«

»

Pro 01 2015

Co trápí Edmonton Oilers?

leon_draisaitl_taylor_hall_edmonton_111215Poslední utkání v Torontu ukázalo v plné nahotě aktuální bolavá místa Naftařů. V první řadě mužstvo přestává dávat branky. De-facto jediná účinná zbraň, která dělala z Edmontonu konkurenceschopný tým, se během pěti-zápasového výletu po Východní konferenci dokonale vytratila z arsenálu. Naftaři ve zmíněných pěti utkáních vsítili pouhých šest gólů, dvakrát navíc odcházeli z ledu bez jediného střeleckého zářezu. Útočné trápení ukazuje, jak moc je stávající kádr závislý na produktivitě první útočné formace. Jakmile přestali pravidelně bodovat Taylor Hall s Leonem Draisaitlem, měli Oilers okamžitě velké problémy. Týmu se navíc příliš nedaří ani v přesilových hrách. Stále platí, že soupeři Edmonton nepřehrávají, utkání bývají vyrovnaná, ale zbytečně často bez bodového efektu pro klub z Alberty.

Smutným zjištěním je, že výše popsané problémy se začaly projevovat zrovna v době, kdy klub konečně nachází tolik potřebnou jistotu v brance. Švéd Anders Nilsson dává v poslední době Naftařům možnost v každém utkání pomýšlet na vítězství. O jeho přínosu vypovídá i strohá řeč čísel. Průměr inkasovaných branek pod hodnotou tři a úspěšnost zákroků 91 % nebyly v souvislosti s edmontonskými brankáři viděny už drahně dlouhou dobu. Nilsson působí v zápasech poměrně klidným a sebejistým dojmem. Pokud se vyvaruje zbytečně inkasovaných gólu při špatném vykrývání tyček, může být jeho význam pro Edmonton ještě daleko větší. Důležité je, že čím více času vytáhlý gólman v brance tráví, tím jsou jeho zápasy lepší a prokazuje, že je schopen poměrně vyrovnaných výkonů. To je mimochodem věc, o které se loni Benu Scrivensovi s Viktorem Fasthem mohlo pouze zdát. Navíc jí letos nedokázal prozatím nabídnout ani předpokládaný muž číslo jedna Cam Talbot.

Při sledování hry Naftařů se osobně nemohu zbavit dojmu, že týmu chybí nasazení. Tedy, ne že by nebylo možné spatřit záblesky tlaku na soupeřovu bránu, povedené kombinace v útočném pásmu a další pozitivní aspekty v edmontonské hře. Bohužel několik posledních let tomu podle mého názoru chybí jiskra a právě ono nasazení, které vydrží hořet celých 60 minut hry. Tohle přesně odděluje dobrá mužstva od těch průměrných. Ostatně sám generální manažer Peter Chiarelli v jednom z rozhovorů nedávno přiznal, že je výsledky svého týmu zklamán a že hra některých jeho oveček je, slušně řečeno, za očekáváním. Ve správně fungujícím týmu má každý hráč svou roli, kterou musí do posledního detailu plnit. Pokud se systému podřídí jen někteří hráči a ostatní budou ke svým povinnostem přistupovat na 60%, 50% nebo na 30%, bude Edmonton stále dokola vítězit jen „občas“ a žádného významného progresu se v dohledné době nedočkáme. Trochu mne překvapuje, že Chiarelli dokáže tento letitý nešvar Naftařů pojmenovat, ale vzápětí dodává, že nechystá žádný zásah do hráčského kádru. Může se však jednat jen o promyšlenou strategii, neboť tým, který potřebuje měnit, je oproti partnerovi, který měnit „jen může“, vždy znevýhodněn. Na každý pád je jisté, že play off se plíživě stává znovu jen zbožným přáním a pokud se něco zásadního nestane, budeme od ledna opět sledovat spoustu zápasů „o ničem“.