«

»

Pro 25 2014

Nejhorší brankářské tandemy Edmontonu Oilers

rsz_edm113175868Na Štědrý den vyšel na serveru coppernblue.com zajímavý článek pozastavující se nad otázkou kvality brankářských tandemů Edmontonu Oilers. Současná špatná výkonnost dvojice Scrivens – Fasth není pro kanadský klub podle všeho ničím novým. S trochou ironické nadsázky lze konstatovat, že se Oilers s chybějící kvalitou v brankovišti potýkají v pravidelných intervalech od počátku svého účinkování v NHL. Rozdíl je v tom, že předchozí úspěšné týmy Edmontonu dokázaly většinou tento nedostatek výborně „zamaskovat“.

Fuhr a Moog (sezona 1983/1984)

V době, kdy byla tato brankářská dvojice považována za nejlepší v lize, vládlo v NHL ofenzivní pojetí hry. Oilers uměli vyhrávat například 6:5 a mohli se spolehnout na své gólmany, že 6. nebo 7. gól zkrátka za svá záda nepustí. Paradoxní je, že oba tito brankáři měli děsivě podobná čísla jako ti současní.  Andy Moog měl brankový průměr 3.77 a úspěšnost zákroků 0.882 %, zatímco Grant Fuhr 3.91 a 0.883 %. Na dnešní měřítka strašidelná čísla, v 80. letech zcela běžné brankářské statistiky.

Ranford a Fuhr (sezona 1989/1990)

Jednalo se o období, kdy Bill Ranford přebíral otěže brankářské jedničky po legendárním Grantu Fuhrovi. Ranford pomohl Edmontonu svými výkony k zisku zatím posledního Stanley Cupu. Jeho a Fuhrova čísla však byla v porovnání s dnešním standardem rovněž otřesná. Ranford měl brankový průměr 3.19 a úspěšnost zákroků 0.887 %,  Fuhr 3.89 a 0.868 %. Opět jsou tato numera současnému fanouškovi Oilers více než povědomá.

Joseph a Ranford (sezona 1995/1996)

Joseph přišel do Edmontonu ze St. Louis Blues a okamžitě se stal díky svému nezaměnitelnému stylu chytání velkým oblíbencem fanoušků. Cesta k postu brankářské jedničky Oilers však trvala Josephovi poněkud déle a naplno svou hvězdu nechal zazářit až v sezoně následující. Ranford byl 11. ledna 1996 vyměněn do Bostonu Bruins. Joseph měl v této sezoně brankový průměr 3.44 gólů na zápas a úspěšnost zákroků 0.886 % a Ranford 3.81 a 0.875 %. Znovu dost nápadná čísla.

Essensa a Shtalenkov (sezona 1998/1999)

Oba brankáři vykazovali o poznání lepší čísla než jejich zmiňovaní předchůdci, ale krvácení na tomto postu zastavil až příchod Tommyho Sala. Essensa měl brankový průměr 2.75 a úspěšnost zákroků 0.901 %, Shtalenkov 2.67 a 0.896 %. Jejich největší výhodou bylo, že před nimi nastupoval kádr se slušným defenzivním jádrem – jména jako Roman Hamrlík, Tom Poti, Jason Smith nebo Janne Niinimaa byla zárukou kvalitní obranné práce.

Conklin, Morrison a Markkanen (sezona 2005/2006)

V této sezoně měli Oilers skutečně velmi dobrý tým a především jednoho z nejlepších obránců v lize. Největší slabinou byl právě post brankáře a zejména fakt, že si ani jeden z gólmanů nedokázal vybojovat post jedničky. Práce tak byla neplánovaně rozdělena mezi všechny tři nezkušené maskované muže: Tye Conklina (2.80 – 0.880 %), Mikea Morrisona (2.83 – 0.884 %) a Jussiho Markkanena (3.12 – 0.880 %). 8. března 2006 se tak stalo nevyhnutelné – Oilers získali veterána Rolosona, který posléze dovedl Edmonton až do finále Stanley Cupu.

Roloson a Garon (sezona 2007/2008)

V tomto ročníku byli Oilers nejblíže k postupu do play off od sezony 2005/2006. Postup tehdy „utekl“ Edmontonu o pouhé tři bodíky. Tehdy 38tiletý Roloson měl brankový průměr 3,05 branek na utkání a procentuální úspěšnost 0,901. O osm let mladší Garon, kterého Oilers získali v létě coby volného hráče, se mohl pochlubit těmito čísly:  2.66 a 0.913 %.

Deslauriers, Dubnyk a Khabibulin (sezona 2009/2010)

Sezona, v které se ani tak nejednalo o klasický brankářský tandem, jako spíše o model tří rovnocenných brankářů. Byla to první sezona Nikolaje Khabibulina v Edmontonu. Krátce po začátku ročníku však utrpěl vážně zranění zad a otěže převzal mladík Deslauriers. Ve 48 zápasech zaznamenal brankový průměr 3,26 a úspěšnost zásahů 0,901 %. Nováček Devan Dubnyk zasáhl do 19 utkání s čísly: 3.57 a 0.889 %. Pro úplnost – zmiňovaný Khabibulin se do statistik zapsall těmito údaji: 3.03 a 0.909 %. Touto sezonou začalo období výkonnostního „temna“, v kterém se Edmonton zmítá do dnešních dnů.

Scrivens, Fasth (aktuální sezona)

Po slušném představení obou brankářů v minulé sezoně, dávají Scrivens a Fasth v té letošní vzpomenout na „zlatá osmdesátá léta“. Bohužel úplně z jiného úhlu pohledu, než by si všichni fanoušci Edmontonu přáli. Neúprosná statistika hovoří za vše: 3.16 – 0.893 % (Ben Scrivens) a 3.29 – 0.891 % (Viktor Fasth).

V současném tempu jsou Oilers schopni dosáhnout cca 169 vstřelených branek.  Pokud se nic zásadního směrem dozadu nezmění, bude na konci sezony zaknihováno v kolonce inkasovaných gólů číslo odpovídající zhruba 283 gólům. To by znamenalo propastný rozdíl skóre – 114. Ve svých dvou nejhorších sezonách (2009/2010 a 2010/2011) měli Oilers brankový deficit menší než -80. Rozdílem -114 by se Edmonton velmi přiblížil nejhoršímu brankovému rozdílu historie, který zaznamenala Atlanta v ročníku  1999/2000 (-143).