«

»

Úno 27 2018

Oilers uspěli 3x v řadě, přesto již tuto sezonu odepsali. Co předvedou dnes na ledě San José?

Uzávěrka přestupů naznačila, že naděje sice umírá vždy poslední, ale nelze si donekonečna lhát do vlastní kapsy a jednou je nutno se realitě podívat do očí. A touto katarzí organizace Edmontonu Oilers právě prošla. Byť Naftaři dokázali aktuální sérii zápasů natáhnout již na tři zářezy na rukojetích svých hokejek, ztráta na postup je aktuálně 15 bodů a pro Olejáře rovných 20 zápasů do konce, což je zkrátka příliš velká „sekera“ na to, aby s ní dalo reálně cokoliv pozitivního udělat. Německo nám sice na OH předvedlo, že zázraky se i v hokeji stále ještě dějí, ovšem letošní postup Edmontonu už je na hranici ryzí utopie.

Fanoušci se tak snad více než o dění na ledě v posledních dnes zajímali o rozčeřenou hladinu na hráčském trhu v NHL. Adeptů na výměnu bylo v Edmontonu několik, zranění vyřadilo z poptávkového seznamu Ryana Nugenta-Hokinse (uvidíme, co se kolem tohoto hráče bude dít v létě), o nic méně žhavějším zbožím byl americký křídelník Patrick Maroon. Toho přece jen nakonec už dnes v našem dresu na ledě SAP Center, stejně jako Brandona Davidsona, Mark Letestu už dokonce poprvé skóroval v dresu svého staronového zaměstnavatele. Ovšem jinak byl kolem Oilers poměrně klid, takže se dá očekávat, že velkou obměnou projde kádr až v letní přestávce. Více o únorových trejdech čtěte zde.

Naftaři mají v posledních zápasech slušnou formu, zejména tu ofenzivní, jež jim pomohla vyhrát tři zápasy v řadě. Ovšem nelze se tím nijak přehnaně opájet. Jednak na krachu v letošní sezoně se nic nemění, jednak např. poslední výhra v Anaheimu 6:5 na nájezdy byl zkrátka rozpačitá a nechala bolestivě vzpomenout na klíčový pátý duel loňského čtvrtfinále Stanley Cupu. Tým jako celek zkrátka nefunguje a alespoň částečnou konkurenceschopnost mu zajišťují pouze fantastické individuální výkony Connora McDavida (naposledy 1+3) a v poslední době snad ještě o trochu lepšího Leona Draisaitla, který se patrně již těší na MS do Dánska, kde by měl ještě výrazně vyztužit tým stříbrných medailistů z hokejového turnaje v Koreji. Uvidíme, jestli stavitelé kanadského týmu ukáží na někoho z Olejářů, patrně však v úvahu při předpokladu, že RNH doporučení od lékařů nedostane, připadá v úvahu jen McDavid. Další možný adept Darnell Nurse po vzepětí v prosinci a lednu upadl opět do podprůměru a jeho zmatečný pohyb připomínající „myxomatózu“ při jedné z obdržených branek proti Ducks snad nemohl vyloudit ani úsměv a pokud ano, tak spíše útrpný. Z dalších hráčů patrně do Dánska zavítá Yohann Auvitu v dresu s francouzskou trikolorou a zřejmě i Jesse Puljujärvi v bílých, či modrých dresech Suomi, byť jeho forma má k ideálu opravdu hodně daleko. Ještě hůře je na tom někdejší slovenský kapitán Andrej Sekera, k jehož návratu se defenziva Oilers tolik upínala. Tento sympatický chlapík po svém návratu na led po dlouhém zranění vůbec nezachytil zápasové tempo NHL a na ledových kolbištích se vysloveně trápí (naposledy -3). V jeho případě je potřeba přes léto pořádně potrénovat a my s ním musíme doufat, že se vůbec na svoji předchozí úroveň dokáže dostat, či se jí alespoň přiblížit, přeci jen v jednatřiceti letech a stále se zrychlujícímu tempu ligy nebude návrat mezi elitní beky soutěže vůbec jednoduchý. Úkol na léto tak zní buď jak buď jasně, sehnat do řad Oilers elitního beka, z kvalitní rozehrávkou, střelou a platnou hrou jak v defenzivě, tak v ofenzivě.

