Nashville si jede do Edmontonu pro pátou výhru v řadě, uspěje nebo narazí?

Z osmi zápasů zatím jediná prohra s Philadelphií, 14 bodů a první místo v Západní konferenci a s 34 góly třetí místo v celé lize v počtu vstřelených branek hned za Floridou (36) a Anaheimem (35). Úvod sezóny vychází Edmontonu parádně a náhoda to není, tohle mužstvo v sobě tu sílu má. Ostatně to ukázal i pondělní zápas s nováčkem ze Seattlu, který vůbec poprvé v historii klubu vyrazil k zápasu do Kanady. Tento zápas ukázal, že namísto útočné smršti dokážeme hrát i vyzrále do defenzivy. Záleží ovšem na typologii soupeře.

Obyvatelé nejen státu Washington, ale i celého Severozápadního pobřeží USA prožívají hokejový boom. V této oblasti se sice hokej hraje, ale pouze v nižších soutěžích a i když je Vancouver vzdálený od Seattlu dvě hodinky autem a lehce nad 200 km, je to přes hranici do Kanady a to je problém, obzvláště nyní v covidové době. Expanze NHL právě do Seattlu byla tedy logickým krokem. Seattle ale asi bude psát trošku jiný příběh než Vegas Golden Knights, kteří při své premiérové sezóně dokráčeli až do finále Stanley Cupu. Seattle je na tom hůře, pohybuje se na druhém konci tabulky, ale z deseti zápasů mají tři výhry, což je náhodou více, než Chicago s jednou výhrou a Arizona dokonce dosud s žádnou. A stejně jako Seattle je na tom celá řádka dalších klubů, takže zase tak špatné to není. Přesto je ale Seattle trochu jinde. Výkonnostně to bylo v pondělním zápase s Edmontonem vidět.

Edmonton šel do vedení velmi brzy, když na začátku 3 minuty střílel od modré Barrie a Leon Draisaitl vstřelil svůj první gól v zápase, aniž by se musel nějak snažit. Prostě jen stál a puk se mu po Barrieho střele odrazil od brusle za nic nechápajícího Daccorda, který tentokrát dostal přednost před jedničkou týmu Grubauerem. Za chvilku bylo srovnáno důrazným Schwartzem. Tím se nechal na můj vkus až příliš lehkovážně obehrát Nurse. V 6 minutě už se ale opět měnil stav na 2:1, kdy domácí předvedli parádní souhru od Nugenta-Hopkinse přes Hymana a jeho milimetrovou přihrávkou na Draisaitla, který už to neměl tak složité. Zajímavým momentem byla ještě akce Seattlu, kterou zachraňoval Bouchard na poslední chvíli odpalem z brankové čáry.

Leon Draisaitl si Krakeny pěkně „podal“

Začátek druhé třetiny se rovněž vydařil, když na 3:1 zvyšoval svým premiérovým gólem v dresu Edmontonu Duncan Keith. Stalo se tak během jubilejního zápasu, protože střetnutí se Seattlem bylo pro Keitha 1200 zápas v NHL v základní části. Takže vydařená oslava. Gól byl opět nešťastný pro Joeyho Daccorda, protože Leon Draisaitl původně zakončoval, jenže střela se mu nepovedla, puk se sklouzl a došoural se až ke Keithovi. V ten moment by něco takového ale asi nečekal nikdo, takže opět šťastný gól. Zajímavostí je, že v polovině zápasu měl Edmonton v kolonce střel na branku číslo 6. Ano, nepletu se, opravdu 6. Oilers zápas ale i tak celkem v poklidu a až profesorsky kontrolovali a nikam se nehnali. A pokud se Seattle k něčemu dostal, Edmonton zase zatopil pod kotlem. Tak jako když Seattle chvíli před koncem druhé třetiny snížil na 2:3.

