«

»

Říj 13 2014

Probudí se konečně spící obr?

DEV_5180_slideEdmonton Oilers mají za sebou rozporuplný vstup do nové sezony NHL. Odehráli dvě utkání, v prvním se představili domácímu publiku, druhý absolvovali na venkovním ledě. V obou zápasech podali dobrý výkon a prezentovali (tradičně) svůj velký ofenzivní potenciál. Na svém kontě však mají pouze jeden bodík. Vlastně by se dalo říci – vše při starém. Pro fanouška Edmontonu již standartní podívaná – mezery v defenzivní hře mužstva, nevyrovnané výkony brankářů a… Ne, takhle už ne. Letos to bude jiné.

Oba zmíněné zápasy totiž naznačily, že v letošní sezoně by mohlo být mnohému jinak. V prestižním derby proti Calgary byli Naftaři jednoznačně lepším týmem. Svého protivníka přestříleli, bohužel Calgary vyškolilo domácí mužstvo z efektivity. Ani ve Vancouveru nehrál hostující tým druhé housle a byl domácím Kosatkám minimálně vyrovnaným soupeřem. Obě mužstva hrála podle ofenzivních not a ve vysokém tempu. Dříve venku téměř bezzubí Oilers naznačili jistý progres. Osobně se mi v obou utkáních velmi zamlouvaly přesilové hry edmontonských. Pozitivně vnímám rovněž fakt, že zatím nepříliš produktivní elitní formaci, dokážou zastoupit jiní útočníci v čele s letní posilou Purcellem. Bohužel se prozatím nijak diametrálně nezměnil projev obranné hry mužstva, korunovaný slabou ofenzivní podporou zadáků. Velkým příslibem by však mohl být Brad Hunt, jehož smrtící dělovky by se brzy mohly stát postrachem celé ligy, nebo na svou velkou šanci čekající Oscar Klefbom.

Kapitolou samu o sobě zůstává obsazení brankoviště. Pokud proti Calgary příliš nepřesvědčil edmontonský rodák Scrivens, pak ve Vancouveru odvedl perfektní práci švédský brankář Fasth. Podle mého názoru je tenhle zajímavý brankář připraven převzít na svá bedra roli týmové jedničky OIlers. Rozhodně bych se nebál mu tuto roli svěřit. Fasth rozvířil hokejové vody teprve v roce 2010, a to v poměrně vysokém věku (28 let). O to však jeho kariéra nabrala rychlejší vzlet. Hned ve své premiérové sezoně v nejvyšší švédské lize se stal nejlepším brankářem Elitserien. Na MS v roce 2011 se uvedl famózními výkony a vysloužil si cenu pro nejužitečnějšího hráče turnaje. V té době se již šuškalo o zájmu týmu z provincie Alberta. O rok později už tenhle rodák z Kalixu  skutečně ochutnával první porce zápasů v NHL, ovšem v dresu anaheimských Kačerů. Edmontonští jej do svých řad získali až na konci loňské přestupové uzávěrky. Poté, co se předpokládaná kanadská jednička neukazuje od přípravy v úplně nejlepším světle, může Fasth fanoušky Edmontonu nechat vzpomenout na „staré dobré brankářské časy“, kdy brankovišti neotřesitelně vládl jiný švédský brankář – Tommy Salo. V mých očích je Fasth nebroušený diamant, který by mohl být právě tím posledním chybějícím dílkem do úspěšné mozaiky.

Sečteno a podtrženo –  hovořit o útočném dynamitu, který v sobě Oliers ukrývají, by bylo nošením sov do Athén. Chtělo by ho již „pouze“ zažehnout a nechat v plné míře explodovat. Pokud Dallas Eakins dokáže u všech svých ultratalentovaných útočníků (Hall, Eberle, Nugent – Hopkins, Draisaitl, Yakupov) využít do posledního kousku jejich potenciálu a zároveň bude trpělivě pracovat na zlepšení defenzivní práce svého mužstva, může se již v letošní sezoně spící obr z nejsevernější destinace NHL probudit a začít rozsévat strach v očích soupeřů. Těch neúspěšných sezon, kdy se od listopadu stávalo play off nedostižným snem, již bylo dost. Je nejvyšší čas začít udávat tempo, materiál by na to byl.