«

»

Kvě 04 2019

Resumé sezony 2018/19 – 4.díl – Útočníci 2/2

V minulém díle jsem se zaměřil na pětici hráčů, kteří odehráli v Edmontonu v sezoně 2018/19 dobré výkony a zaslouží si pochvalu. Tato pětice odehrála a zaznamenala svá životní maxima, ať už v produktivitě nebo třeba v nastřílených gólech. Jsou to Connor McDavid, Leon Draisaitl, Ryan Nugent-Hopkins, Alex Chiasson a Zack Kassian. Ti mohou nejméně za to, že Edmonton opět zklamal a nedostal se do play off. Naopak, dělali co mohli. Jenže hraje se na čtyři formace a de facto se k nim už nikdo další nepřidal. Výkonnostní rozdíl mezi těmito hráči byl totiž natolik propastný, že jsme si ani nic lepšího nezasloužili.

S přimhouřením oka můžu říct, že obstojný výkon podal Jujhar Khaira. Neprodal ho ale ovšem bodově. Khaira si každopádně tentokrát na nedostatek prostoru rozhodně nemohl stěžovat, protože dostával hodně šancí i v prvních dvou formacích. Ale herně to tak špatné nebylo, řekl bych že se spíše svezl s celým týmem. Khaira se mi nejvíc líbil, když hrál společně s Nugentem-Hopkinsem. Ti dva si na ledě velmi rozuměli a myslím, že se na tom dá do budoucna rozhodně stavět. Khaira je ještě mladý, Edmonton si ho piplá už 7 let a Khaira určitě má na to se prosadit. Je silovým hráčem, jak se říká power-forward, přitom má výborné hokejové myšlení a jak říkám, některé jeho momenty z této sezony byly opravdu výborné. Sezonu nakonec dokončil s 18 body (3+15) v 60 zápasech. Khairovi nyní skončila smlouva, kterou měl na nejnižší platové hranici a teď bude chtít určitě víc. Edmonton bude mít možnost mu jako první nabídnout kontrakt a nový manažer by to udělat měl, potenciál v něm totiž je.

Pak je tu jeden hráč, který se mi líbil, ale který měl prostě velkou smůlu a to je Ty Rattie. Ten začínal sezonu v první formaci s McDavidem a Nugentem-Hopkinsem. Ve formaci, ke které upínali zraky skoro všichni fanoušci Oilers jako obrovskou naději. Tito tři si totiž v závěru předešlé sezony natolik herně sedli, že sledovat je byla prostě lahůdka. Jenže v sezoně 2018/19 to tak nějak neprodali. I když… Trenér McLellan s nimi neměl příliš trpělivost a rozpustil je od sebe velmi brzy. A poté co mužstvo převzal Ken Hitchcock, Rattieho čas na ledě se postupně minimalizoval, až začal vypadávat ze sestavy a zůstal jen hráčem na hranici sestavy. Jednou byl dokonce poslán přes waiver na farmu. Tam si ale nakonec nezahrál a sezonu dohrál v Edmontonu i když jeho účasti na ledě byly opravdu skromné. Bylo veřejným tajemstvím, že Hitchcock Rattieho z nějakého důvodu nemá rád. Ti dva se totiž spolu sešli už na předchozí štaci v St.Louis, kde měl Rattie podobné problémy. Nakonec se to i vyplnilo a musím se přiznat, že na tom asi něco bude, protože kdykoliv Rattie hrál – myslím tím HRÁL, ne těch 5 minut ve čtvrté formaci, což byl evergreen – tak hrál dobře a rozhodně patřil mezi naše lepší hráče a i když odehrál povedený zápas, hned ten příští třeba zůstal jen na tribuně. Nevím… Rattiemu každopádně skončila smlouva a i když mě to mrzí, protože bych tohoto šikulu ještě rád viděl v našem dresu, myslím, že pokračovat u nás už nebude a to i přesto, kdyby Hitchcock už nadále nepokračoval. Ale stát se může všechno.

