Preview: Proti Sharks dnes musíme bodovat!

Po návratu z Arizony nyní přichází série tří domácích zápasů za sebou, navíc se soupeři, které by jsme vzhledem k jejich ne právě oslnivé formě porazit. Tabulka Západní konference je cca 30 zápasů před koncem základní části nebývale našlapaná. Mezi týmy na druhé a osmé pozici je rozdíl pouhých 5 bodů! A další trojice Chicago, Nashville a Winnipeg jsou v dalších 3 bodech. Není proto moc dobré, abychom prohrávali zápasy s největšími soupeři, třeba jako převčírem s Arizonou.

V šesti dnech se nyní doma v Rogers Place střetneme s týmy San Jose, Nashvillu a Chicaga, tedy s trojicí, která je nyní na nepostupových místech. Takové zápasy tedy budou mít určitě o trošku větší váhu, než třeba tři následující, kdy se na poté následujícím tripu střetneme s Tampou, Floridou a Carolinou. Samozřejmě ani takové zápasy nechci zlehčovat, ale všichni si asi uvědomují ten rozdíl. Převčírem v Arizoně to také nebylo úplně špatné, i když to byl spíš boj, ale s tímto soupeřem jsou takovéto zápasy skoro pokaždé a dalo se to asi čekat. Obdržené góly rozhodně nelze přičítat na vrub brankáři Koskinenovi, protože u prvního gólu, který vstřelil Conor Garland trošku zaspal Darnell Nurse a u druhého si střelu Lawsona Crouseho srazil při obranném zákroku sám do vlastní sítě Oscar Klafbom. Třetí potvrzující gól pak byl do prázdné branky. Jak jsme si již zvykli, bývá téměř pravidlem, že Oilers během první třetiny na soupeře obvykle vlétnou, ve druhé pak pokulhávaj, aby pak ve třetí do toho opět šlápli. Takovéto schéma je na programu na většině našich zápasů, čím to je, to nevím. V zápase v Arizoně jsme oproti tomu ale naopak totálně zaspali již na samém začátku a když jsme ve druhém dějství vzali hru do svých rukou, nechali jsme si dát dva góly, které rozhodly o výsledku zápasu. Ukazuje to také to, že hra Oilers má výkyvy a nedokážeme hrát konzistentně celý zápas.

Zase je ale zřejmé, že výkony celkově jdou nahoru a to je v této fázi sezóny to hlavní. Z posledních 10 zápasů jsme totiž prohráli pouze třikrát a z toho ještě dvakrát v derby s Calgary, kdy to vždy bylo jen o gól. Pondělní prohra v Arizoně je tak vlastně nejhorší výsledek od konce minulého roku, kdy jsme prohráli opět s Calgary, se skóre 1:5. To není tak špatná vizitka, takže na nepovedený poslední zápas by jsme měli rychle zapomenout a navázat na předešlé výsledky.

Coyotes doma vyhráli s čistým štítem

Nebude u toho ale několik hráčů jako například dlouhodobě zraněný Joakim Nygard, pro nějž již sezóna skončila. Připojil se tedy ke Kylu Brodziakovi, který do letošního ročníku ještě ani nezasáhl. Nygard si poranil ruku během posledního zápasu s Calgary a kromě něj se v tom samém zápase zranili ještě Kris Russell a James Neal. U Russella se bohužel potvrdilo podezření na otřes mozku. Z farmy byl místo něho povolán Švéd William Lagesson, ale zatím do hry ještě nezasáhl, protože Russellovo místo v sestavě zaplnil Caleb Jones, který do té doby plnil roli sedmého beka. A Jones kromě toho, že si dobře plní i defenzivní úkoly, ve 3 zápasech, ve kterých naposledy nastoupil, vstřelil i 2 góly. Podle dnešního tréninku by ale mohl Russellovo – a tedy Jonesovo – místo přecejen zaujmout Lagesson.

Svoji premiéru v NHL dnes konečně zažije Tyler Benson, takže se těšme, jak s tím naloží… měl by nastoupit ve třetí formaci vedle Haase a Chiassona.

V brance by oproti předpokladům měl nakonec nastoupit opět Mikko Koskinen.

Pátý muž klubové produktivity Neal má poraněnou nohu a vynechal poslední 3 zápasy a ani dnes nenastoupí. Jeho místo v prvním útoku převzal Josh Archibald. Ten v posledních 8 zápasech zaznamenal 6 bodů a 29 hitů! A vůbec po slabším úvodu nyní dokazuje, proč si ho trenér Tippett vytáhl do Edmontonu. Nejlepší je ale zatím jednoznačně druhá formace ve složení Nugent-Hopkins – Draisaitl – Yamamoto. Můžeme si jakkoliv stěžovat na to, že trenér Tippett rozdělil elitní mega duo 97 – 29, ale také moc dobře víme, že Leon Draisaitl se do médií již několikrát vyjádřil, že s McDavidem se mu sice hraje výborně, ale on sám se nejlépe přecejen cítí na centru své vlastní formace a zřejmě toto je ten důvod, proč trenér Tippett udělal tento krok. A od té doby, co přišel z farmy Kailer Yamamoto a vznikla tato formace, Oilers se nebývale daří a toto trio je jak utržené ze řetězu. Podíváme se na jejich statistiky na posledních 12 zápasů od 1. ledna doteď, tedy přesně od doby, kdy byl do prvního týmu povolán Yamamoto.

