Na Naftaře dnes čeká první kanadské derby sezony, a sice tradiční souboj proti Winnipeg Jets. Jedná se o poslední ze čtyř venkovních zápasů v řadě okořeněných výletem do Evropy v rámci NHL Global Challenge a zejména NHL Global Series 2018. Ryzí optimismus z přípravy během chvilky nahradily lehké rozpaky, které trochu rozptýlilo vítezství nad NY Rangers 2:1. Opravdový test schopností a rozpoložení týmu však očekávejme dnes od 2:00 SEČ. První soupeř ze západu a rovnou jeden z nejtradičnějších rivalů, navíc tým pasovaný za jednoho z velkých favoritů celé konference.
Winnipeg Jets, loňský finalista západní konference, podle sázkových kanceláří druhý největší favorit i v sezoně letošní, ze všech týmů NHL celek s pátým nejmenším kurzem vůbec. Kdybychom brali v potaz toto měřítko, zatím vyjma Rangers hráli Naftaři vždy proti favorizovanějšímu týmu a v těchto případech selhali obdobně rozdílem tří branek (dle bookmakerů jsou domácí velkým favoritem i dnes). Ovšem jak již to tak bývá, proti konferenčnímu rivalovi se de facto hraje, když ne o čtyři, tak alespoň o tři body určitě, a i proto je potřeba, pokud tým chce uspět, v těchto zápasech bodovat.
Tryskáči nevlétli do sezóny úplně nadzvukovou rychlostí, ale z pěti dosavadních zápasů vytěžili slušných šest bodů, což není na úvod špatným vkladem do tabulky. Doma jsou zatím 100%, když nejprve zdolali zatím rozpačité Kings 2:1p a naposledy černého koně z Caroliny 3:1, kterému přetrhli šňůru čtyř vítězných zápasů v řadě. Pravda Bluesmany rozprášili na úvod venku 5:1, ale ti se zatím také spíše hledají. V pohodě hrající Dallas Jets oplatil stejným skóre a zápas „pravdy“ mezi dvěma největšími papírovými favority západní konference ovládli jednoznačně Preds 3:0. Z toho zatím plyne, že výkony Winnipegu nejsou zcela stabilizované a takto na úvod sezony poměrně nečitelné. A co platí o týmu jako celku, platí i o jeho jednotlivých lídrech.
Hvězdný Patrik Laine má osobní bilanci zatím na svoje poměry skrovnou 2+1 s jedním záporným bodem pravdy a místem až ve druhém útoku. Kapitán klubu Blake Wheeler, který po své životní sezóně prodloužil s Jets smlouvu o pět let, je sice v kanadském bodování druhý, ovšem se strašidelnou bilancí -4. Trochu zkrátka se zatím drží i třetí do party Mark Scheifele. Maximálně spokojený tak zatím může být snad jen jednadvacetiletý americký křídelník Kyle Connor, jenž má z dosavadních pěti zápasů stejný počet kanadských bodů (4+1) a hlavně +3. Jestli si odborníci v předsezonních prognózách nebyli jisti nějakým postem, byl to u Jets gólman. A Connor Hellebuyck zatím jejich skepsi tak trochu potvrzuje. Nechytá špatně (průměr zásahů 91.94%), ovšem nevyrovnaně, a to je přesně to, co by se mohlo v pozdějších fázích sezony proti Jets otočit. Každopádně proti Hurricanes poprvé naskočil do brankoviště Winnipegu ex-edmontonský Laurent Brossoit, který se mezi oběma kluby stěhoval v letní pauze a doslova exceloval. Předvedl 42 zásahů s úspěšností 97.67%. Je však nadmíru pravděpodobné, že v dnešním utkání se Oilers postaví opět týmová jednička.
Jednoznačným problémem Olejářů je zatím nízká produktivita, o to více zarážející, že start letošní sezony připomíná v mnohém zlatou éru útočného hokeje a o velmi divoké výsledky není nouze. Naftaři zatím skórovali pouze 5x a navíc u toho vždy musel na ledě být jejich lídr, Connor McDavid. A to navíc ne v roli nějakého statisty, ale rovnou muže, jenž všechny góly de facto zařídil. Nikoho tak nemůže překvapit, že s bilancí 2+3 je lídrem kanadského bodování, nejlepším střelcem a i nejlepším nahrávačem týmu. Navíc proti Rangers předvedl, že snad mohl i chytat, když dokázal odpálit v klíčové chvíli pryč puk, který již směřoval za brankovou čáru. Více pro svůj tým už asi opravdu udělat nemůže, když uvážíme, že průměrně na ledě tráví neuvěřitelných 24 minut, což je zatím suverénně nejvíce ze všech hráčů NHL. A to je zoufale, zoufale málo. Druhá superstar Leon Draisaitl, který působil nemastně neslaně již během přípravy, je sice dle očekávání hned za svým kapitánem (1+2), ovšem s -4. Milan Lucic je sice platný do přesilovek, ale ve stejném počtu hráčů na ledě je na -3. Že příprava a ostrá liga jsou „dva rozdílné sporty“ zatím na vlastní kůži poznává kometa předsezonních utkání Ty Rattie, který zatím neskóroval a má na svém kontě jedinou přihrávku. Kailer Yamamoto zatím též za přípravou výrazně zaostává a samostatnou kapitolou je opět Jesse Puljujärvi, který se ne a ne chytit a pustit z uzdy konečně svůj obrovský potenciál. Navíc v posledním zápase byl snad nejslabším Olejářem na ledě vůbec.
A do ofenzivy nepomáhají zatím ani beci. Bohužel mladíci potřebují ještě nějaký čas, aby dozráli, a to se tak nějak dalo čekat, byť Evan Bouchard hrál v přípravě výborně a své místo v prvním týmu si jistě zaslouží. Ovšem elitní dvojice švédských obránců Oscar Klefbom – Adam Larsson pokračuje zatím v sestupné výkonnostní křivce, již známe z loňského ročníku. A ne zcela prorokem je i Darnell Nurse, byť jako jediný bek dokázal zatím bodovat. Inu konstruktivní obránce, který by se dokázal ihned stát tahounem týmu, na ledě opět zatím zoufale chybí, a tím trpí i speciální situace na ledě, zejména přesilové hry, největší slabina loňské sezony. A když se dává málo gólů, je potřeba hrát vzadu alespoň bez chyb a ani to se zatím zcela nedařilo. Jistotu v brance a potřebnou porci sebedůvěry by snad po zápase v New Yorku mohl získat Cam Talbot, který zachytal výborně a po závěrečném hvizdu rozhodčích měl z konečného výsledku opravdu neskrývanou obrovskou radost.
V loňské sezoně vyhráli Jets, kteří budou dnes postrádat svého nejelitnějšího beka, Dustina Byfugliena, nad, k dnešnímu zápasu až na Andreje Sekeru kompletním, Edmontonem všechny tři vzájemné zápasy sezony a i proto je jim co vracet.