Dnes v noci nepůjde jen o body, ale též o souboj dvou zatímních králů bodování ligy, do Edmontonu míří super silný Boston

Oilers se vracejí z úspěšného výjezdu po kluzištích týmů z Východní konference, když o víkendu během 24 hodin obrali o body nejprve Floridu, a poté i Carolinu. Velký obdiv a superlativy se hrnou zejména na nově utvořenou útočnou vozbu Nugent-Hopkins – Draisaitl – Yamamoto. Trio, které zatím úspěšně hojí rány při absenci zraněného Connora McDavida, trio, které zatím naznačuje, že by mohlo aspirovat, pokud zůstane pohromadě, mezi nejobávanější útočné formace v NHL. Jestli je však dnes pro podobná uskupení nějaká konfrontace skutečně měřítkem té nejvyšší kvality, je to souboj s Bostonem Bruins, který má ve svém čele první útok ve složení Pastrňák – Marchand – Bergeron, a to jsou chlapíci, kteří své kvality, symbiózu a hokejový um potvrzují dlouho době. Jsou to právě oni, kdo dnes platí asi za nejobávanější útočnou formaci hokejové světa vůbec. Jak obstojí nová první řada Naftařů v této superlize úspěšných, se dozvíme již dnes v noci ve 2:30 SEČ.   

 Oilers bojují tvrdě o postup do play off, konkurence nespí, a to jak v Pacifické divizi, tak v celé Západní konferenci, ba spíše naopak. A jelikož si velmi slabé období poprvé v sezoně vybírají rovněž obhájci SC ze St. Louise, tabulka konference se opravdu notně zahustila. Jak jsme již psali a jak je i z pohledu na tabulku vidno, Sharks, Ducks a Kings jsou ze hry a sami to již tuší, tudíž začali notně pouštět žilou i svým hráčským kádrům. Nehrozí tak schizofrenní situace, jako ve Východní konferenci, kdy čtyři týmy z Metropolitní divize nebojují proti týmům z divize Atlantické, ale spíše mezi sebou o dvě volné divoké karty, a naopak deváté Toronto nehoní týmy před sebou, nýbrž potřebuje odrážet desátou Floridu, která dotírá na jeho třetí divizní „flek“. Na Západě je to vcelku čitelné, 3 + 3 +2. Oilers díky své úspěšné misy usedli na trůn své divize a z tohoto titulu jsou druzí v konferenci, ačkoliv podle bodů by patřili na místo čtvrté. Ovšem na nějaké usínání na vavřínech skutečně není čas. Vždyť Vegas mají rovněž bodů 70, Canucks o bod a Arizona s Flames pak o dva méně. O kousek výše jsou zmiňovaní Bluesmani (76), Dallas (74) a Colorado (73). První nepostupový Winnipeg po noční výhře je pak na 67 bodech, tedy pouze tři body od Naftařů. Navíc v závětří číhají Preds (65) a ani Wild (61) a Blackhawks (60) jistě ještě neházejí „flintu do žita“.  16 bodů činí odstup prvního a dvanáctého týmu konference po ¾ odehraných zápasů, unikátní vyrovnanost, ovšem varovný signál pro všech oněch 12 organizací, z nichž 4 patrně vypijí kalich hořkosti do dna až v posledních fázích základní části, o což bude tato hořkost mnohem a mnohem více násobena.

