«

»

Dub 08 2019

Resumé sezony 2018/19 – 1.díl – Management

Sezona 2018/19 je u konce. Pro Edmonton Oilers dopadla špatně, dokonce ještě hůř než ta loňská. Ta začala ve znamení očekávání, protože pokud dobře vzpomínáte na sezonu 2016/17, kdy byli Oilers jedním z nejlepších týmů soutěže, byli poté pasováni do rolí jednoho z favoritů na zisk Stanley Cupu, aby potom ani nepostoupili do play off. Loňskou sezonu nakonec odnesli pouze asistenti trenéra a všichni ostatní v klubu zůstali. S novou trenérskou sestavou, v čele ovšem se starým trenérem Toddem McLellanem Oilers vstoupili do nové sezony. Již začátkem právě skončeného ročníku bylo jasné, že to byla chyba.

Vše přitom vypadalo ideálně. I pro Evropského nebo dokonce Českého fanouška, protože Oilers se společně s New Jersey účastnili Global Series, kdy nejdříve New Jersey vyzvali Švýcarský SC Bern a Oilers poté v Německu Kolín nad Rýnem a jejich místní Haie neboli Sharks. Tento zápas jsme v kompletní sestavě absolvovali i my jako celá redakce. A když jsme se ráno před arénou ocitli tváří v tvář vedení týmu ve složení Bob Nicholson, Peter Chiarelli a Craig MacTavish, bylo vše ještě veselejší. Peter Chiarelli se s námi dokonce ochotně vyfotil a my se tehdy dostali na různé servery po světě, včetně oficiálních stránek klubu. Prostě jsme byli v laufu a tehdy to nemohlo zkazit nic. V laufu byli i dva Němečtí legionáři v našem dresu a to jak místní rodák Leon Draisaitl, tak rodák z Landshutu, nová předsezonní posila Tobias Rieder, kteří si vskutku zápas vychutnali. Po této Kolínské anabázi se Oilers přesunuli do Švédského Goteborgu, kde spolu s Devils sehráli zahajovací utkání NHL sezony 2018/19. To se příliš nevydařilo a tehdy jsme prohráli celkem jednoznačně 2:5. Gól vstřelil i Milan Lucic. Kdo by si tehdy pomyslel, že dalších 41 zápasů se do tabulky střelců nezapíše a že Tobymu Riederovi se to dokonce nepovede vůbec!

Ale nebyl důvod ještě lomit ruce, sezonu předtím jsme totiž hned na úvod smázli jistě Calgary 3:0 hattrickem Connora McDavida a pak jsme jenom padali a padali, takže možná si kdekdo řekl, že je lepší začít prohrou. A skutečně, nebylo ještě tak zle. Špatně to začalo vypadat až v září, kdy přišla první ze sérií, kdy se více prohrávalo než vyhrávalo. To odnesl hlavní trenér Todd McLellan, který možná dostal i trošku sežrat i nemastný výkon z předchozí sezony a jak se říká, dostal to sečteno. O jeho odchodu se ostatně už nějakou dobu spekulovalo. McLellan byl znám sázkou na jediného brankáře. Možná i to nakonec zlomilo vaz Camu Talbotovi, který tak velký tlak na svoji osobu nedokázal unést. Neustálé rotování hráčů v sestavě jako na kolotoči a vůbec chaotická hra jeho konec jen uspíšily. Ke konci jeho angažmá se nervozita v týmu dala krájet a i samotný McLellan byl neúspěchem celkem dost poznamenán. Bylo to vidět nakonec i pár roztržkami na trénincích, i na samotných hráčích. McLellan byl nakonec Chiarellim nakonec necitlivě vyhozen na palubě letadla, což si určitě nezasloužil, ale Chiarellimu se to nakonec vrátilo i s úroky, když byl sám vyhozen během zápasu.