V průběhu sezony se do Edmontonu vrátil bývalý miláček davu Sam Gagner. Ten začínal sezonu ve Vancouveru, ale za Canucks odehrál pouhých 7 zápasů, jinak hrál v AHL za Toronto Marlies. Gagner do Edmontonu, kde mezi lety 2007 až 2014 odehrál 7 sezon přišel v únoru výměnou za Ryana Spoonera. Oba kluby se de facto zbavily svých nepotřebných hráčů, ale zatímco Spooner pokračoval v chabých výkonech i ve Vancouveru, Gagner si v Edmontonu své odehrál. Žádný zázrak, že by strhával pozornost na sebe, to ne, ale takový ostatně on nebyl nikdy vyjma jeho jediného super zápasu s Chicagem v roce 2012, kdy zaznamenal 8 bodů (4+4). Jo, to byly časy 🙂 Ve své obnovené kariéře za Oilers odehrál 25 zápasů a zaznamenal 10 bodů (5+5). Celkem pravidelně jezdíval nájezdy při roztřelech. Gagner má celkem vysokou smlouvu ještě na další rok ve výši 3,150 mil.dolarů, ale myslím, že se v Edmontonu udrží a pokud bude platný, budu vlastně rád a asi nejen já.

Jako jedna z předsezonních posil přišel do klubu zkušený harcovník Kyle Brodziak. I ten zažil, stejně jako Gagner návrat na známá místa, protože v Edmontonu odehrál 4 sezony mezi lety 2005 až 2009. Po deseti letech tedy obnovená premiéra. A i když se dalo počítat s tím, že Brodziak byl přiveden spíše do třetí nebo čtvrté formace, stejně nemůžu napsat nic jiného, že zklamal. A mě tedy velmi! A nemyslím tím jeho produktivitu, tam jsem od něj moc nečekal. I když někdo možná ano – loni v dresu St.Louis zaznamenal 33 bodů, kdežto letos v Edmontonu pouze 9 bodů. Ale Brodziak se mi vůbec nelíbil svým nasazením. Připadal mi odevzdaně a otráveně a to po většinu sezony. Na jeho úkor z fleku mohl hrát nějaký mladý hráč z farmy a vyšlo by to lépe. Brodziak má každopádně smlouvu ještě na další rok a na rovinu říkám, že bych byl radši kdyby byl vytrejdován, poslán na farmu nebo dokonce vykoupen, protože držet takového veterána mi přijde hodně zbytečné. A když si vzpomenu, jak jsme se v nedávných letech zbavili například Matta Hendrickse nebo Boyda Gordona, pak mám z Brodziaka pocit ještě horší.

Jedním z dalších velkých zklamání této sezony je také bezpochyby Tobias Rieder. Ten přišel před sezonou jako celkem zvučná posila, aby v Edmontonu dělal parťáka svému německému kolegovi Leonu Draisaitlovi. Pro ně sezona začala pozitivně, když si zahráli před domácím publikem v Kolíně nad Rýnem, kde Edmonton začal sezonu v rámci Global Series. I Rieder má stejně jako dva pánové výše zkušenosti s Edmontonem z minulosti. V roce 2011 byl Edmontonem draftován, ale potom si za něj už nezahrál a v NHL debutoval až v dresu Arizony. Mnozí si možná pamatují, jak nám v jejím dresu několikrát při vzájemných střetnutích zatopil a i možná proto si ho Peter Chiarelli vyhlédl. Rieder samozřejmě nebyl brán jako posila do prvních dvou formací, ale jako poctivý dříč do třetí formace. Jenže za celých 67 zápasů, které v Edmontonu odehrál, nedokázal vstřelit ANI JEDINÝ gól a do tabulky produktivity si připsal pouze 11 asistencí. To je hodně chabá vizitka i přesto, že snaha se mu upřít nedala. Jeho smlouva je nicméně u konce a jeho angažmá v Edmontonu asi také, i když přese všechno mohl být ušetřen nechutného závěru sezony, kdy prezident klubu Bob Nicholson na setkání s fanoušky prohlásil, že za zpackanou sezonu v podání Edmontonu může vlastně Rieder, protože kdyby vstřelil nějaké góly, tak by bylo vše jinak. Bylo to sice řečené asi v afektu, ale ani toto si Rieder nezasloužil. No nic.