Každopádně ačkoliv drží Edmonton zdánlivě poměrně silné hrací karty, vzhledem k bodovému zisku a počtu odehraných zápasů oproti své přímé konkurenci, vyšší moc mu jaksi v poslední době vůbec nepřeje. Jednak chybí možná nejlepší hráč současnosti, lídr, tahoun, kapitán a spoustu ostatního v jedné osobě, Connor McDavid. To je samo o sobě opravdu tristní zjištění bez ohledu na cokoliv ostatního. Ovšem k němu připočtěme ještě zkušeného a v přesilovkách velmi platného střelce Jamese Neala, stále se lepšícího Joakima Nygarda, který si za své letošní výkony vydobyl kontrakt i na další sezónu, a distancovaného Zacka Kassiana. Ke Krisi Russellovi, nejzkušenějšímu a klíčovému obránci, nově na listinu zraněných přibyl současný obránce číslo 1 v týmu Oscar Klefbom se zraněným ramenem. Inu kádr Oilers tak pomalinku začíná připomínat lazaret, a to na těch nejklíčovějších postech. Zatím se všechny rány dařilo celit, ovšem je vůbec možno nahradit současnými prostředky Klefboma v současném jeho postavení a formě, v níž v poslední době hrál? Patrně kvalitativně nikoliv, nezbývá tedy než bojovnost, poctivost, zarputilost a potřebné štěstí. Stejně tak, jak se tým semknul po ztrátě svého kapitána.

Šanci tak musí dostat jiní a věřme, že se jí zhostí maximálně nejlepším možným způsobem. Pravidelně tak hraje Colby Cave, pořádné příležitosti se tak konečně dostalo na farmě skvělému Tyleru Bensonovi, který ve svém čtvrtém zápase v NHL proti Canes zapsal do statistik svůj první kanadský bod za gólovou přihrávku (a má +2, skvělé!). Opět do prvního týmu naskočil finský křídelník a předsezonní posila, doteď však spíše zklamání, Markus Granlund, opět pravidelně hraje rovněž doteď nevýrazný dánský útočník Patrick Russell. Skoro by se chtělo říci, že je čas pro zkušené borce ze soupisky, aby v těchto těžkých chvílích pomohli, ovšem Tomáš Jurčo je mezi hráči záložního tmu na marodce, a vloni znovu nalezený ztracený syn Sam Gagner je v takovém útlumu, že ani v těchto těžkých chvílích na něj v prořídlých řadách útočných formací nezbývá na ledě místo. Velmi smutné pro tohoto borce, který platil ve své době za tak velký hokejový talent, anebo spíše tak typické pro Oilers poslední dekády? Tak Alespoň Josh Archibald s Riley Sheahanem dokazují, že investice a očekávání do nich vložená nejsou úplně marnými. Oba hrají v poslední době opravdu výtečně a skvěle si plní úkoly, pro které na ledové ploše jsou. Ovšem, co se týče gólů, musíme věřit v udržení formy a výkonnosti, nebo spíše ještě v její gradaci, tria Ya – Dra – Nu :-). Do výčtu pak chybí ještě Jujhar Khaira a Gaetan Haas, kteří nezaostávají, ale asi by to chtělo trochu přidat, každá ruka, každá hokejka bude důležitá. A pochopitelně Alex Chiasson, jehož role v kádru rapidně stoupla zejména s ohledem na před brankový prostor v přesilových hrách a přiznejme si, více střeleckého umu, klidu a štěstí by mu jistě prospělo, neboť v poslední době spálil z tohoto klíčové prostoru několik tutových šancí. Zatím to nebolí, zatím…

Zadním řadám při absenci Klefboma, bude muset vládnout Darnell Nurse. Má tak možnost ihned po podpisu nového kontraktu dokázat, že si jej skutečně zaslouží. Standard musí nutně podržet zatím příliš neotřískaní Ethan BearMattem Benningem, ovšem zkušenosti chybějí, zejména z takto vypjatých bojů. Snad tak přijde chvíle pro Adama Larssona, trpícího stigmatem „trejdu Hall“. A nutno poznamenat, že výkony na ledě se mu zatím nedaří se jej ani trochu zbavovat. Teď je pro něj ta pravá chvíle, uplatnit své zkušenosti, jak z NHL, tak z mezinárodní reprezentační scény, jeho spoluhráči se na něj jistě budou spoléhat. Třetí obranná řada bude spíše do počtu, hlavně nic nezkazit, patrně s velmi malým ice timem, ať už bude hrát Caleb Jones, Brandon Manning, či nově povolaný William Lagesson. I on tak má velikou šanci prosadit se a dokázat, že je skutečně tím pravým mužem pro první kádr Oilers. Ovšem dokáže někdo z těchto chlapíků nahradit Klefboma v ofenzivních rejdech a zejména na hrotu první přesilovkové formace? Ruku na srdce, patrně nikoliv, tady asi bude velký problém. Jaká škoda, že kariéra tolik vzývaného Evana Boucharda spíše stagnuje. Kdyby byl výkonnostně lepší, větší příležitost by snad ani nemohl přát. Inu věřme, že se kousne a křivka jeho výkonnosti začne opět stoupat strmě vzhůru.