Trio asistentů Glen Gulutzan, Trent Yawney, Manny Viveiros bylo v klubu ještě příliš krátkou dobu a tak si svoje pozice udrželo. I když jak Gulutzan, tak Yawney již v minulosti v NHL jako hlavní trenéři působili, přesto nebyl ani jeden z nich povýšen, ale do role zachránce pasován velezkušený Ken Hitchcock. Ten v NHL proslul tím, že svým hráčům neodpustí téměř nic. Asi to ale platilo, protože Hitchock je co do počtu vítězství třetím nejúspěšnějším trenérem historie NHL, držitelem mnoha cen včetně Stanley Cupu, zlata z Olympijských her a dalších. A s jeho příchodem se opravdu zlepšily jak výkony, tak i atmosféra v týmu. Jenže asi to bylo už celkově tak pošramocené, že se to nepodařilo stabilizovat v takové míře, aby tým nejen postoupil do play off, ale hlavně trochu ustálil svoje nevyrovnané výkony. Možná, že kdyby byl u týmu od začátku sezony?

Velký podíl na celkovém chaosu má bezpochyby Peter Chiarelli, který do té doby již čtvrtým rokem zastával funkce generálního manažera i prezidenta hokejových operací. Některé jeho předsezonní kroky, jako třeba angažování Kyla Brodziaka nebo Tobiase Riedera se jevilo jako vhodné doplnění týmu. Přivedení Finského obra Mikko Koskinena, který měl v brankovišti vytvořit konkurenci pro stále kritizovanějšího Cama Talbota, se jevilo také jako docela dobrý krok. Jenže vše bylo jinak. Chiarelli během sezony udělal několik bot, kterými si jen upevnil pověst nejhoršího manažera v NHL když ne všech dob, tak alespoň poslední dekády. Je zbytečné se opět rozepisovat o jeho největších blamážích, které jako manažer Edmontonu provedl, protože sami jsme toho už napsali dost a chci se opravdu věnovat jen této sezoně a tak v tom budu také pokračovat, ale schválně na to jen lehce narážím, protože vzhledem k jeho dalším krokům se musí vše pěkně přičíst na jeho vrub, aby to v celkovém kontextu opravdu tak vyšlo. I když i jeden takový větší exces přecejen přišel, ačkoliv to tak zpočátku nevypadalo. Nevýrazný Ryan Strome byl vyměněn k Rangers za ještě nevýraznějšího Ryana Spoonera. Chudák Spooner to nakonec schytal ještě později. Nejdříve přišly malé obchody, jako například přivedení obránce Chrise Widemana z Ottawy. Tady to nevypadalo tak špatně, alespoň ne na papíře. Jenže Wideman přišel v takovém stavu, že dodnes nedokáže prakticky sehnat kloudné angažmá. Zde asi nezafungoval scouting? Nevím. Krátce poté se nevyvedla další věc a sice angažmá Valentina Zykova, který si stejně jako Wideman sbalil kufry dřív, než je vůbec stačil celé vybalit. To byly ale malé ryby.

Poté Chiarelli do týmu přivedl naprosto neperspektivního obránce Alexe Petrovice, který je sice Edmontonským rodákem, ale to je asi tak vše. U Oilers zůstal nakonec až do konce, ale odehrál pouhých 9 zápasů. Na lavičce ale ostatně seděl už předtím na Floridě, takže to překvapení nebylo, možná jen pro Chiarelliho. Když ale poté přišel trejd, ve kterém jako hlavní postavy figurovali Brandon ManningDrakem Caggiulou, to už bylo definitivně jasno. Chiarelli už je naprosto mimo. McDavidův “kat“ Manning nakonec vypadl ze sestavy i na farmě v Bakersfieldu, zatímco Drake Caggiula nastupoval až do konce sezony celkem pravidelně v první formaci Chicaga Blackhawks. Jednou z posledních věcí, co Chiarelli ještě stihl, byla věc, která nás možná bude mrzet víc než jsme si připouštěli a to prodloužení smlouvy s brankářem Mikko Koskinenem. Ten se sice jevil ze začátku velmi dobře, nyní to ale vypadá spíš na jeden velký omyl. K tomu ale detailněji až v dalším článku, který bude následovat. Posledním bláznivým Chiarelliho kouskem bylo, když byl již výše zmíněný Ryan Spooner poslán na waiver, aby večer nastoupil v zápase! V tom samém zápase, kdy Chiarelli dostal od ředitele klubu Boba Nicholsona výpověď ještě během zápasu. Oilers se tak opět stali terčem vtipů a narážek od hokejové veřejnosti, tak jako už tolikrát předtím.