Začátkem třetí třetiny totiž Edmonton opět odskočil na rozdíl dvou branek, když se prosadila také čtvrtá formace. Devin Shore zatáhl puk do rohu a nádhernou přihrávkou našel před brankou Kylea Turrise, pro kterého to byl první gól v sezóně. Tato formace byla svojí aktivitou odměněna, protože hrála velmi dobrý zápas a navázala na kvalitní výkon z předminulého zápasu s Vancouverem. Vedle Shorea a Turrise tu v obou zápasech hrál ještě Tyler Benson, který si zatím o místo v sestavě myslím dost říká. Kyle Turris gólovou akci okomentoval: “Benny předvedl opravdu skvělou práci, když se stal návnadou, vyřadil jejich silného obránce a udělal místo pro Shoresyho. Ten udělal nádhernou přihrávku a já jen zakončoval. “ No a na 5:2 poté ještě navyšoval nejen prvním gólem, ale dokonce i bodem v této sezóně neproduktivní Kailer Yamamoto, do té doby v zápase prakticky neviditelný. Snad mu to pomůže. Jak jsem tedy již psal, zápas byl i přes naši velmi malou střeleckou produktivitu celkem v poklidu kontrolován a kvalita byla na naší straně. Leon Draisaitl si připsal 2+2, byl ho plný led a odehrál fantastický zápas.

Duncan Keith slaví gól ve svém jubilejním zápase

Draisaitl se touto bodovou smrští dotáhl na Connora McDavida a nyní jsou oba na špici kanadského bodování ligy se 17 body v osmi zápasech. V první desítce máme kromě těchto dvou ještě jednoho zástupce a sice Nugenta-Hopkinse, který letos ještě nevstřelil gól, ale zato má na kontě již 11 asistencí, což je nejvíc v celé lize. Draisaitl s McDavidem jsou jako vždy opět v nejlepší padesátce hráčů s největším ice-timem. Většinou jsou to jediní dva útočníci, kteří dělají společnost 48 obráncům, tentokrát je mezi nimi vtěsnán ještě J.T.Miller z Vancouveru.

Connor McDavid byl včera vyhlášen druhou hvězdou měsíce října, kdy za celý měsíc zaznamenal 7+9. Součástí těchto sedmi gólů byl i hattrick z poloviny měsíce proti Calgary a také jeho 200 gól, vstřelený proti Arizoně. První hvězdou za říjen byl vyhlášen Alex Ovečkin a třetí Frederik Andersen.

Tyson Barrie má nyní na kontě 399 bodů a dnes může pokořit hranici 400 bodů.

Na marodce je kromě dlouhodobých marodů zatím stále jen Mike Smith, u něhož se návrat trošku protáhl, ale Smith už trénuje naplno a jeho návrat je na spadnutí a podle trenéra Tippetta by mohl být k dispozici již v pátek proti Rangers. V Edmontonu tak nadále trénuje celé trio Smith, Koskinen, Skinner.

Sestava by měla doznat dvou změn změn, kdy Brendan Perlini vystřídá na levém křídle čtvrté formace Bensona a ve třetí obranné dvojici nahradí Koekkoeka Kris Russell. V brance Edmontonu dnes opět nastoupí Mikko Koskinen.

Apropos dnes jsem viděl naTwitteru zajímavý tweet. Trochu ironické, ale v podstatě pravdivé, co na to říkáte? Mark Spector je hokejový novinář.

Myslíte, že si Koskinen zaslouží 4,5 milionů ročně, kvůli kterým ho spousta lidí vlastně „nemá rádo“ a neustále chce vyměnit? Ale je to v porovnání s ostatními gólmany, kteří mají třeba i dvakrát tolik opravdu taková pálka?

Tyson Barrie dnes může zažít speciální zápas – pokud bude bodovat

Nashville Predators si zatím jedou takový poklidný průměr. Nijak nevyčnívají a jsou takoví nenápadní a drží se přesně v polovině tabulky. Tentokrát ale do sezóny vstoupili s jinou strategií. Před sezónou se zbavili některých zkušených hráčů a o další přišli jinými okolnostmi a vsadili na mládí a na svoji vlastní líheň. Tento krok odnesl hlavně neproduktivní Viktor Arvidsson, od kterého si Preds slibovali daleko víc. GM David Poile poslal Arvidssona do Los Angeles výměnou pouze za dvě volby v draftu, což novou strategii jen potvrzuje. Pryč jsou ale i další letité opory jako zkušený obránce Ryan Ellis nebo Calle Jarnkrok, o kterého Preds přišli během rozšiřovacího draftu, nebo gólman Pekka Rinne, který ukončil kariéru. Myslím, že Rinneho dres dost možná jednou stane u střechy nashvillské Bridgestone Arény. Dále skončil Erik Haula, který se v Nashvillu nechytil, ačkoliv ve Vegas měl kdysi našlápnuto k zajímavé kariéře.