Nyní naše nejlepší formace

Leon Draisaitl – 8+16 (z toho v přesilovkách 4+4)

Ryan Nugent-Hopkins – 7+10 (z toho v přesilovkách 1+4)

Kailer Yamamoto – 5+5 (z přesilovek nic)

Čili to je forma jako hrom a jasná odpověď, že takhle je to naprosto v pořádku, takže my někteří pochybovači by jsme měli panu Draisaitlovi v jeho úsudku věřit. 🙂 Třešniška na dortu – Leon byl vyhlášen největší hvězdou ligy za uplynulý týden. O 4 body vede bodování ligy před McDavidem a 8 bodů před třetím Pastrňákem. Zmínil jsem již Kailera Yamamota. Ten je oproti předešlým dvěma ročníkům jak vyměněný. V sezóně 2017/18 nastoupil do 9 zápasů a zaznamenal 3 asistence, loni nastoupil do 17 zápasů a připsal si skromných 1+1. Nyní je už úplně jinde. A samozřejmě to není jen o bodech. Nelze si nevšimnout, jak Yamamoto zesílil a naprosto neohroženě se vrhá po hlavě do všech soubojů, ačkoliv je o hlavu menší než většina jeho protihráčů. Vidět to je i na jeho hitařské statistice, když loni měl v 17 zápasech 18 hitů, letos ve 12 už 25 hitů. Yamamoto je navíc skvěle rychlostně vybavený a to i technicky. A se svými spoluhráči si rozumí, to je to hlavní. O Nugentu-Hopkinsovi psát něco nového je jako nošení dříví do lesa. Ten si již dlouho hraje svůj vysoký standard, kdy je platný na obou stranách kluziště a tuto dvojici skvěle doplňuje. Jediné, čeho se nyní děsím je, aby Kena Hollanda nenapadlo ho vyměnit.  

Tato formace tedy šlape na jedničku, ale co dál? Teď by to ještě chtělo ještě vyřešit jiný nešvar a sice, koho k McDavidovi. Ten vedle sebe prostě vhodné parťáky nemá a vidím tady prostě takový syndrom Crosby. To je taky geniální hráč, ale už léta utopený ve formaci s hráči, kteří se kolem něho točí jak na kolotoči a nedokáží mu vyhovět tak, aby zúročili jeho myšlenky. A když takového hráče máte, tak toto prostě nesmíte dopustit, tak to vidím já. Více jsem o tom psal ve včerejším článku: http://www.edmontonoilers.cz/archiv/11511

Apropos dnes vedle McDavida a Archibalda má nastoupit Sam Gagner. Chcete větší důkaz?!!

Connor McDavid stále hledá parťáka, se kterým by si na ledě rozuměl

Náš dnešní soupeř, San Jose Sharks neprožívá právě povedený ročník. Z úvodních 15 zápasů Sharks dokázali vyhrát pouze čtyřikrát. Zajímavé ale je, že v období mezi 6. listopadem dne v měsíci až do 1.prosince dokázali vyhrát ze 13 zápasů jedenáctkrát! Ano, poté přišla série 5 proher za sebou, ale to se prostě stává. Zkušený a hlavně úspěšný trenér Peter DeBoer to ale odnesl, zásluhy nezásluhy. Nevím, V jeho případě bych se tak neunáhloval, protože není sporu o tom, že DeBoer v San Jose udělal obrovské množství práce. Vždyť si vezměte, že od sezóny 2015/16, kdy na lavičce Sharks nahradil odvolaného Todda McLellana (který se hned poté usadil v Edmontonu), dokázal DeBoer s týmem pokaždé postoupit do play off a i tam to nebylo žádné troškaření. Hned v první sezóně například sharks postoupili až do samotného finále Stanley Cupu, kde nakonec podlehli 2:4 Pittsburghu. Poté vypadli v prvním kole s Oilers, poté ve druhém s Golden Knights a naposledy, v loňské sezóně dokráčeli až do finále konference, kde vypadli s budoucími vítězi Stanley Cupu, St.Louis Blues. Myslím, že toto jsou velmi dobré výsledky na to, aby byl DeBoer takto nemilosrdně vyhozen. Nu ale což, stalo se. DeBoer již má novou práci v Las Vegas, kde jeho kolega Gerard Gallant skončil obdobným způsobem. Sharks zase mají nového (dočasného) kouče v osobě Boba Boughnera, do té doby DeBoerova asistenta a bývalého kouče Floridy.