Na Jesseho Puljujarviho byli zvědaví před sezonou snad všichni. Ty předchozí dvě totiž byly v jeho podání velmi slabé. A Puljujarvi se nakonec neosvědčil ani v dá se říci pro něj přelomovém ročníku. Už trenér McLellan pochopil, že nemá další význam ho stavět a poslal ho na farmu. S příchodem trenéra Hitchcocka se Puljujarvi zase vrátil zpět, protože Hitchcock projevil přání s ním pracovat a dát mu šanci. Když se k tomuto kroku vrátím, musím uznat velikost Hitchcockova rozhodnutí a vůbec jeho práci a i za toto mu musím zatleskat. Jenže ani toto nakonec Puljujarvimu nepomohlo a nic moc se nezměnilo. A to Puljujarvi šancí dostal přitom požehnaně. Nakonec se ale jeho čas na ledě začal snižovat a nakonec stejně vypadl ze sestavy. Pak ho ještě navíc vyřadilo zranění kyčle a nyní je na listině dlouhodobě zraněných hráčů. Puljujarvi v tomto ročníku odehrál 46 zápasů a připsal si pouhých 9 bodů (4+5). Ani jeho hra ale nebyla dobrá. Navíc jakoby stále mentálně na NHL nevyrostl. Ani po letech se nedokázal poprat s jazykem, ať už s tím, se kterým se domluví s novináři, tak s tím, který mu neustále visí z jeho vysmáté pusy. Možná, že mu jeho široký úsměv ale brzy dojde. I když je mu stále pouze 20 let, troufám si totiž říct, že na NHL tento hráč nemá a měl by zkusit raději štěstí v Evropě. Velká škoda pro Edmonton, protože je čtyřkou draftu 2016 a navíc je to sympatický kluk, ale asi se opravdu nedá svítit. A když se podíváme na to, kdo šel na draftu za ním, z toho se chce opravdu brečet. Matt Tkachuk, Clayton Keller nebo Mikhail Sergachev asi stačí… Ještě dodám, že Puljujarvimu skončil jeho nováčkovský kontrakt.

Milan Lucic. Jen to jméno píšu, klepe se mi ruka. Lucic v roce 2016 přicházel do Edmontonu jako obrovská posila a vlastně hvězda. A první ročník mu i vyšel, tak jako celému týmu, kdy jsme po dlouhých letech postoupili do play off. Jenže už loni to byla velká bída, když zaznamenal pouze 34 bodů ve všech odehraných zápasech sezony a navíc přestal stíhat i tempu ligy. Jeho hra se najednou zdála pomalá a neúčelná, jakoby mu v lize ujížděl vlak. Před touto sezonou se Lucic dušoval, že se to nebude opakovat, že zapracoval na kondici a vše bude jinak. Ano, bylo to jinak. Bylo ještě húře. I když to na začátku přitom tak nevypadalo. V prvním zápase s New Jersey, který se hrál ve Švédsku Lucic vstřelil gól a ještě jednou asistoval. Jenže poté se 41 zápasů už netrefil! 41!!! Nakonec vstřelil 6 gólů a k nim přidal 14 asistencí, to vše v 79 zápasech, což je jeho nejhorší vizitka od svého začátku v NHL v roce 2007. Lucic neměl jenom smůlu. Jak jsem již psal, prostě nestačil. Působil neohrabaně a prostě hrál špatně. I když je to sympatický chlapík a je mi ho vlastně líto, protože je vidět, jak hrozně chce, ale prostě mu to nejde a hlava se mu rozchází s tělem. Stejně jako u Puljujarviho si nemyslím, že u Lucice přijde nějaké zlepšení a nejlepší by bylo, kdyby odešel. Jenže problém bude jeho smlouva. Ta je na vysokých 6 milionů dolarů a to ještě na další 4 sezony a to je slušně řečeno masakr. Možná že by se ho dalo zbavit formou trejdu a spoluúčasti na splácení jeho smlouvy. Asi by to bylo nejlepší řešení, jenže otázka je, kdo ho bude chtít. Napadá mě jediný tým a ne vlastně jenom mě, protože už jsem tyhle dohady viděl i v zámořských médiích a to jeho rodný Vancouver, kde by on sám prý rád hrál a kde by o něj teoreticky zájem být mohl. Ale jak říkám, i kdyby se povedlo ho udat, stejně nás to vyjde asi draho.

