«

»

Dub 14 2019

Resumé sezony 2018/19 – 2.díl – Brankáři

Po sondě do managementu zabrousíme do hráčského spektra a začneme v brankovišti. V sezoně 2018/19 si za Oilers zachytali tři brankáři. Byli to Cam Talbot, Mikko Koskinen a Anthony Stolarz. Cam Talbot do sezony vstupoval jako jednička, Mikko Koskinen přišel jako nová akvizice a Al Montoya byl odsunut pouze jako záskok coby trojka. Situace byla sice nejistá, ale teoreticky se počítalo s tím, že Talbot má v posledním roce smlouvy už opravdu poslední šanci přesvědčit o svých kvalitách, jinak bude vyměněn a Koskinen mu má šlapat na paty a dokázat, že jeho výborné výkony v KHL dokáže prodat i ve slavnější lize a postupně převzít pozici jedničky.

Vlastně se to nakonec stalo, i když v posledních týdnech se to zvrhlo v něco, co jsme vidět nechtěli. Ale vraťme se nejdřív na začátek nejen této sezony, ale na krátko ještě dále a sice čtyři roky zpět, když byl Cam Talbot Peterem Chiarellim angažován jako nová jednička týmu a nová budoucnost. Talbot do Edmontonu v roce 2015 přicházel jako velmi nadějný gólman, když předtím dvě sezony dozrával po boku velikána Henrika Lundqvista a když se do branky dostal, ukazoval, že si zaslouží více důvěry a že by mohl být připraven na svá bedra přijmout víc zodpovědnosti. Hned v první sezoně ale o svoji pozici přišel velmi rychle, když ho Švéd Anders Nilsson svými výkony dokázal předčít. Ve druhé sezoně si ale Talbot vydobil v NHL respekt. Podával kvalitní výkony a měl velký podíl na tom, že se Oilers po dlouhých deseti letech dostali do bojů o Stanley Cup. Byl také nejvytěžovanějším gólmanem v celé lize. Jonas Gustavsson a Laurent Brossoit se do branky de facto téměř nedostali a to jak v základní části tak i v play off. Trenér Todd McLellan zkrátka věřil jen Talbotovi, ale možná že právě toto se nakonec oběma vymstilo. Tato sezona, kdy Talbot vystřelil vzhůru zůstala jedinou. Hned další ročník 2017/18 opět na Talbotovi čpěla téměř nekonečná důvěra, ale jeho forma už byla jen pouhým odvarem předchozího ročníku. Talbot často chyboval a dal tak připomenout svoji první sezonu u Oilers. Zdálo se, že obrovská důvěra a nadprůměrná porce zápasů je nejspíše nad jeho síly. Mladý Brossoit, který se měl stát budoucností Oilers opět nedostával důvěru a většinou spíše zaskakoval a i to mohlo mít vliv na tom, že i on měl k dobrým výkonům daleko.

Brossoit nakonec odešel do Winnipegu, kde se po celou sezonu pohyboval v brankářských statistikách na samé špičce. Sezonu nakonec dokončil s úspěšností zásahů 0.925 ve 21 zápasech, což je vynikající číslo. Škoda ho. To s Camem Talbotem fanouškům začínala pomalu docházet trpělivost a když načínal svoji již čtvrtou sezonu v dresu Edmontonu, karty měl rozdány celkem jasně. Má prostě poslední šanci něco předvést, jinak v Edmontonu končí a to zřejmě ještě dřív, než dojde ke konci jeho čtyřleté smlouvy, aby za něj Oilers dostali alespoň nějakou náhradu. Moc mu asi nepřispělo ani to, že Peter Chiarelli Talbotovi přivedl konkurenta ve Finském obrovi Mikko Koskinenovi, který v KHL prokazoval výborné a hlavně konstantní výkony. Talbot tedy nakonec stejně jako jednička začal, v nemastných výkonech ale prakticky jen navázal na předchozí sezonu. A s odchodem trenéra Todda McLellana se nakonec utlumil i Talbotův čas strávený mezi tyčemi. Nový trenér Ken Hitchcock začal čím dál více stavět Koskinena, i když brankáři se stále velmi často střídali. Talbotovu štaci v Edmontonu nakonec utnul až nový dočasný generální manažer Keith Gretzky a stalo se tak v polovině února. Talbot putoval do Philadelphie, kde měl dělat mentora mladičkému Carteru Hartovi, se kterým strávil už předsezonní přípravu. Talbot si za Flyers nakonec zachytal v pouhých 4 zápasech a jeho celkové resumé v úspěšnosti zásahů je 0.892, což je hrozivé číslo. Gretzky za Talbota získal Anthonyho Stolarze.