K trenérskému štábu Sharks si ještě dovolím malou perličku. Přidruženým koučem k Boughnerovi je dvaašedesátiletý Roy Sommer. Ten je dlouholetým trenérem, ale i hráčem z nižších soutěží s celkem malými zkušenostmi NHL, ale přecejen, v NHL odehrál 3 zápasy v sezóně 1980/81. A za koho? Za Edmonton… A potkal se tam s celou zlatou generací Oilers. Sommer v oněch 3 zápasech vstřelil 1 branku. Jako asistent trenérů Ala Simse a Darryla Suttera stál na lavičce Sharks již v sezónách 1996/97 a 1997/98 a poté až nyní, po DeBoerově odvolání. Do té doby byl dlouholetým trenérem farmářských týmů San Jose v AHL.

Roy Sommer a Bob Boughner na lavičce Sharks

Produktivitu Sharks vede obránce (no obránce…) Erik Karlsson s 37 body, za ním je trojice Evander Kane, Tomáš Hertl a Logan Couture. Ve srovnání s lídry Oilers je to zvláštní pohled na tuto tabulku (Draisaitl má 83 bodů, McDavid 79 bodů). Tomáš Hertl už letos žádné body nepřidá. Jen co si užil All Star weekendu jako vyslanec Sharks, stihl si poté zahrát již jen zápas s Anaheimem a minutu s Vancouverem, kde se vážně zranil a kvůli přetrženým vazům v koleni pro něj sezóna bohužel již skončila. Hertl ji měl bodově rozeběhnutou skvěle. Dalším hráčem, který bude trenéru Boughnerovi chybět, je kapitán týmu Logan Couture. Ten naposledy nastoupil 8 ledna a od té doby laboruje pro změnu s kotníkem. Jeho návrat je ale již údajně blízko. Další hráči, kteří nebudou k dispozici jsou útočník Joel Kellman a obránce Dalton Prout.

Jedna z živoucích legend Sharks, která ještě stále hraje, “Jumbo Joe“ Thornton převčírem v zápase v Calgary zaznamenal svůj 1500 bod v NHL v základní části! Mimoto zaznamenal v dresu Bostonu a San Jose ještě dalších 133 bodů v play off. Thornton je jendičkou draftu roku 1997, kdy si ho vybrali Boston Bruins. A víte kdo byl dvojka? Patrick Marleau. Tato nesmrtelná dvojice spolu hraje již dlouhá léta (Marleau prožil v předchozích dvou sezónách intermezzo v dresu Toronta) a i když již oba překročili čtyřicítku, na Stanley Cup ještě nikdy nedosáhli, i když v jejich případě jim to asi již přeje každý.

Joe Thornton zaznamenává svůj 1500 bod v základní části NHL

Thornton je v celkové historické tabulce bodování NHL na 14. místě. Nejlíp by se ale podle mne mohl dostat už jen na 12. nebo 13. místo. Třináctý je Paul Coffey s 1531 body a dvanáctý Mark Recchi s 1533 body. Jedenáctý Ray Bourque již má 1579 bodů a to už asi není v Thorntonově moci dosáhnout a to i kdyby pokračoval ještě příští rok. Dalším faktem je, že Thornton je dosud nejvýše umístěným aktivním hráčem. V nejlepší padesátce jsou ještě na 37. místě Alexander Ovechkin s 1268 body, na 39. místě Sidney Crosby s 1245 body a na 50. místě Patrick Marleau s 1186 body.

Thornton tedy svého milníku dosáhl převčírem, v zápase v Calgary. Zde Flames udeřili jako první, poté ale třemi góly za sebou Sharks brankami Burnse, Kanea a Labanca strhli vítězství na svou stranu. V brance Sharks byl opět Aaron Dell, který se letos vymanil z pozice dlouholeté dvojky za Martinem jonesem a letos je to on, kdo je nyní jedničkou týmu. Dell má procentuální úspěšnost zásahů 0.913%, Jones 0.889%. Zápas poznamenala i bitka Barclaye Goodrowa a Milana Lucice. Ta byla zajímavá tím, že jí předcházel Lucicův tvrdý hit na Evandera kanea, který sám o sobě není žádným tintítkem a často se rve. Lucice ale vyzval Goodrow. Bitka skončila v podstatě nerozhodně.

Jaká je situace ve vzájemných zápasech San Jose a Edmontonu?

Z posledních 10 zápasů byli osmkrát úspěšní Sharks! To je tedy velmi nelichotivá bilance pro tým Oilers. V posledním střetnutí, které se odehrálo 20. listopadu ale vyhráli Oilers 5:2 a to na ledě Sharks. Branky Oilers tehdy vstřelili Granlund, Kassian, Khaira, Neal a McDavid. Mikko Koskinen si připsal 33 úspěšných zásahů.

Zápas v Rogers Place v Edmontonu začíná ve 3:30 SEČ.