Kapitáni Oilers – 3.díl – Corson, Buchberger, Weight

 Shayne Corson35-1

Osmým kapitánem v historii Oilers byl kanaďan Shayne Corson. V Edmontonu hrál po tři sezony a byly to právě ty neúspěšné roky, kdy po dlouholetém kralování v NHL Edmonton ztrácel své vydobyté pozice, úspěšný tým se rozpadl a ti, kteří v Oilers nyní hráli se na play off dívali jen v televizi. I Corson když do Edmontonu v roce 1992 přicházel, měl být novou svěží silou. A to nejen v produktivitě. Za 7 odehraných sezon v Montrealu si v lize vydobyl slušnou pověst tvrdého muže a bitkaře. Zároveň byl ale i dost produktivním hráčem a tudíž v NHL ceněným. Toto Glen Sather dobře věděl, když ho do týmu přiváděl.A neobětoval za něj málo. Do Montrealu za Corsona putoval tehdy hvězdný Vincent Damphousse, který byl dokonce v předchozí sezoně nejproduktivnějším hráčem Oilers. Není bez zajímavosti, že spolu s Corsonem do Edmontonu putoval i Vladimír Vůjtek. Corson, který byl zvyklý s Montrealem pravidelně hrát play off s Edmontonem končil už po základní části, ve své první sezoně 1992/93 si ale hned připsal své životní maximum v trestných minutách, kterých bylo 209. Už od začátku byl zastupujícím kapitánem Craiga MacTavishe. Ve své druhé sezoně, 1993/94 Edmonton reprezentoval na utkání hvězd jako jediný zástupce klubu, kdy v 64 zápasech zaznamenal 54 bodů. V All star game si zahrál i v letech 1990 a 1998 jako zástupce Montrealu.

Sezona 1994/95 začala se zpožděním z důvodu stávky a odehrálo se tehdy pouhých 48 zápasů. MacTavish v týmu už nebyl a Oilers měli i nového trenéra. Stal se jím mladý trenér George Burnett, který předtím úspěšně vedl farmářský tým Edmontonu Cape Breton Oilers. Legendy byly tedy pryč a trenér Burnett udělal nového kapitána ze Shayna Corsona, což podle historických zpráv bylo tehdy v zámoří bráno dost kontroverzně a s nevolí. Burnett ve funkci vydržel 35 zápasů a nikdy už si NHL jako hlavní kouč nezatrénoval. Zbytek sezony dotrénoval Ron Low. Corson ve funkci sice zůstal, ale po sezoně odešel i on. Skončila mu smlouva a jako volný hráč podepsal St.Louis Blues, kde se také ihned ujal funkce kapitána. Edmonton ale nevyšel naprázdno. Ze St.Louis totiž za Corsona získal práva na pozdější brankářskou jedničku Curtise Josepha. Shayne Corson se ani u Blues dlouho neohřál a v průběhu sezony 1996/97 se vrátil zpět do Montrealu, kde zůstal 4 roky. Pak ještě 3 v Torontu a poslední zápasy odehrál v dresu Dallasu. Kariéru nakonec skončil předčasně kvůli nemoci, konkrétně zažívací poruchy. Corson často nastupoval za kanadskou reprezentaci. Mimo jiné za Kanadu hrál i na Olympijských hrách 1998 v Naganu. Shayne Corson za Edmonton odehrál 192 zápasů.

buchberger_whl Kelly Buchberger

Po Corsonovi převzal kapitánské céčko další bijec a ostrý hoch, Kelly Buchberger. Ten byl v té době spolu s Billem Ranfordem jediným pamětníkem starých dobrých časů. Ale pojďme nejdříve pár let zpět. Buchberger je rodilým Kanaďanem. Byl draftován Edmontonem v roce 1985. První zápas v NHL si zahrál v sezoně 1986/87, přičemž v základní části nenastoupil ani k jedinému zápasu a svůj debut si odbyl až v play off. Odehrál 3 zápasy a ty stačily k tomu, aby jeho jméno bylo vyryto na Stanley Cup. Pro Edmonton to bylo třetí vítězství, poté přišly, jak víme ještě dva další triumfy. Jenže jak měl Buchberger štěstí při zisku svého prvního Stanley Cupu, měl smůlu při tom dalším. Edmonton totiž titul obhájil. Buchberger ale sehrál jen 19 zápasů v základní části a v play off ani jediný a podle pravidel tak neměl na zisk slavného poháru nárok. Takže i když byl členem týmu, pohár nezískal. Většinu sezony pak odehrál ve farmářském týmu Nova Scotia Oilers. Až od sezony 1988/89 už hrál pravidelně a o rok později získal konečně i svůj druhý Stanley Cup. Buchberger nikdy nebyl produktivním hráčem a nebyl v týmu od toho, aby vyhrával statistiky v kanadském bodování. Co mu šlo skvěle, bylo získávání trestných minut. Dá se říci, že co se týče bodování tak za zmínku stojí jen jediná sezona, která se vymyká všem ostatním. Byla to sezona 1991/92, kdy po odchodu několika hvězd dostal také více prostoru a dokázal vstřelit dokonce 20 gólů.

