«

»

Úno 23 2015

Oilers mají na západní frontě těžké ztráty

1297640599760_ORIGINALRob Soria přinesl na serveru hometownhockey.ca zajímavý článek o (ne)konkurenceschopnosti Edmontonu Oilers v rámci Západní konference.

Po poslední porážce od Anaheimu „vyšponovali“ Oilers svou nelichotivou bilanci proti klubům Západní konference na neuvěřitelných 32 porážek ze 36 vzájemných utkání. Konkrétně vypadá neúprosná řeč čísel proti rivalům ze Západu následovně: 4-23-9! Edmonton především díky bodovým ziskům za nerozhodné výsledky po 60 minutách bral k dnešnímu dni z těchto soubojů 17 bodů. Skutečnost, že Oilers dokázali vyhrát pouze 4 ze svých 36 konferenčních zápasů, je naprosto ohromující. Přestože se hra týmu pod vedením Todda Nelsona zlepšila, pokud Craig MacTavish neudělá zásadní změny na soupisce svého mužstva před startem sezony 2015/16, nedá se příliš počítat s nějakou zásadní změnou k lepšímu.

Ať už to bylo s Dallasem Eakinsem nebo Toddem Nelsonem na lavičce, tahle parta hokejistů zkrátka není schopna vyhrávat zápasy, ve kterých dochází ke konfrontaci se soupeři ze Západní konference. Pokud by si chtěl všímavý čtenář dát onu statistickou „metlu“ Edmontonu do širších souvislostí, postačí k vyjádření její absurdity jedno jediné porovnání. Každý tým NHL (tedy i včetně klubů Východní konference) má v letošní sezoně více vítězství proti soupeřům ze Západu než Oilers! Dokonce i naprosto marní Buffalo Sabres mají na svých hokejkách 5 vítězných klání proti nájezdníkům ze západní části ligového osazenstva.

Místo přemýšlení o tom, jak by si Oilers vedli ve Východní konferenci, je třeba, aby se řešily otázky více spojené s realitou. Fanoušky může zajímat, jak by si takto poskládaný tým vedl v jiné konferenci. To je v naprostém pořádku a akademické debaty na toto téma mohou být u piva celkem zajímavé. Je to však stejně zbytečné, jako řešit otázku, kde by Oilers byli s Rinnem nebo Pricem v bráně. A co kdyby jejich dres oblékal Crosby? Je to upřímně řečeno absolutně zbytečné úsilí.

V této chvíli jsou druhým nejhorším týmem, který má silně negativní bilanci se soupeři vlastní konference, Arizona Coyotes. Chvíle napětí – mají celkem 12 vítězství proti rivalům orientovaným na stejnou světovou stranu. Třikrát tolik co Oilers.

K rapidnímu zlepšení situace v albertských prériích nepostačí odvolání Eakinse a dlouhodobý úvazek pro Dereka Roye. Pokud ozdravná kůra mužstva skončí podobnými kroky, nelze se v následující sezoně těšit na nic lepšího, než co v Oil Country nabízejí svým fanouškům nyní. Realita je taková, že Edmonton potřebuje získat dva nadprůměrné útočníky do prvních dvou formací, bez ohledu na to, jak se momentálně na souhru Roy – Yakupov hezky kouká. Jinými slovy – pokud chtějí mít v Albertě alespoň nějakou naději na plnohodnotné soutěžení s ostatními týmy Západní konference, bude muset MacTavish vyložit karty na stůl a přivést nového tvůrce hry (rozuměj centra), křídelního útočníka, „hotového“ brankáře a dva nebo raději tři slušné obránce typu Phaneufa.

Není pochyb o tom, že tým pod Nelsonem šlape o poznání lépe. Klobouk dolů s přihlédnutím na stavební materiál, který má tento progresivní trenér k dispozici. Je nutné si přiznat, že v současnosti tenhle kádr dosahuje svého maxima a těžko se výhledově bez radikálního řezu posune na výkonnostní spirále ještě výše.  Pokud se klubové vedení bude touhle mantrou nadále zaklínat, nečeká fanoušky Edmontonu moc důvodů k radosti ani příštím ročníku.