Sázka na mladé začíná v brance, kde konečně pevně přebírá otěže Juuse Saros, mladý Fin, který vedle Rinneho sbíral ostruhy a loni už ho v počtu zápasů lehce předčil. Nyní už je jasnou jedničkou a zatím si vede slušně. Jako dvojku Poile přivedl dalšího zástupce české brankářské školy, Davida Ritticha, který byl loni vyměněn z Calgary do Toronta, kde to pro něho nakonec bylo opravdu jen epizodní angažmá.

Rittich v Calgary chytal necelých 5 sezón a na jistou dobu si vysloužil i označení “jednička“. Nyní ale bude bez větších pochyb hlavně krýt záda Sarosovi, tedy až se uzdraví, protože Rittich poslední dobou lavíruje s covidem a do branky Preds se kvůli tomu ještě nedostal. Nemělo by to ale trvat již moc dlouho, protože již začal trénovat. Odchovanec jihlavského hokeje David Rittich tak bude dalším českým brankářem, který se představí v dresu Predators. Před ním tu velmi výraznou stopu zanechal Tomáš Vokoun, který v Nashvillu chytal mezi lety 1998 až 2007 a mezi roky 2014 až 2017 tu byl zase Marek Mazanec, nyní brankář Třince.

Rittichovo místo zatím hájí 24 letý Kanaďan Connor Ingram. Tento brankář také zažívá docela zajímavý příběh, protože loni, když byl v týmu taktéž coby trojka za Rinnem a Sarosem, ale zůstával s týmem coby člen taxi-squadu, špatně snášel izolaci a našel útěchu v alkoholu, na který si vytvořil závislost. Ingram se v lednu dobrovolně přihlásil do podpůrného programu NHL na léčbu a prevenci alkoholu a drog. Odsud se dokázal dostat zpět, trenér Hynes mu dal šanci a 25. října si odbyl svůj debut v NHL proti Minnesotě, kde jeho tým dokonce vyhrál 5:2 a Ingram měl 33 úspěšných zásahů. Paráda! NHL tyhle příběhy umí no…

Connor Ingram si dál žije svůj sen

Nashville má nyní dost nabitý program, kdy během šesti dnů odehraje čtyři zápasy a včera Preds hráli v Calgary, kde vyhráli 3:2 po prodloužení a Juuse Saros se blýskl 38 úspěšnými zákroky, takže dnes by měl chytat Connor Ingram. Calgary včera Nashville přestřílelo skoro dvakrát takovým počtem střel 40 ku 22, přesto ale prohrálo. Góly Nashvillu včera vstřelili Kunin, Forsberg a Duchene. Nashville měl ale šest vyloučení plus jedno za rvačku, takže od toho by se dalo odrazit a pokud budou opět takto faulovat, to je přesně to, co nám v podstatě stačí. :o) Ve využití přesilovek jsme totiž stále suverénně nejlepší – 46,2%. Nashville je v tomto ohledu na devátém místě s využitím 25%. Poslední stále zůstává Vegas s ani jednou využitou přesilovkou.

Filip Forsberg opustil včerejší zápas v Calgary předčasně a zatím je nejisté, jestli to bude mít vliv na jeho dnešní start v Edmontonu.

V obraně Nashvillu kraluje Roman Josi, který se pohybuje na vrcholu bodování obránců celé ligy a i letos bude jistě jedním z aspirantů na Norris Trophy, kterou už ostatně jednou získal v sezóně 2019/20. Josi ale vlastně nekraluje jenom obraně, protože s 9 body je i nejproduktivnějším hráčem týmu! Své místo má v defenzivě Preds i Matt Benning, kterého si Edmonton piplal několik let, ale který nakonec odešel bez jakékoliv náhrady. Elitní útok ve složení Forsberg, Granlund, Duchene je zárukou zkušeností, i když s produktivitou to zase tak slavné není. Ostatní útoky už jsou vesměs složené z mladších hráčů a Nashville se do toho v tomto směru vrhnul opravdu odvážně. Jinak co se týče předsezónních posil, nemám o čem psát… Ale David Poile asi ví, co dělá. Jak by to také nevěděl, je to nejzkušenější manažer NHL.