Dnešním soupeřem bude Edmontonu Boston Bruins, patrně jeden z největších favoritů na červnové oslavy s pohárem vůbec. Už vloni chyběl opravdu vlásek. Ani letos hlad po vítězství v SC nekončí a Medvědi si jdou tvrdě za svým cílem. Tým prakticky nemá slabinu na žádném postu , bodově má nahráno a začíná ladit na paly off. Sice se herně trochu natrápil v nedávném dvojzápase proti zoufalým Red Wings, ovšem každý má v tak dlouhé sezóně nárok na nějaké to slabší období. Ovšem v únoru prohráli pouze jednou, a to právě v Detroitu. Jinak pouze vítězí a pozor, nikoliv tak, jak by se při jejich útočné síle čekalo, tj. ofenzivními rejdy, ale spíše komplexním výkonem založeným na pevné obraně. Pouze Detroit a pak ještě Arizona jim dokázali vstřelit více, než jednu branku! Když k tomu připočteme ještě vítězství nad Vegas, po pauze kvůli Utkání hvězd mají neuvěřitelnou bilanci 10-1, a to opravdu straší. Teď je čekají 4 zápasy s týmy z Pacifické divize a moc by se hodilo, aby, když už by dnes Naftaře udolali, stejně pokořili i Vancouver a zejména ve vzájemném dvojzápase i Calgary.

Každopádně Bruins dnes vládnou celé lize a jediný tým, který se jim v poslední době může rovnat, jsou patrně do skvělé formy se dostávající Bolts. A že to s útokem na SC myslí opravdu vážně, svědčí jejich obrovský zájem o služby Chrise Kreidera , který patrně nezamíří k Blue Jackets, jak to dlouho vypadalo, ale buď do Bostonu, nebo do Colorada, kteří se o tohoto útočníka NY Rangers údajně notně v zákulisí přetahují. A nemusí zůstat jen u toho, ve hře je i velký návrat Joea Thorntona ze San José, patrně poslední šance při letošní mizérii Žraloků pro tuto hrající legendu získat vytoužený pohár, a to na místě, kde léta hrál a nosil dokonce kapitánské céčko. Každopádně není žádným tajemstvím, že generální manažer týmu Don Sweeney hledá vhodného adepta zejména do druhé formace k Davidu Krejčímu, který i letos odvádí Medvědům cenné služby, ať už vede svůj vlastní útok, nastupuje v přesilovkách, či skvěle zaskakuje v první řadě povětšinou za absentujícího Patrice Bergerona. Vskutku hrající legenda týmu. A těch je v kádru několik, kromě Krejčího, právě Bergeron, patrně budoucí kapitán po Zdenu Chárovi. Tento borec již překonal hranici 1500 zápasů v NHL, přes 1000 v dresu Bostonu. Ve 42 letech je nejstarším hráčem V NHL a s 206 centimetry je také nejvyšší v jejích dlouhých dějinách. Jako kapitán dovedl svůj tým v roce 2011 po 39 letech až na vrchol, a po loňském velkém finálovém zklamání v sedmém zápase proti Blues by se rád asi rozloučil s hokejovou kariérou nejstylověji, tak jak to jen jde, tedy při přebírání magického poháru lorda Stanleye. Na rozdíl od Kassiana v sobě Brad Marchand dokázal potlačit stejně dřímající „zvíře“ a v poslední době poutá pozornost výhradně hokejovými dovednostmi. A jeho asistence Davidu Pastrňákovi, budoucí legendě (?), na většinu jeho branek patří skutečně do zlatého fondu nahrávačů. Zde si rozhodně nezadá s umem Crosbyho, Oatse či snad dokonce největší legendy z největších Wayne Gratzkyho. Radost pohledět. A to sám dokáže gólově udeřit, stejně jako jejich parťák Bergeron, byť celou kariéru sbírá spíše pocty pro defenzivně laděné forwardy. Ale jsou tu i další, duo skvělých amerických beků Torey Krug a Charlie McAvoy, stále se lepšící kanadský útočník Jake DeBrusk, nesmlouvavý bijec Charlie Coyle, spolehlivý Sean Kuraly. Pouze zkušený David Backes (letos jen 16 zápasů a 1+2) si svůj šálek „Bostonského hořkého čaje“ pije až do dna. Nejen proto, že jako dlouholetý hráč St. Louise marně naháněl první pohár v historii klubu mnoho a mnoho let a několikrát končil tak blízko pod vrcholem a v loni se pak musel dívat z opačné strany, jak „jeho klub“ poprvé v historii euforicky slaví, když on je na straně poražených, jako kolikrát už před tím. Ale i proto, že letos pro bídné výkony vypadl z týmu, nehraje, marně čeká vzhledem k výši své gáže na spásný trejd.

