Dnes večer se v Edmontonu představí obhájci Stanley Cupu St.Louis Blues. Půjde o pořádně žhavý souboj, protože se střetnou dva lídři Západní konfernce.. Blues jsou první, Oilers druzí. Kdo by takové pořadí před sezónou čekal že? Samozřejmě si musíme objektivně přiznat, že naše postavení ne zcela odpovídá předváděné hře. Ale k tomu se ještě dostaneme. Nejdříve si přiblížíme našeho dnešního soupeře.
St.Louis Blues se stali překvapivým vítězem Stanley Cupu, protože v loňské sezóně se potýkali s různými problémy. Ročník začali katastrofálně když z úvodních 9 zápasů vyhráli pouze 2. Ani poté se stav moc nelepšil a již v listopadu byl vyhozen trenér Mike Yeo, který v St.Louis začínal v roce 2016 původně jako asistent hlavního trenéra Kena Hitchcocka, aby ho ještě během sezóny na tomto postu vystřídal. A právě Hitchcock nyní jak víme působí v táboru dnešního soka Blues. V Edmontonu je totiž zaměstnán jako poradce, zatímco Yeo je jedním z asistentů trenéra Alaina Vigneaulta ve Philadelphii a letos ho český fanoušek mohl zahlédnout v Praze. Yea v onom listopadu 2018 nahradil jeho dosavadní asistent, známý bývalý drtič kostí Craig Berube. Ten byl najat coby hlavní trenér v podstatě jen jako dočasný náhradník, než se podaří sehnat někoho jiného. Pod Berubem se ale tým zvedl natolik, že k další změně už nedošlo a Craig Berube Blues trénuje dodnes. Berube zvedl mentalitu týmu úplně na jinou úroveň, udělal několik změn, povedl se mu i tah se sázkou na mladého brankáře Jordana Binningtona, který byl poté jednou z hlavních tváří v cestě za Stanley Cupem.
A i tato cesta byla trnitá, například v semifinále konference Blues postupovali přes Dallas až v sedmém zápase a na sedm zápasů se hrálo i finále s Bostonem. Nakonec to ale byli oni, kdo zvedl nad hlavu slavný pohár a Blues tak mohli udělat radost malé fanynce Laile Anderson bojující s rakovinou, jejíž dojemný příběh obletěl celý hokejový svět. I ta nakonec dostala prsten pro vítěze Stanley Cupu. Když tohle člověk vidí, musí si říct, že je vlastně v pořádku, že Stanley Cup skončil v Missouri, ať už Blues nemáte rádi jak chcete (jako třeba já..). Blues mají zajímavý tým. Hvězd v něm moc nenajdete. Vlastně jen jednu a to Vladimira Tarasenka. Jinak to jsou spíš takoví hokejoví dělníci. Nejlepší hráči jsou týpci jako O´Reilly, Schenn nebo Schwartz a to je prostě fakt. Nyní se právě bez své hvězdy Tarasenka budou muset obejít dnešní Blues. Tarasenko podstoupil operaci ramene a bude mimo hru dlouhodobě, v horším případě se mluví o pětiměsíční absenci, což už není sranda. Ke smůle Tarasenka se navíc jedná o stejné rameno, se kterým laboroval již loni a prý se mluví o obavách, že by mohlo jít o chronický problém, což by nebylo dobré, vždyť Tarasenkovi je pouze 28 let. No uvidíme. Mimo Tarasenka je každopádně kádr Blues kompletní, což je ve srovnání nejen s Edmontonem, ale i s většinou ostatních týmů v NHL skoro výjimkou.
V St.Louis je zajímavá situace v defenzivě. Jasným lídrem je kapitán týmu Alex Pietrangelo, hrají tu defenzivní specialisti jako Jay Bouwmeester nebo Carl Gunnarsson. Před sezónou ale generální manažer Doug Armstrong myslel i na posílení ofenzivní části obranných řad a přivedl velmi známé jméno a sice Justina Faulka z Caroliny. Ten dostal lukrativní smlouvu a sice o 2 a půl milionu více než doposud pobíral v Carolině, tedy 6 500 mil.dolarů a to až do roku 2027. Faulk je zárukou slušné ofenzivní síly, ale jak víme, v defenzivě je trochu slabší. A právě zde je kámen úrazu. Faulk totiž doposud v 16 zápasech zaznamenal pouze 5 asistencí a co hlavně, v St.Louis je nejhorší v účasti na ledě (-5). Faulk tedy bude muset zabrat a to hodně a i když si myslím, že dobrou posilou bude, tak si nedělám iluze o tom, že smlouvu dotáhne až do konce. To je dle mého názoru utopie.
