«

»

Úno 27 2014

Legendy Oilers: Grant Fuhr

FUHR5Můžeme tvrdit, že nejslavnějším brankářem historie Edmontonu Oilers je jednoznačně Grant Fuhr, který byl jednu dobu považován za nejlepšího gólmana na světě. Sice novináři tvrdili, že se pouze vezl na vlně silné dynastie Oilers v čele s Gretzkym, Messierem, Coffeym a dalšími, ale nakonec v druhé polovině osmdesátých let se  většina odborníků shodla, že právem mu patří tento titul.

Ve svém brankářském stylu se spoléhal zejména na neuvěřitelnou mrštnost. A to jak rukou, tak nohou. Při ligových zápasech působil klidným a soustředěným dojmem. Ze všech strážců hokejových svatyň patřil k psychicky nejodolnějším. Při důkladném zkoumání jeho stylu se však daly nalézt i jisté nedostatky. Patřil mezi ně především horší rozklek a slabší pohyb po brankovišti. Velké problémy mu dělalo zejména vykrývání prostoru mezi betony. Většinou zůstával hodně hluboko v brance, díky čemuž protihráči často volili střelbu do horních rohů.

Grant Fuhr se narodil 28.září 1962 ve Spruce Grove, který se nachází kousek od města Edmonton. Jako profesionál začal v týmu Victoria Cougars (WHL) , kde působil dva roky. Okamžitě se uvedl skvělými výkony, kterými si řekl o nominaci ve First Team All-Star. Následně v roce 1981 byl draftován Edmontonem, který si ho vybral v prvním kole jako celkové číslo osm.

Jeho první sezóna v NHL nebyla vůbec špatná, když mu trenér Glen Sather dal důvěru v podobě 48 utkání, z kterých vyšel pouze pětkrát  poražen. Na mladého kluka to nebyl vůbec špatný rok, ale jak je pravidlem v NHL, druhý rok je vždy mnohem obtížnější. Fuhr se o tom přesvědčil osobně, když jeho průměr obdržených branek na utkání stouplo na číslo 4,29. Najednou výkony kanadského gólmana nebyli podle představ Sathera, který ho poslal na deset utkání do farmářského týmu Moncton Alpines.

Ročník 1983/84 byla pro Granta a celou organizaci výjimečný, protože mohli na konci sezóny poprvé v historii klubu slavit s pohárem „Lorda Stanleyho. Fuhr ukázal, že se vedení může na něj spolehnout. Sice během sezóny se v bráně střídali s Andym Moogem, ale v play off ho do brany nepustil. Jeho čísla byla ve vyřazovacích bojích skvělá, když ve statistikách v šestnáctí utkání měl procentuální úspěšnost 91 procent a 2,99 obdržené branky na utkání. Určitě nemůžeme zapomenout na jeho čtrnáct kanadských bodů v základní častí, kterými doteď vévodí v brankářských statistikách.

Dalším roce Glen Sather opět sazí na vyrovnanost brankářů, ale do nadcházejícího play off dostává opět rodák z Alberty přednost před svým kolegou. Tento krok se opět ukazuje jako správný a Fuhr slaví druhy Stanley Cup v barvách Oilers.

Jeho nejlepší rok za Edmonton a zároveň v celé kariéře přišel v sezóně 1987-88, kdy ovládl všechny statistiky brankářů. Dokonce získal své jediné ocenění Vezina Trophy za nejlepšího brankáře NHL. V hlasování o nejužitečnějšího hráče National Hockey League se umístil na druhém místě za Waynem Gretzkym, který svými body dotáhl „Olejáře“ k čtvrtému Stanley Cupu. Svojí brankářskou nadvládu také předvedl na kanadském poháru, kde prokázal úžasné výkony. Ve finále byl klíčovým mužem sestavy Kanady a dokonce přiváděl hráče Sovětské Svazu k šílenství, když po jeho neuvěřitelných zákrocích mohla Kanada slavit vítězství. Dokonce se tvrdí, že tento souboj je brán jako jeden z největších, protože sborná nastoupila v nejsilnější sestavě ve své historii. Na druhé straně stáli ve svých nejlepších letech Wayne Gretzky, Mark Messier, Mario Lemieux a mnoho dalších. Pravě po tomto turnaji si získal „Fjurzy“ své uznání a dokonce se říkalo, že je nejlepším brankářem na světě.

Fuhrovu kariéru však nelemovaly jen úspěchy a triumfy. Po zisku posledního Stanleyova poháru v roce 1990 okusil i odvrácenou tvář hokejového života. Poté, co v létě všechny ohromil přiznáním, že bral kokain, vypukl kolem jeho osoby velký poprask. 27. září jej prezident NHL John Ziegler potrestal jednoroční distancí. Celý trest si ale neodkroutil, již po šesti měsících dostal amnestii a vrátil se zpátky na led.

Návrat to však nebyl jednoduchý, protože v brance Oilers už dominoval mladý Bill Ranford. Než sezóna skončila, stihl za Edmonton odchytat jen třináct zápasů. Před následujícím ročníkem jej majitel Edmontonu Peter Pocklington vytrejdoval (19. září 1991) spolu s Glennem Andersonem a Craigem Berubem do Toronta. Opačným směrem, tedy do města ropy, putovali Vincent Damphousse, Luke Richardson, Peter Ing a Scott Thornton.

Grant Fuhr se zapsal zlatým písmem do historie Edmontonu Oilers jako skvělý brankář, který dokázal za deset let působení v klubu získat pět prstenů za vítězství v Stanley Cupu. V roce 2003 bylo na jeho počest vyvěšeno číslo 31 pod stropem Rexall Place.