Vedle osvědčené dvojice McDavid – Draisaitl, hraje v posledních utkáních dobře Mike Cammaleri, což je velkým příslibem do sezony příští, nebo do nabídky pro letní obchodování na hráčském trhu. Trochu se rozehrála, byť trochu s pověstným křížkem po funuse, i letní posila Ryan Strome. U něj je alespoň vidět snaha bojovat a dřít pro tým (má po odchodu Marka Letestu dost prostoru i v přesilových hrách), jenž dal největší průchod své frustraci v zápase v Coloradu, který sice následně dokázal ke své nemalé radosti rozhodnout vítězným gólem, když nevyužil svoji obrovitánskou šanci a potvrdil tak smutný fakt, že rozhodně ve srovnání s Jordanem Eberlem, jehož pro letošní rok v sestavě kanadského týmu nahradil, velmi, velmi výrazně zaostal. O to více s jeho emocemi kontrastoval výraz výše zmíněného finského mladíčka Jesse Puljujärviho, který rozhodně nekoresponduje s tím, jak by se dnes hráč Oilers měl ve svém nitru cítit, a to u při vědomí faktu, že ani tento, byť stále ještě hodně mladý, finský borec rozhodně neodvádí to, co se od něj čeká. Na ledě, v kabině, v myslích hráčů a vůbec v celé organizaci je prostě letos opravdu cosi hodně špatně!

Ani u Žraloků zatím není důvod k nějakému bezbřehému juchání. Tým sice drží pátou pozici v Západní konferenci s 75 body, což je ale o pouhé dva body náskok na první nepostupové místo a pouhé 4 body „bodový polštář“ na jedenácté Colorado. Inu San José bude muset o svůj postup bojovat do posledního dechu patrně až do konce základní části a každý bod je pro ně zlatý, dva doma proti polo rozklíženým Oilers se jeví skoro jako nutná povinnost. Ovšem jejich rozpoložení je přesně opačné a oproti třízápasové vítězné sérii Naftařů, drží kalifornský tým stejně dlouhou šňůru, ovšem v tomto případě prohraných zápasů, když naposledy urvali alespoň jeden bod proti Wild za prohrané prodloužení. Couch Peter DeBoer sice svému týmu evidentně hodně věří, ovšem vyztužil i tak tým příchodem Evandera Kanea z Buffala (v sezoně 20+20), neboť mu kvůli zraněnému kolenu dlouhodobě chybí veterán a ikona klubu Joe Thorton. A to nyní čeká jeho tým možná rozhodující fáze ročníku, neboť hrají 6x v řadě doma a série výher by je mohla vysněnému postupu hodně přiblížit.

Pozitivem je návrat formy Brenta Burnse, který je již opět, ač bek, nejproduktivnějším Žralokem za 51 bodů (10+41), ovšem hrozivých -21. Statistika +/- je vůbec Achillovou patou Sharks, když prvních šest borců v tabulce produktivity je v záporných číslech a nejlepší je kanadský reprezentační obránce Marc-Edouard Vlasic s pouhými +9. Zranění rovněž přibrzdilo českého smolaře Tomáše Hertla (15+19), který se rozehrál ke slušným výkonům, ovšem po svém návratu se zatím trochu trápí a bodově mlčí. Ofenziva tak vedle již druhého nejproduktivnější obránce ligy Burnse nejvíce spoléhá na dvojici Logan Couture a Joe Pavelski.

Connor McDavid se vyšvihl se 74 (27+47) body na třetí pozici v produktivitě NHL za ruské duo Kučerov – Malkin. Nikita Kučerov (82, 33+79), který vede tabulku kanadských bodů téměř celou sezónu, nabídl dnes v noci svým pronásledovatelům šanci, když na vítězství svých Bolts proti Torontu bodově neparticipoval. Hon za obhajobou Art Ross Trophy je momentálně jediným rozumným cílem Naftařů, jemuž by patrně měli podřídit pokud možno maximum svého úsilí. Mimochodem Leon Draisaitl se díky svým 27 bodům probojoval na slušnou 28 pozici.

Třetí ze čtyř letošních vzájemných zápasů startuje ve 4:30 SEČ. Doma Oilers 19. prosince uspěli 5:3, první odvetu před 14 dny v San José naopak 4:6 ztratili. Vedle talentovaného Ty Rattieho, který si odbyl svoji premiéru v dresu Oilers v minulém zápase proti Ducks se očekává, že by mohl naskočit též nový hráč mezi Naftaři, mladý švédský útočník Pontus Aberg, v NHL zatím 37 zápasů za Preds (2+6).