«

»

Dub 29 2016

Analýza: Spojení Subban a Oilers by mohlo dávat smysl

maxresdefaultZatímco si fanoušci Oilers pečlivě sestavují seznamy možných letních posil pro svůj tým, generální manažeři jednotlivých klubů se už několik týdnů aktivně připravují na letní přestupové hemžení. Neúspěšné týmy, mezi které se znovu letos zařadili i Naftaři z Alberty, budou chtít během tohoto období radikálně provětrat složení svých soupisek. Úkolem číslo jedna bude pro generálního manažera Oilers Petera Chiarelliho získat top obránce, pokud možno praváka.

Mnozí odborníci se domnívají, že první číslo, které by měl Chiarelli na svém mobilu hned po draftové loterii vytočit, by mělo patřit Marcu Bergevinovi, toho času generálnímu manažerovi Montrealu Canadiens. Bergevin totiž na posezonní tiskové konferenci dal dosti nejasnou odpověď na dotaz, týkající se jeho nejlepšího obránce P. K. Subbana. „Jestli se ho snažím vyměnit? Nikoliv. Na druhou stranu je mým úkolem udělat tento tým lepším“, odpověděl na stěžejní dotaz generální manažer Habs. „Budete-li chtít vyměnit takového hráče, muselo by to být za něco skutečně speciálního. Jako generální manažer musím koukat na všechny možnosti, které mám, ale je to reálné? Asi ne. Ale musím přemýšlet o všem“, dodal tajemně. canadiens-defenseman-pk-subban_1d4afb0e5ele31j2uw2zgod3r0Znamená to, že by Oilers mohli Subbana od Canadiens skutečně získat? Podle názoru mnoha odborníku i fanoušků ano. Určitě by se nejednalo o laciné zboží, ale reálné by to podle mnoha indicií být mohlo. Edmonton Oilers mají nadbytek mladých zručných útočníků. Mohou se samozřejmě pokusit o to, aby je měli znovu všechny na podzim v sestavě, ale pak by tam pro takové hráče nezbýval potřebný čas na ledě a hokej se vždy bude hrát pouze s jedním kotoučem. Edmonton má zkrátka v současné době přebytek typologicky podobných útočníků, což není zdravé ani pro klub, ani pro hráče samotné. Koho by měl tedy Chiarelli Montrealu nabídnout, aby se mohl tento zdánlivě bláznivý obchod uskutečnit? De facto jediným nedotknutelným hráčem je v Edmontonu Connor McDavid a Taylor Hall se k tomuto statusu blíží. Nicméně za obránce Subbanova střihu by se klidně mohl stát obětním beránkem i on.

Jak by tedy konkrétní protihodnota pro Canadiens mohla vypadat? Bergevin by pravděpodobně požadoval spíše než Halla někoho z dvojice Ryan Nugent-Hopkins, Jordan Eberle plus Naila Yakupova. Druhou variantou je balíček hráčů, zahrnující také letošní volbu Oilers v prvním kole draftu. To však pouze v případě, že by se jednalo o celkovou první příčku. Ať tak či onak, přidaná hodnota v podobě Yakupova dělá nabídku pro Montreal zajímavější, vzhledem k tomu, že jeho obnovené spojení s Alexem Galchenyukem by mohlo velmi dobře fungovat. V Sarnii na jejich úspěšnou juniorskou spolupráci dodnes vzpomínají s nostalgickou slzou v oku.

To vše jsou pouze dohady, ale pojďme se podívat trochu proti proudu času na hráče, kteří byli vyměněni poté, co ve svých kariérách získali Norris Trophy, čili trofej pro nejlepšího ligového obránce:

Randy Carlyle vyhrál Norris Trophy v sezoně 1980/81, když nastupoval za Pittsburgh Penguins. Byl vyměněn celkem dvakrát během své kariéry. Nejprve se tak stalo ještě před ziskem trofeje v roce 1978, kdy ho Toronto společně s Georgem Fergusonem vyměnilo do Pittsburghu za Davea Burrowse a šesté kolo draftu v roce 1978 (Mell Hewitt). Jeho druhá výměna proběhla v roce 1984, kdy Carlylea získali Tryskáči z Winnipegu za první kolo draftu 1984 (Doug Bodger) a budoucí hráčskou kompenzaci (Moe Mantha).