Blues zatím hrají dobře a pokračují ve výkonech, díky nimž loni dokráčeli až na vrchol. Na kontě mají 9 výher a pouze 3 porážky, z posledních 8 zápasů vyhráli 7! Je tedy pravda, že los měli celkem příznivý, protože hráli převážně proti týmům, jimž se letos zatím až tak nedaří, ať už to je LA, Columbus, Minnesota nebo Detroit. Tím ale nechci snižovat jejich výsledky, to určitě ne. Blues jsou na čtyřzápasovém tripu. Na ledě Minnesoty dokázali vyhrát 4:3 po prodloužení a včera na ledě Vancouveru 2:1, rovněž až v nastavení. Jak se na rozhodující gól v podání velmi velmi velmi osamocené trojice Schenn, Pietrangelo a zakončující Schwartz díval brankář Canucks Jacob Markstrom se podívejte NA TOMTO ODKAZU. A jak se jim povede dnes v Edmontonu? Budou mít Blues s Oilers větší problém než s Canucks, kteří si u vlastní branky pořádali piknik? 🙂
Ve vzájemných zápasech s Edmontonem to od roku 2016 vyznívá lépe pro Edmonton a sice v poměru 6 ku 4. Takže žádný kotel. Navíc poslední 2 zápasy vyhráli Blues výsledky 4:1 a 7:2. V tom posledním dokázal Jaden Schwartz vstřelit hattrick a utkání okořenila i bitka mezi “bývalými kamarády“ Patrickem Maroonem a Zackem Kassianem. Blues a Oilers se v sezóně potkávají pravidelně vždycky třikrát, letos to bude první dostaveníčko na domácím ledě, další bude chvíli před vánoci na ledě St.Louis.
Edmonton to má takové nahoru, dolů. Po sérii výher přišel menší útlum, i když ne zase moc velký. Nějaké série jsou ale pryč. A je zajímavé, že zatímco Edmonton rozdává body letos celkem slabším týmům jako Detroitu, Floridě nebo Minnesotě, pak dokáže naopak porazit Washington nebo Pittsburgh. Ale bylo v Edmontonu někdy něco normální? 🙂 A kromě nevyrovnaných výkonů máme navíc i absolutně nevyrované formace a i podíl jednotlivců. A to jsem ještě příliš hodný když to pojmenuji jen jako “nevyrovnané“, protože ta výkonnostní propast je obrovská a správné pojmenování situace by si zasloužilo ostřejší výrazy, ale nechci být sprostý… Zkrátka, budeme se opakovat když si to budeme připomínat, ale tak to je. Výborné výkony podává několik hráčů jako třeba oba naši brankáři. Kdo by to před sezónou čekal že? A ano, může se to ještě změnit, ale jak Koskinen, tak Smith podávají zatím opravdu skvělé a spolehlivé výkony. Mike Smith byl dokonce jmenován třetí hvězdou týdne (první byl Elias Petterson z Vancouveru a druhý Jakub Vrána z Washingtonu). Oba naši brankáři mají na kontě po 5 výhrách. Ať jim to vydrží. Mike Smith, který bude dnes proti St.Louis stát v brance má průměr 2.12 což ho řadí na 6.místo mezi brankáři v lize. Co se týče procentuální úspěšností zásahů, tak to v jeho případě činí 0.931%, což v NHL stačí na 5.místo. Na konci loňské sezóny v Calgary v této statistice mohl číst cifru 0.898%. Takže syndrom Calgary letos nefunguje nejen v případě Jamese Neala, ale také u Mikea Smithe.
Nejen brankáři ale zatím září jako ty hvězdy. Fantastický je Leon Draisaitl, který se neustále pere o první místo produktivity s Davidem Pastrňákem, i když do něj po pětibodovém zápase s Pittsburghem zasáhl i Brad Marchand. U Pastrňáka nemá absolutně žádný význam vyzdvihovat nějaký den, nebo bodovou sérii, protože on boduje zkrátka pořád. Pouze v prvních 2 zápasech sezóny nebodoval, poté až dodnes pokaždé. Nyní je tedy on lídrem kanadského bodování NHL se 30 body v 15 zápasech. Neskutečné výkony. Druhý je Marchand (28) a třetí Draisaitl (27). Jenže i Leon podává zatím neskutečné výkony a v porovnání s Pastrňákem to není zase tak moc odlišné. I on měl výpadek 2 zápasů bez bodu, ale Leon to měl uprostřed v zápasech ve Winnipegu a Minnesotě, kdy nebodoval. Vyjma těchto zápasů, tak bodoval od samého začátku soutěže až dodnes. Na čtvrtém místě produktivity je náš kapitán Connor McDavid s 24 body. Se 17 asistencemi je pak druhý mezi nahrávači za Bradem Marchandem, který jich má 18. Skvělou formu zatím od začátku sezóny předvádí i Ryan Nugent-Hopkins. Sice to není tak znát na bodovém účtu, ale na ledě je to sakra znát. Tohle je prostě hráč k nezaplacení a přitom v celkem nevděčné roli toho muže v pozadí. Já sám jsem ale jeho výkony naprosto nadšený a asi nejsem sám. Zmínil jsem i Jamese Neala, který je nnyí v menším útlumu po fantastickém začátku sezóny, ale i tak je to dobré. Nepovedl se mu ale minulý zápas s Arizonou, kdy měl i podíl na obdrženém gólu, to je ale výjimka. V obraně pak jsou skvěle hrající Ethan Bear a Darnell Nurse. A tím bych asi skončil. Podíl ostatních hráčů nejen na bodovém zisku, ale na hře Oilers celkem je naprosto minimální.