Chiarelliho místo dočasně převzal mladší bratr Wayna Gretzkyho, Keith Gretzky. Ten tým nakonec do play off nedovedl, ale dokázal, že s Chiarelliho érou nechce mít nic společného a to hlavně tím, že dal najevo, že nepočítá s Chiarelliho úlety typu Manning a spol. Podařilo se mu vyměnit i Cama Talbota, kterému končila smlouva a získat za něho Anthonyho Stolarze. Vydařená byla i výměna… koho jiného než… Ryana Spoonera! Gretzky ho poslal do vancouveru výměnou za někdejšího miláčka Edmontonského publika Sama Gagnera. Ten dohrál sezonu v Edmontonu celkem se ctí a je možné, že si místo v prvním týmu udrží. Rovněž dočasné angažmá Keitha Gretzkyho se jeví docela pozitivně, podle hlasů, které se ale ozývají zámořskými médii to spíše vypadá na to, že manažerské otěže převezme někdo úplně jiný. Těžko říci, která z možností bude ta pravá, protože jak říkám, mě se Gretzkyho práce líbila. Otázka obsazení manažerského postu bude mít na starost ředitel klubu i dočasný prezident hokejových operací Bob Nicholson. Tedy za předpokladu, že i Nicholson bude v klubu nadále pokračovat. Vzhledem k Nicholsonovým manažerským zkušenostem a vazbám na hokejovém poli a také vazbou na majitele Daryla Katze, který si Nicholsona sám vybral si dovolím tvrdit, že zůstane. Čím si ale už moc jistý nejsem je to, jestli je dobře že tomu tak bude. Už jen poslední kauza, kdy se Nicholson na setkání s fanoušky vyjádřil, že za zpackanou sezonu Edmontonu vlastně může Tobias Rieder, který kdyby dal několik gólů, vše by dopadlo bylo jinak. Takto se vyjadřuje ředitel klubu o vlastním hráči? Ano, Nicholsonovi prostě ruply nervy, ale tohle je dost přes čáru. Také známý novinář pan Petr Adler se o něm nezmiňuje právě v nejlepším světle, ale neznám pohled do zákulisí. Možná si negativní hodnocení nezaslouží a je to fér chlap a jenom mu bouchly saze, nebo je to opravdu člověk na nesprávném místě. No uvidíme, co se bude dít a jestli si Nicholson svou pozici před majiteli klubu obhájí.

Bob Nicholson si jak s majiteli, tak s nejvyšším vedením klubu, do kterého patří i Wayne Gretzky určitě sedne, aby se poradili jak dál. Předně vybrat nového generálního manažera, popřípadě dát plnohodnotnou smlouvu Keithu Gretzkymu. V klubu se totiž musí začít tvořit nějaký koncept a s tím se musí začít co nejdříve. Hlavně generální manažer by měl být tím, který věci pojmenuje správným jménem a který si bude budovat svoji vizi. S tím samozřejmě souvisí další důležitý post a sice sestava trenérského týmu. Ken Hitchcock, který už v loňské sezoně ukončil trenérskou kariéru, ale pak jí vzkřísil, by mohl jako trenér Edmontonu samozřejmě pokračovat. Hitchcock se totiž rozhodl k návratu z důchodu právě jen kvůli možnosti trénovat Oilers. Prý to byl vždycky jeho sen trénovat tým ze svého rodného města. Ken Hitchcock vůbec po celou dobu jeho působení v Edmontonu působí dojmem velkého Edmontonského patriota a člověka, kterému vůbec není jedno, v jakém rozpoložení klub je. Z tohoto pohledu by si tedy novou smlouvu jistě zasloužil. Otázka ovšem je, jestli dokáže držet krok se současnou NHL a jestli není lepší jít do přestavby s někým mladším. Já bych Hitchcockovi šanci ještě dal aby začal v Edmontonu svoji první kompletní sezonu a na stavbě týmu mít svůj díl. Na Hitchcockovu adresu ještě dodám, že se nyní, v roce 2019 stal laureátem Řádu Kanadského hokeje, který se uděluje osobnostem, které se zasloužili o rozvoj hokeje v Kanadě. Toto ocenění se uděluje od roku 2012 a většinou se uděluje třem osobnostem. Kromě Kena Hitchcocka toto ocenění obdželi z řad osobností spojených s Edmontonem také Wayne Gretzky, Mark Messier, Pat Quinn, Ryan Smyth a také Bob Nicholson.

V dalších dílech se budeme věnovat postupně brankářům, obráncům a útočníkům.