Během ledna do Edmontonu přišel z Bostonu centr Colby Cave. Mnozí – a já mezi nimi – si trochu ťukali na čelo a říkali si, proč? To nevím doteď vlastně. Cave naší hře nic převratného nedodal a v 33 zápasech zaznamenal pouhé 3 body. Smlouvu má ještě na rok s tím, že by mohl hrát teoreticky i v Bakersfieldu a tam podle mne také začne. Drake Caggiula sezonu začal v Edmontonu, končil ji v Chicagu. Byl součástí smutného trejdu, kdy opačným směrem do Edmontonu přicházel McDavidův kat Brandon Manning. Ten sezonu dohrával v Bakersfieldu, kde rovněž vypadl ze sestavy a nyní se neúčastní ani právě probíhajících bojů v play off. Caggiula oproti němu hrál po celý zbytek sezony v Chicagu většinou v první formaci vedle hvězd Kanea nebo Toewse. Caggiuly je velká škoda. 18 zápasů na začátku sezony stihl v dresu Oilers ještě Ryan Strome, než byl vyměněn k Rangers za Ryana Spoonera. Tento příběh už známe skoro zpaměti, takže ho vypisovat nebudu. Strome ale nakonec v Rangers dohrál sezonu v celkem slušném tempu a měl průměr více než bodu na dva zápasy. Co bylo tedy v jeho případě špatně? Spooner oproti němu paběrkoval jak v Edmontonu, tak i později ve Vancouveru. Takže z naší strany opět špatná výměna, na které jsme prodělali. Valentin Zykov přišel na konci listopadu z waiveru, kde jsme si ho zkusmo stáhli z Caroliny, aby odehrál pouhých 5 zápasů, ve kterých nezaujal a poté byl opět umístěn na waiver, kde ho pro změnu vzali Vegas Golden Knights. Ani tam se ale neuchytil.

Pak tu byli hráči, kteří dostali šanci z letos fantastického Bakersfieldu. Nejvíce zápasů odehrál Josh Currie, stihl jich 21. Nejlepší střelec Bakersfieldu s 29 brankami Joseph Gambardella odehrál za Edmonton 15 zápasů. Další z našich největších nadějí Kailer Yamamoto nastoupil v 17 zápasech. Během sezony se potýkal ale i se zraněními. Jsem zvědavý, jak se právě on prosadí v Edmontonu v příští sezoně, potenciál na to uchytit se v NHL totiž má. Pak už to byly jen opravdu malé záskoky v sestavě. Za Oilers si zahrál i zkušený Brad Malone, který ale jistojistě v Edmontonu po sezoně skončí spolu se svojí smlouvou. Trocha hokejové “exotiky“ v podobě Patricka Russella, který je z Dánska znamenala 6 zápasů za Oilers. Šikovné ruce i hokejové myšlení pomohly k debutu v NHL i talentovanému Cooperu Marodymu. Ten byl sice Flyers vybrán v draftu 2015 až v 6 kole, ale myslím, že na NHL má. Je mu pouze 22 let a na něj jsem hodně zvědavý. Toť vše. To byl výčet útočníků, kteří si zahráli za Edmonton Oilers v sezoně 2018/19. Je zvláštní, že šanci nakonec vůbec nedostal veletalentovaný rodák z Edmontonu Tyler Benson, jinak také s 66 body vítěz kanadského bodování Bakersfieldu základní části. I když, kdyby Cooper Marody nestrávil několik týdnů v prvním týmu, asi by vyhrál on. Ale to je jedno. Benson šanci v kempu určitě dostane a pak už je to jen na něm.

Nyní se pomalu blížíme k okamžiku, kdy bude představen nový generální manažer. Na něm bude vybudování silného a konkurenceschopného týmu, kterým Edmonton v současném složení prostě není. Pokud jde o mě, rozprášil bych tým co nejvíc to půjde a podržel opravdové opory a dal více šancí mladým hráčům z farmy a to na všech postech. Průvan totiž potřebujeme jako sůl. Nebo spíš vichr z hor. O mě ale nejde, já doufám že nový manažer za to opravdu vezme a vezme to pokrokově a moderně a že se někam snad konečně pohneme. Cože?