Kapitán týmu Romaj Josi je v Nashvillu jasným lídrem

David Poile vlastně už dnes může působit jako živý exponát v muzeu NHL, protože jeho kariéra se z dnešního pohledu už zcela vymyká tomu, co je v NHL evergreenem, čili okamžitého úspěchu. Generální manažer v NHL to nemá lehké. Je na něj vyvíjen tlak, výsledky jsou žádoucí kvůli sledovanosti, návštěvnosti, reklamě, image klubu, prostě kvůli všemu. Proto je k nevíře, že Poile je generálním manažerem Nashvillu už od roku 1997, tedy od roku, kdy byl klub založen a kdy ještě ani NHL nehrál! Poile je ze všech 31 manažerů v NHL jediným, kdo ve svém klubu působí ještě z dob starého milénia.

Druhý v pořadí Doug Wilson šéfuje San Jose Sharks od roku 2003, třetí Bob Murray v Anaheimu dokonce až od roku 2008. Poile je ale nejen nejdéle aktuálně sloužícím manažerem, je také absolutně nejúspěšnějším manažerem v celé historii NHL s nejvíce vyhranými zápasy. Druhý je Glen Sather, který většinu výher získal jak jinak než s Edmontonem a zbytek dodal s Rangers a třetí Lou Lamoriello, s drtivou většinou s New Jersey, poté s Torontem a nyní pokračuje u Islanders.

Nejdále, kam se David Poile se svými Predators ale dostal, bylo pouze jediné finále Stanley Cupu v sezóně 2016/17, kde Preds nakonec podlehli Pittsburghu 2:4 na zápasy. V Nashvillu je ten jakýsi konzervatimus ale prostě daný. Vždyť za celou historii klubu byli až do začátku loňské sezóny pouze dva trenéři a sice Barry Trotz od první sezóny 1998 až do roku 2014 a po něm Peter Laviolette, který skončil v roce 2020. Až tomu se podařil dosud největší úspěch, ono zmiňované finále. Barry Trotz kvůli úspěchu musel – s nadsázkou – přejít do jiného klubu aby něčeho dosáhl. V roce 2018 získal Stanley Cup s Washingtonem aby tam poté ihned skončil a vydal se na další trenérskou výzvu k Islanders, kde je dodnes.

David Poile je žijící legendou nejen Nashvillu, ale celé NHL

Nashville tedy na svůj největší úspěch chce navázat anebo ho dokonce překonat s obměněným kádrem a sázkou na mladé, neokoukané tváře, vypiplávané shora starým šavlozubým predátorem Davidem Poilem a z trenérského můstku kormidlované současným trenérem Johnem Hynesem, který do nového stylu rovněž zapadá, protože svými zkušenostmi je za svými dvěma předchůdci opravdu o velký kus pozadu. Což z něj ale nedělá horšího trenéra!

Nashville má nyní díky výhře v Calgary druhou nejdelší sérii vyhraných zápasů v lize, když vyhráli čtyřikrát za sebou (Calgary, Islanders, San Jose, Minnesota). Nejdelší šňůru má Carolina, která vyhrála všech osm dosavadních zápasů! A Hurricanes v tom nejspíš budou pokračovat, protože dnes nastoupí v Chicagu. V sobotu se ale utkají ve šlágru ligy s Floridou, která má ještě o bod více než Carolina díky zápasu navíc. Edmonton má na kontě jedinou prohru společně ještě s Calgary, St.Louis, Floridou a Washingtonem.