Doug Wilson vyhrál Norris Trophy v sezoně 1981/82 během svého působení v Chicagu Blackhawks a byl vyměněn v roce 1991 do San Jose Sharks. Jako protihodnota tehdy do Windy city putoval Kerry Toporowski a druhé kole draftu (Boris Mironov).

Chris Chelios bral Norris Trophy dokonce třikrát, a to v sezonách 1988/89, 1992/93 a 1995/96. Chelios změnil během své kariéry v NHL působiště dvakrát. Poprvé putoval z Montrealu do Chicaga v roce 1990 za Denise Savarda. Druhý Cheliosův trejd se uskutečnil v roce 1999, když jej z Chicaga získal Detroit Red Wings za obránce Anderse Erikssona, první kolo draftu v roce 1999 (Steve McCarthy) a první kolo draftu v roce 2001 (Adam Munro).

Coffey2Paul Coffey získal ve své profesionální kariéře stejně jako Chelios Norris Trophy třikrát – v sezonách 1984/85, 1985/86 a 1994/95. Coffey byl během kariéry vyměněn vícekrát, ale nejpozoruhodnější byla rozhodně výměna v roce 1987, kdy byl součástí mamutí transakce sedmi hráčů mezi Edmontonem a Pittsburghem.

Ray Bourque vyhrál Norris Trophy pětkrát a pokaždé tomu tak bylo v dresu Bostonu Bruins. Nejlepším ligovým obráncem byl vyhlášen v ročnících 1986/87, 1987/88, 1989/90, 1990/91 a 1993/94. Bourque byl na sklonku kariéry vyměněn spolu s Davem Andreychukem v roce 2000 do Colorada Avalanche za Martina Greniera, Samueal Pahlssona, Briana Rolstona a za výběr v prvním kole draftu 2000 (Martin Samuelsson).

Rob Blake získal Norris Trophy v sezoně 1997/98, když oblékal trikot Los Angeles Kings. Králové svého kapitána poslali spolu se Stevenem Reinprechtem do Colorada za Adama Deadmarshe, Aarona Millera, dva výběry v prvním kole draftu v roce 2003 (David Steckel a Brian Boyle) a za pozdější hráčskou kompenzaci (Jared Aulin).

Chris Pronger se stal držitelem Norris Trophy v sezoně 1999/2000 během svého angažmá v St. Louis Blues. Pronger byl po jejím zisku vyměněn několikrát. Většina fanoušků Oilers má v živé paměti jeho příchod do Edmontonu v roce 2005 za Erica Brewera, Douga Lynche, a Jeffa Woywitku. Stejně zakořeněným aktem v myslích příznivců Edmontonu je pak také jeho odchod v roce 2006, když sám hráč (údajně pod tlakem manželky) požádal o výměnu do jiného, pokud možno jižněji položeného klubu. Jeho novým zaměstnavatelem se stali Anaheim Ducks, kteří do Alberty za Prongera poslali Joffreyho Lupula, Ladislava Šmída, výběr v prvním kole draftu v roce 2007 (Nick Ross), výběr ve druhém kole draftu v roce 2008 (Travis Hamonic) a podmíněný výběr v prvním kole draftu v roce 2008 (Jordan Eberle).

Téměř ve všech z výše popsaných případů na transakci vydělal tým, který získal vítěze Norris Trophy. S výjimkou Randyho Carlylea a Douga Wilsona byli tito obránci vyměněni do týmů, kterým následně pomohli vyhrát Stanley Cup nebo se mu alespoň notně přiblížit. Takže, pokud jde o P.K. Subbana, museli by být v Montrealu blázni, aby ho vyměnili. Jestli se ale naskytne alespoň malá příležitost, byl by naopak bláznem Peter Chiarelli, kdyby se o to nepokusil. P.K. Subban je 183 cm vysoký a 98 kilogramů vážící obránce, který v loňském roce zaznamenal 6 branek a celkem 51 kanadských bodů v pouhých 68 utkáních. Montreal měl špatný rok, tudíž Subbanova čísla ukazují, že je i přes herní propad svého mužstva elitním ligovým obráncem, navíc je mu teprve 26 let.

Každopádně by se jednalo o velký obchod celoligového měřítka, ale má-li některý generální manažer v tomto případě zmáčknout spoušť, musí to být edmontonský Chiarelli. Je téměř jisté, že bude několik rozhovorů s Bergevinem absolvovat, aby přinejmenším zjistil, jak jsou rozdané karty.