Trenér Dave Tippett proto na současnou situaci zareagoval a sice proházením formací. I v tomto lze vidět rozdíl oproti minulým ročníkům. Tippett totiž k rotaci nesahá moc často. Nechává si formace sednout nějaký čas a mě se tento přístup líbí daleko více než předešlé praktiky McLellana, Hitchcocka a spol., kteří točili sestavou téměř každý zápas. Nyní mají hráči možnost si k sobě přivyknout, sednout si a když to nejde, teprve až po několika zápasech dojde ke změně. Jako třeba teď. A teď je asi opravdu ta správná doba. Zack Kassian na křídle první formace se po výborném začátku poněkud zadrhl. Loňská gólová kometa Alex Chiasson a jeho letošní podíl – 3 asistence a zoufalství. Chiasson v sobě přitom potenciál má, je to velice platný hráč do předbrankového prostoru, typově podobný Jamesi Nealovi, i když trochu méně produktivním. V zápase s Arizonou dostal šanci v první formaci vedle Draisaitla a McDavida, ale zřejmě něco bylo hodně špatně, protože ještě v tom samém zápase ho tam vystřídal Sam Gagner. A Gagner v elitní formaci dnes nastoupí dokonce od začátku, takže uvidíme jak se mu tam povede. Gagner také dnešnímu soupeři vyjádřil poklonu: „Odolnost, kterou ukázali na cestě za vítězstvím ve Stanley Cupu bylo úžasné sledovat. Mám v tomto týmu několik přátel a celou dobu jsem je sledoval, bude to dnes těžká zkouška. Vím, že to je klišé, ale musíme se soustředit na vlastní hru a na sebe. Myslím, že jsme udělali spoustu dobrých věcí, hlavně směrem dozadu. Tak musíme opět přemýšlet.“
Zack Kassian, který vyklidil pozici naopak putoval k Nugentu-Hopkinsovi a Nealovi do druhé formace. To také nevypadá zle, i když já bych to udělal ještě jinak. Já bych právě k našemu power duu Leon – Connor postavil Nugetu a vytvořil tak superformaci. Proč k tomu zatím za žádného trenéra nedošlo, to nevím. Ale doufám, že to Tippett někdy zkusí. Nebylo by od věci k sobě postavit i trio Neal – McDavid – Draisaitl.
A dále? Khaira – nulový přínos. Haas – nulový, i když dal v minulém zápase svůj první gól v NHL, ale jinak žádná sláva. Granlund – nulový. Gagner – nulový. Patrick Russell – nulový. Klefbom neustále protežovaný na přesilovkách velmi slabý, Nurse nebo Bear v tomto směru mnohem lepší, ale nedostávají prostor. Nepřipadá vám tak jako mě, že hrajeme pouze na dvě formace? Já na tom ledě skoro nikoho jiného nevidím. Z fleku bych třetí i čtvrtou formaci poslal do Mišelinky tahat pneumatiky, nebo alespoň do Bakersfieldu. A místo nich bych dal raději šanci hráčům tam odsud. Proč raději nepovolat Tylera Bensona, dát mu konečně šanci a vyhodit třeba…Granlunda? Proč nepovolat raději Yamamota, Marodyho, Gambardellu? Kvůli waiveru? No a? Klidně at jdou přes waiver a ať si ty naše hvězdy někdo vezme, žádná škoda. Ale nejsem trenér ani manažer. 🙂 Jen už mě prostě unavuje sledovat tým, který žije jen z cca osmi hráčů a dost. Kdyby se nedejbože něco stalo Draisaitlovi, McDavidovi,… tak to můžeme rovnou zabalit a jít se klouzat. Apropos viděli jste McDavidův gól v zápase s Arizonou? Tenhle chlap se snad nemohl ani narodit na zemi, protože to je regulérní démon.
Edmonton má marodku daleko větší než jeho sok ze St.Louis. Trenéru Tippetovi chybí dlouhodobě zranění Adam Larsson, Josh Archibald a Joakim Nygard. Dobrou zprávou je, že Nygard dnes začal konečně trénovat. Během zápasu v Columbusu 31.10. vypadl ze hry Riley Sheahan po tvrdém hitu od Duboise a již se do zápasu nevrátil a absentoval také další dva zápasy s Pittsburghem a Arizonou. Také dnes by měl chybět. Po třízápasové pauze se ale dnes do kolotoče NHL vrací Tomáš Jurčo, který nastoupí ve třetí formaci vedle Haase a Chiassona.
Zápas v Rogesr Place v Edmontonu začíná ve 2:30 SEČ a přímým přenosem ho mimo jiné vysílá také Nova Sport 2.