvrtou sezonu. Babcock je známý svojí nekompromisní povahou, ale na mladíky v Torontu to evidentně platí a nese to své ovoce. Babcock získal svůj jediný Stanley Cup s Detroitem v roce 2008.

Není to ale jen o Babcockovi. Prezident klubu je velezkušený harcovník Brendan Shanahan, od roku 2015 do roku 2018 byl na pozici generálního manažera legendární Lou Lamoriello, u kterého si asi každý myslel, že v New Jersey zemře, nejlépe ve svém křesle během práce. Tehdy také bylo velké překvapení, když Lamoriello téměř po 30 letech opustil svůj srdeční klub a převzal Toronto. Pro ně to ale bylo jenom dobře, když zkušený a nesmlouvavý šíbr rozhodil svá chapadla a z klubu, který byl jedním z outsiderů dokázal opět udělat konkurenceschopný tým. A Lamoriello měl na návratu Toronta mezi elitu velký podíl. Vždyť mezi lety 2005 – 2016 se Maple Leafs dokázali do play off probojovat pouze jednikrát v roce 2013. Lamoriello už v klubu není, od této sezony načal svoji už třetí štaci u New York Islanders jako generální manažer a prezident hokejových operací. Lamoriello si ale v Torontu vychovával následovníka. Je jím Kyle Dubas, kterému je teprve 33 let! Dubas byl od roku 2014 zároveň generálním manažerem Toronta Marlies, se kterými se loni rozloučil ziskem Calder Cupu (obdoba SC). Od této sezony je již na této židli u Maple Leafs a zdá se, že si zatím vede dobře. V létě se mu povedl majstrštyk v podobě podpisu Johna Tavarese. Tohoto bombarďáka mají v Torontu pod smlouvou až do roku 2025. Tavares si přestoupit do Toronta ostatně velmi přál, je rodákem z nedaleké Missisaugy a od mala Maple Leafs fandil.

Dubasovi se podařilo mimo jiné podepsat šestileté smlouvy s Williamem Nylanderem a Austonem Matthewsem. Nedávno do Toronta přivedl obránce Jakea Muzzina z Los Angeles. Muzzin je rodákem z nedalého Woodstocku a i on je od malička fanouškem Toronta. Inu, proč ne, strategie je to asi správná. Pod smlouvou má Dubas i Morgana Riellyho, čili jádro týmu je de facto doma. I když vyhráno ještě také úplně není. Nováčkovské kontrakty končí Marnerovi a Kapanenovi a smlouva končí mimo jiné také Gardinerovi a Sparksovi, takže tady bude v létě ještě veselo a bude asi velmi zajímavé sledovat, jak se s tím Dubas popere. Když si vzpomeneme na až drastické vyjednávání o smlouvě s Williamem Nylanderem, je jasné, že Dubas ukázal, kdo je tady pán. A to ve své první sezoně jako generální manažer v NHL! Každopádně Dubas ukázal ostatním mladým manažerům cestu a pokud z ní nesestoupí, čeká ho asi zářivá budoucnost. Jinak co se týče Trade deadline z pohledu Toronta, tak tam Kyle Dubas narozdíl od Keitha Gretzkyho výměnu udělal, ale jednalo se spíše o kosmetickou změnu. Do Toronta byl vyměněn centr Nic Petan, opačný směr Winnipeg nabral jiný centr Par Lindholm.

Toronto Maple Leafs jsou jedním ze spoluzakladatelů samotné NHL v roce 1917. Kromě nich to byli z existujících týmů ještě Montreal Canadiens. Maple Leafs během své stoleté historie získali 13 vítězství ve Stanley Cupu. První v roce 1918, poslední v roce 1967. Čili v hokejové Mecce na Stanley Cup čekají 52 let! V roce 1967 se Maple Leafs utkali ve finále se svým letitým a největším soupeřem Montrealem Canadiens. Ty vyprovodili 4:2 na zápasy. Ze zisku posledního poháru se radovali například legendární Red Kelly, Frank Mahovlich, Marcel Pronovost, Dave Keon nebo vynikající brankáři a legendy Johnny Bower a Terry Sawchuk. Bowerův dres je také jedním z těch, které visí u stropu Scotiabank arény a má také svoji hvězdu na Kanadském chodníku slávy. Dožil se 93 let. Sawchukovi v té době naopak zbývaly už jen pouhé 3 roky života, než v roce 1970 předčasně zemřel ve svých 40 letech na následky potyčky se svým spoluhráčem z Rangers Ronem Stewartem. Stewart sám byl v letech 1952 – 65 hráčem Toronta. V Torontu hokejem žijí a mají své hvězdy a hrdiny, na které jsou hrdí a mají reálnou šanci na to se dostat zpět tam, kam patří. Dokáží to už letos nebo je ještě brzy? Pokud tento tým udrží, můžou patřit na vrchol dlouhou dobu.

Edmonton s Torontem prohrál poslední 4 zápasy, což není právě lichotivá bilance. Poslední výhru si Oilers připsali před 3 roky! Není načase s tím něco dělat? Dnes se v Torontu hraje od 1:00 SEČ. Přímým přenosem ho vysílá také Nova Sport 1.