Mikko Koskinen se po Talbotově odchodu tedy stal definitivně jedničkou. Ještě předtím ale dostal od Petera Chiarelliho dárek ve formě nové tříleté smlouvy, která začne platit od další sezony. Ročně si Koskinen vydělá 4,5 mil.dolarů, přičemž když do Edmontonu přicházel, bylo to o 2 miliony méně. Byla to také jedna z posledních věcí, které Chiarelli v Edmontonu udělal. Bylo to pouhý den před jeho vyhazovem. Nad touto smlouvou hodně lidí kroutilo hlavu, protože se rozhodně nejedná o malý kontrakt, navíc pro brankáře, který do té doby prakticky nic neukázal. Ale stalo se. Koskinen se po většinu zápasů také snažil dokázat, že si ty peníze zaslouží. A většinou se mu to i dařilo, ovšem než přišlo posledních cca 10 zápasů sezony. Ty ukázaly Finova slabá místa. Hodně, ale opravdu hodně gólů dostával takřka na stejné místo a stejným způsobem. Z dálky, nad lapačku, nad rameno. Jakoby všichni odhalili jeho slabinu, on to věděl a nedokázal se s tím popasovat. Jeho skvělých 6 sezon v KHL určitě nejsou náhodou, protože to je dlouhá doba, takže Koskinen něco musí umět, ale NHL je něco jiného. O tom, jestli dokáže nést břímě jedničky v klubu tedy přecejen ještě bude přesvědčit. Mikko Koskinen nakonec sezonu končil s úspěšností zásahů 0.906, což stačilo až na 38 místo mezi všemi brankáři. Takže jak Koskinen dobře sezonu začal, končil ji přesně naopak. Doufejme, že se dá do formy a do příští sezony nastoupí připraven a není zase jenom dalším z přehmatů našeho klubu. Už jich bylo totiž myslím docela dost.

Koskinenovi kryl po Talbotově odchodu záda Anthony Stolarz, který přišel výměnou právě za Talbota. Stolarz ve Philadelphii určitě ukázal jistý potenciál a výměna za Talbota nebyla vůbec špatná. A pokud by se tedy dala nějak zúročit, bylo by to ještě lepší. Jenže tady je háček. Oilers se sice snažili, ale do play off se nedostali a tak není kde zúročovat. Stolarz navíc neměl trenérovu důvěru a v honbě za play off se Ken Hitchcock spoléhal výhradně jen na Koskinena. Trenérovo rozhodnutí v tomto případě chápu, protože chtěl ještě urvat co se dalo a snažil se bojovat do poslední chvíle a na koho se více spolehnout než na brankářskou jedničku. Že nebude mít formu, to už je věc jiná, jenže Koskinen nám sezonu neprohrál, tím si buďte jisti. No, Anthony Stolarz nakonec nastoupil pouze dvakrát do zápasu od začátku, z toho jednou dokonce až na poslední chvíli, když Koskinen před zápasem onemocněl. Celkově tedy za Oilers nastoupil pouze do 6 zápasů a nejspíše to tak i zůstane. Stolarzovi totiž skončila smlouva a s největší pravděpodobností zkusí trh s volnými hráči. V Edmontonu je totiž solidní brankářská líheň, která čeká na svoji šanci a myslím, že si to ve vedení uvědomují. Nebo si to alespoň chci myslet.

Trojka týmu, veterán Al Montoya se nakonec mezi tyče v Edmontonu v této sezoně vůbec nedostal. Zachytal si dokonce jen v 11 zápasech v Bakersfieldu, kde také dostávali šance spíše mladší. Montoyovi nyní také skončila smlouva a je jasné, že v Edmontonu končí. Odchytal za něj všehovšudy 9 zápasů, všechny v sezoně 2017/18. Montoya kryl na farmě záda třem mladíkům, kteří by měli být budoucností Oilers. Pokud tedy dostanou šanci. Zejména jednička Kondorů Shane Starrett si důsledně řekl o pozornost. Starrett má velkou zásluhu na tažení Bakersfieldu, který na sebe strhl hodně pozornosti mezi fandy Edmontonu, když jejich vlastnímu týmu se nedařilo. V řadách Condors totiž hraje spousta talentovaných hráčů, kteří by – alespoň někteří z nich – mohli dostat v budoucnu šanci v prvním týmu. A mezi nimi i brankář Shane Starrett. Ovšem pozor ale – Starrett bude po sezoně chráněným volným agentem. I když si myslím, že s jeho podpisem žádné okolky v Edmontonu dělat nebudou.

Další dva brankáři, Dylan Wells a Stuart Skinner dělali spíše dvojky Starrettovi, ale i oni se hlásí o své místo na slunci. Oba si ale zachytali spíše za druhý farmářský tým Edmontonu a zároveň i Bakersfieldu, Wichita Thunder hrající ECHL (East Coast Hockey League). Zde byl Skinner jedničkou a Wells byl spíše jednou nohou na cestě mezi Bakersfieldem a Wichitou. Oba jsou ale mladí a mají ještě čas. Ke Skinnerovi ještě dodám, že je dokonce rodákem z Edmontonu. V juniorské QMJHL (Québec Major Junior Hockey League) hraje za Drummondville Voltigeurs ještě Olivier Rodrigue, který je dalším v pořadí. Brankářské podhoubí v Edmontonu je docela slušné, ne že ne, jen dát mladým brankářům šanci. Hlavně při současném trendu v NHL, kdy stále více dostávají před trejdy šanci raději mladí brankáři z farmářských týmů. Dříve se při dlouhodobějším zranění jedničky dívalo hned po někom, kdo by se dal ukořistit v jiném týmu, nyní se čím dál častěji sahá do vlastních řad a to je moc dobře. Většina týmů NHL ostatně ukázalo, že se to vyplácí. Ne tak ale Edmonton. Ale kdo ví, třeba i my nakročíme změnou v managementu k jiném strategii.

V příštím článku se podíváme na obránce…