Slabinu nemají Bruins ani v brankovišti, kde kraluje Tuuka Rask, jako momentálně nejlepší brankář NHL (2,07, 93,08% zákroků – přes 93% momentálně jediný v lize!). Záda mu kryje neméně zkušený slovenský reprezentant Jaro Halák, který je za průměr 2,3 gólu na zápas 5, 92,21% úspěšnosti zákroků 7! Jelikož Boston inkasoval nejméně branek v lize (146), je tato dvojice a zcela zaslouženě, největšími kandidáty na William M. Jennings Trophy. Snad opatrně jim může konkurovat pouze duo Jarry – Murray z konkurenčních Pens. Mimochodem Halák již tuto trofej získal v roce 2012 a kde jinde, než u osudových Blues! I když síla v brankovišti Medvědů je obrovská, v poslední době se o svoje gólmany nemusejí obávat ani Naftaři. Mike Smith chytá v poslední době výborně stabilně, Mikko Koskinen se po dlouhé době blýskl vynikajícím výkonem proti Floridě.

Ligovou produktivitu vede suverénně Leon Draisaitl s 95 body (34+61), má v této fázi ročníku více bodů než Nikita Kučerov v loňském roce. Druhý je David Pastrňák o 13 bodů zpět, ovšem stále s reálnou šancí na 100 bodovou sezónu, což z Čechů dokázal zatím jen slovutný Jaromír Jágr. Petr Nedvěd (99), Milan Hejduk (98), Patrik Eliáš (96), či Martin Straka (95) zůstali vždy těsně pod ní. Navíc se „Pasta“ (42) rve s Austinem Matthewsem (43) a Alexem Ovečkinem (40) i o korunu krále střelců, Leon Draisaitl je 4. Connor McDavid zůstává v produktivitě ligy i přes současnou absenci stále ještě čtvrtý (81), Brad Marchand je sedmý (23+52).   

O lazaretu u Oilers jsme již psali výše, Bruins jdou do zápasu téměř kompletní, chybí jim pouze Kevan Miller a Connor Clifton, což jsou však jen velmi dílčí ztráty. Venku je dokázali Naftaři 4. ledna zaskočit výhrou 4:1. Podaří se jim velkého favorita zaskočit i dnes doma?