«

»

Dub 27 2019

Resumé sezony 2018/19 – 4.díl – Útočníci 1/2

Útok Edmontonu Oilers, to je něco mezi dnem a nocí, potenciál obrovský, výsledky tragické. Člověk si pořád láme hlavu, jak je to možné, že máme nejlepšího hráče světa v týmu a pořád jsme tam kde jsme. Ve finále je to ale asi jednoduché, individuality by se v týmu našly, ale tým jako celek tápe. A týmové srdce, tým jako jeden celek, to je asi to nejdůležitější. Týmy, ve kterých to funguje nám to ostatně živě demonstrují.

Například NY Islanders, tým prakticky bez hvězd, co si budeme povídat. Megastar Tavares v tahu, největší hvězdy hráči jako Lee nebo Barzal. Jenže hrají jako tým prostě! Vegas loni a letos, Carolina Hurricanes… V Edmontonu tohle prostě nevidím. Nevidím tam to pouto ať se snažím sebevíc. V hodnocení začnu opět tím nejlepším.

Connor McDavid, kapitán, ikona novodobé historie klubu. V posledních třech sezonách dosáhl nebo překročil hranici 100 bodů. Předchozí dvě sezony vyhrál produktivitu ligy, letos skončil druhý za Nikitu Kucherovem. To vše v týmu, se kterým během své čtyřleté kariéry postoupil do play off pouze jedinkrát, kdežto – aniž bych chtěl snižovat nesporné kvality ruského zabijáka Kucherova – Tampa je prostě dlouhodobě jiný level. Asi proto to už ale i našeho kapitána letos dohnalo, když si do médií ulevil a nechal volný průchod svým frustracím. A právem! Hovořil jak o hráčích, tak o obsazení pozice generálního manažera a vůbec nejistotě, která v Edmontonu panuje. A na tohle média samozřejmě čekala a tak hned všichni začali psát, že McDavid chce z Edmontonu odejít, že už toho má dost a že v Edmontonu ho už nic neudrží. Když emoce uchladly, McDavid vysvětlil, proč tak mluvil. Že mu to samozřejmě všechno vadí, ale že rozhodně nechce z Edmontonu utíkat. My se nemůžeme našemu kapitánovi divit, protože aby každý rok táhl tu káru sám nebo jen s pár hráči, to už musí být opravdu o nervy. Kór když by McDavid měl být v Edmontonu nástupcem Wayna Gretzkyho. Ten má ale s týmem čtyři Stanley Cupy!

Sidney Crosby, Alex Ovechkin a další hvězdy současné NHL už výhru ve Stanley Cupu ve sbírce mají a bylo by opravdu smutné, pokud by asi nejlepší hráč poslední doby tuto trofej nezískal. McDavid je nyní spolu s Nikitou Kucherovem a Patrickem Kanem v nominaci na zisk Ted Lindsay Award, která se uděluje nejužitečnějšímu hráči sezony, ovšem voleného samotnými hráči, což je asi nejvíc co může pro hráče být. Předchozí dvě sezony ji McDavid získal. Promění nominaci i třetí rok po sobě? My bychom mu ji samozřejmě přáli, protože si ji zaslouží, jak za výkony, tak za jeho celkový přístup. Connor McDavid v této sezoně překonal své maximum a zaznamenal parádních 116 bodů (41+75) a to v jednom z nejhorších týmů v lize. McDavid měl letos v patách ale velmi zdatného následovníka.

Byl jím Leon Draisaitl. Ten rovněž dosáhl svého životního maxima v podobě 105 bodů. S 50 body se stal druhým nejlepším střelcem ligy. K nim přidal ještě 55 asistencí. Trofej Maurice Richarda pro nejlepšího střelce nakonec získal Alex Ovechkin, když získal o pouhý gól víc než Draisaitl. Ten se přitom předtím vůbec nejevil jako nějaký výrazný střelec, ale spíše jako nahrávač a tvůrce hry. Letos pálil ale ostrými a hlavně to dokazoval dost nezávisle na McDavidovi. Jeho akce byly přímočaré a sebevědomé a myslím, že velmi důrazně zavřel pusy lidem, kteří v něm vidí jeho zlepšování jen v tom, že hraje s McDavidem. To je ale prostě nesmysl, protože Draisaitl je už naprosto jinde a je suverénním tahounem, na kterém se může budovat tým. Otázkou je navíc jeho další setrvávání po boku McDavida, protože Draisaitl se nejednou vyjádřil, že je spokojenější jako centr vlastní formace a to se musí vzít v potaz. Je smutné, že i Draisaitl je stejně jako McDavid smutným králem na poražené straně. Nyní je jasné, že okolo McDavida s Draisaitlem se musí postavit celý nový tým, protože oba jsou v pozici megastar NHL a už nebudou chtít asi dále čekat a zažívat další zklamání.