Malá odbočka… Když už píšu o Nashvillu, nedá mi to, protože už dlouho mi vrtá hlavou jeden zvláštní trejd. Šíbři Poile se svým protějškem z Montrealu Marcem Bergevinem v roce 2016 upekli trejd, kdy Nashville získal miláčka davu a montrealského hrdinu P.K.Subbana za dlouholetého kapitána a stabilního lídra týmu Sheu Webera. Co tím ale Poile sledoval? Větší mediální popularitu, kterou Subban teoreticky nabízel místo sice skvělého, ale nudného Webera? Výsledek byl nakonec ten, že Subban opravdu nejdřív tento účel plnil. I ten hokejový. Hned jeho první sezónu v Nashvillu se Preds dostali do finále Stanley Cupu a poté Subban plnil přední stránky novin a serverů svým vztahem s lyžařkou Lindsey Vonn, ale pak se začal vytrácet a jeho kariéra šla strmě dolů. Nakonec to končilo tím, že byl v létě 2019 vyměněn do New Jersey za dva bezvýznamné hráče Santiniho a Daviese, kteří hrají na farmě a dvě volby v draftu, rovněž hráčů z farmy. Shea Weber hrál po pět sezón v Montrealu svůj vysoký standard a byl i kapitánem týmu. Nyní je dlouhodobě zraněný a od hokeje si kvůli tomu dává rok pauzu, s tím, že se možná již nikdy nevrátí, ale to ještě není jisté, rozhodne se až po konci sezóny. Výsledek tohoto monster trejdu? Dost tristní… Jeden paběrkuje v New Jersey a jeho hvězda ne, že uhasíná, ale prakticky už zhasla a druhý už si možná hokej ani nezahraje.

P.K.Subban a Shea Weber. Kdo by byl před pěti lety řekl, že zrovna takovýmto směrem se budou ubírat jejich kariéry…

Jdeme ale dále. V Nashvillu se bude v únoru odehrávat akce Stadium Series 2022, což je takový bratříček k Winter Classic v USA a Heritage Classic v Kanadě, akorát že se nehraje začátkem roku, ale až později. Nyní se tedy bude hrát v Nashvillu na Nissan Stadium, kde se hraje NFL a který pojme necelých 70 000 lidí. Hrát se bude 26. února a střetnou se tu samozřejmě domácí Predators s Tampou. Vzhledem k tomu, že se tato akce koná v hlavním městě hudby, bude akce trvat týden a bude to prý velká sláva. Pokud to tedy nezkazí covid…

Jinak Winter Classic 2022 se bude konat v Minneapolisu na baseballovém stadionu Target Field a Minnesota zde 1. ledna vyzve St.Louis Blues. Kanadské Heritage Classic se letos neuskuteční. 

Oilers se s Preds naposledy utkali 3. března 2020 v Nashvillu v šíleném zápase, který Edmonton vedl 2:0, aby poté Nashville vyrovnal na 2:2, poté ještě na 3:3 a který pak Edmonton rázně přetáhl na svoji stranu pětigólovou smrští ve třetí třetině a upravil konečný stav zápasu na 8:3. Tehdy vstřelil Draisaitl 4 góly a ještě přidal asistenci. McDavid zaznamenal 1+4, Nugent-Hopkins a Nurse oba 0+3. Všech 8 gólů inkasoval Pekka Rinne, Juuse Saros ho vystřídal opravdu až po tom osmém gólu 10 minut před koncem. V brance Edmontonu stál Mike Smith. Zajímavé je, že z naší obrany, která tehdy hrála – i když to není tak dlouho – zůstalo pouze duo Nurse a Russell. V sestavě Nashvillu byl tehdy Kyle Turris, který zaznamenal  1 asistenci a Matt Benning byl naopak v sestavě Edmontonu. Oba nyní budou na opačné straně barikády.

Kyle Turris si dnes zahraje proti svému bývalému týmu, odkud do Edmontonu přišel

Z posledních deseti zápasů to vychází úspěšněji pro Nashville se šesti výhrami oproti čtyřem, které má Edmonton. Edmonton ale vyhrál čtyřikrát z posledních pěti zápasů a to ještě ten pátý rozhodly nájezdy, takže poslední dobou se dařilo spíše Edmontonu. Ale i když jde o poměrně krátkou dobu, oba týmy se poměrně dost obměnily.

Zápas v Rogers Aréně v Edmontonu začíná nezvykle brzy v 1:30 SEČ.