No a pak je tu třetí a poslední hráč, který snese to nejpřísnější měřítko a i on dokázal, že v NHL patří mezi elitu. Je to samozřejmě náš oblíbenec a inventář Edmontonu Ryan Nugent-Hopkins. V Edmontonu odehrál svoji již osmou sezonu a je služebně nejdéle sloužícím hráčem. Druhý je za ním v tomto směru Oscar Klefbom se šesti sezonami. Nugent-Hopkins je oproti DraisaitloviMcDavidem více defenzivně laděným hráčem a všeobecně je brán jako defenzivní útočník, ale i z této škatulky se celkem slušně dokázal letos vymanit, když dokázal vstřelit 28 gólů a přidat ještě 41 asistencí. To vše za neustálých řečí o jeho trejdu, které padaly snad všude a ze všech stran. Horší to už bylo s hodnocením +-, tam má 13 záporných bodů. Nugent-Hopkins během sezony hrál jak po boku McDavida, se kterým si výborně sedl, tak i na centru vlastní formace. Spolupráce s McDavidem byla slibná. Před začátkem sezony byla jasná volba trio RNH – McDavid – Rattie, kteří na konci předchozího ročníku na ledě vskutku kouzlili. Již na začátku se ale toto trio rozdělilo, protože potenciál nenaplnilo. I přes sympatie s McDavidem se Ryan nedávno vyjádřil do médií, že to bylo sice fajn, ale křídlo pro něj přecejen není to pravé místo a chtěl by raději hrát na centru. Čili to už máme třetího centra, který chce hrát centra 😊 A jakého. Takové tři centry asi nemá v NHL nikdo. Jenže problém je, koho k nim. Tam už je to totiž výrazně horší. Nový manažer určitě nebude mít lehkou pozici, ale na druhou stranu bude moci budovat něco nového, protože v tomto týmu jak je nyní žádný velký potenciál nevidím, alespoň v týmu jako celku. A okolo McDavida, Draisaitla a Nugenta-Hopkinse se s trochou umu dobrý tým postavit dá, vždyť to je přeci základ jako hrom!

Životní sezonu odehrál také Alex Chiasson. Ten přicházel do Edmontonu před sezonou jako čerstvý vítěz Stanley Cupu, ale přesto nechtěný. V Edmontonu podepsal v říjnu těsně před začátkem sezony jednoroční kontrakt na té nejnižší platové hranici a byl hráčem spíše na hraně sestavy, ale blíže tribuně. Jenže během pár zápasů se šance nakonec dočkal a chopil se jí neskutečným způsobem. Začal sázet jeden gól za druhým a nebezpečný byl hlavně v brankovišti, kde velmi efektivně dorážel střely svých spoluhráčů. Tak dal také nejvíc svých gólů. Díky tomu také na hodně dlouhou dobu a hlavně zcela zaslouženě zaujmul místo v elitní přesilovkové formaci. Chiassonova forma se ke konci poněkud zasekla, to je také pravda, ale celkově musím jeho ročník v Edmontonu hodnotit velmi pozitivně a pochválit ho. Nakonec dokázal vstřelit 22 gólů a v týmu byl čtvrtým nejlepším střelcem po již zmíněném triu. Ke gólům přidal ještě 16 asistencí. Chiassonovi doběhl kontrakt a je nyní nechráněným volným hráčem a jistě o něj bude daleko větší zájem než před touto sezonou. I když jsem čekal, že jeho působení u nás asi zůstane opravdu jen u tohoto ročníku, Chiasson se do médií překvapivě vyjádřil, že by rád v Edmontonu zůstal a podepsal by novou smlouvu pokud o něj bude zájem a obě strany se dohodnou. A to se v Edmontonu zase tak často neděje aby se do něj hráči sami hrnuli…

Elitní pětku hráčů, kteří odehráli nadstandard a které můžu za uplynulou sezonu pochválit je Zack Kassian. Ten sice už zažil v kariéře bodově úspěšnější ročník když si v sezoně 2013/14 připsal za vancouver 29 bodů, letos ale vstřelil nejvíc gólů kariéry a sice 15. K nim přidal ještě 11 asistencí. Se 102 minutami byl nejtrestanějším hráčem Oilers a šestým celkově v celé lize. Se 191 hity v Edmontonu třetím nejlépe hitujícím po Lucicovi a Nursem. Kassian byl po Nugentu-Hopkinsovi dalším naším specialistou na hru v početní nevýhodě. I když pro něj to vlastně ani nevýhoda není, protože se při této herní situaci dokáže velmi často prosazovat a vypadá to, že si v tom snad dokonce i libuje. Ať měl Kassian v minulosti jakékoliv problémy ať už s životozprávou nebo zákonem, už dlouho seká dobrotu a i když se Peteru Chiarellimu většina věcí nepovedla, tak příchod Kassiana byl jednou z výjimek. Kassian je totiž pro Edmonton velmi platným hráčem, který nejen že dokáže v případě potřeby okamžitě shodit rukavice a bít se za své spoluhráče, on to umí skvěle i s pukem a doufám, že v Edmontonu zůstane ještě hodně dlouho. Kassian má smlouvu ještě na další ročník.

Toť ti, kteří si zaslouží pochvalu. Dále to už tak veselé nebude. To ale ve druhém díle útočníků