Poté, co po dva roky dělal asistenta kapitánům MacTavishovi a Corsonovi, stal se i on jejich nástupcem a to od sezony 1995/96 a byl jím po celé 4 roky až do sezony 1998/99. Po jejím skončení se stal obětí rozšiřovacího draftu, kdy po něm sáhl nový tým Atlanta Thrashers. Edmonton tak přišel o posledního mohykána a pamětníka. I V Atlantě byl většinu sezony kapitánem týmu a to až do doby, kdy byl krátce před koncem sezony vyměněn do Los Angeles. I zde zastával vůdcovskou roli jako asistent kapitána. Po dvou ročnících v dresu Kings ještě přidal po jedné sezoně ve Phoenixu a Pittsburghu, než v roce 2004 uzavřel svoji bohatou kariéru. Buchberger v kariéře v NHL nadále pokračuje i ve funkcionářských funkcích. Jako hlavní trenér začínal v roce 2007 u tehdejší farmy Edmontonu Springfieldu Falcons. Po jediné sezoně se stal asistentem trenéra Craiga MacTavishe a poté na lavičce vydržel ještě za Pata Quinna, Toma Renneyho, Ralpha Kruegera i Dallase Eakinse. Po sezoně 2013/14 ve funkci trenéra skončil a začal pracovat ve vyšším managmentu Edmontonu jako viceprezident hráčského rozvoje, kde pracuje dosud. Buchberger má na starosti hlavně hráče ve farmářských klubech. V Edmontonu celkem odehrál 873 utkání.

doug-weight-5 Doug Weight

Byl a je jednou z novodobých legend Edmontonu. Po Lee Fogolinovi je po dlouhých letech druhým ne-kanadským kapitánem Oilers. Weight totiž pochází z Detroitu. K hokeji ale přičichl ještě jinde a to v New Yorku. Draftem prošel ve stejném roce jako Jaromír Jágr, tedy v roce 1990. Svůj debut za Rangers si odbyl ještě na závěr první sezony po draftu – odehrál jeden zápas v play off. Na Manhattanu vydržel ještě dvě téměř celé sezony, než byl ke konci té druhé vyměněn do svého osudového klubu, do Edmontonu a to za legendárního Esu Tikkanena. Jedna generace tedy odešla a druhou čekal nový začátek. Weight se prakticky od samého začátku zařadil mezi tahouny týmu a to jak na ledě, tak i v kabině. Doug Weight byl vždycky znám svými vůdcovskými schopnostmi a obětavou hrou. Ve většině odehraných sezonách v dresu Oilers ale také vyhrál kanadské bodování klubu, většinou před Ryanem Smythem. S tímto spoluhráčem se často potkávali i na mezinárodních soutěžích. Tam ale stáli samozřejmě proti sobě. Weight v dresu USA, Ryan Smyth reprezentoval Kanadu. Pro jeho velké kanadské srdce byl také ne nadarmo nazýván Captain Canada. Ale zpátky k Weightovi. Ten byl jak u těžkých časů Edmontonu, kdy po ústupu ze slávy zůstával spolu s týmem před branami play off, tak také u postupného zlepšení a získávání – alespoň částečně – starých vydobytých pozic, kdy od roku 1996 začal Edmonton opět prolamovat ledy play off.

Weight byl zástupcem kapitánů MacTavishe, Corsona a Buchbergera už od své první kompletní sezony v Edmontonu. Po výměně Buchbergera se stal jubilejním desátým kapitánem Oilers a byl jím po tři sezony. Tehdy byl Weight v Edmontonu miláčkem publika a tváří Oilers a nikdo si nedovedl připustit, že by někdy Edmonton opustil. Nebylo tehdy ale tajemstvím, že Edmonton měl problémy ve finanční sféře a tak v roce 2006 tým opustily dvě velké hvězdy Bill Guerin a Doug Weight. Guerin už v průběhu sezony a Weight až během okurkové sezony. Weight putoval k St.Louis Blues. Tato výměna byla pro klub odlehčením z finanční stránky a z hokejového hlediska nebyla nijak zajímavá. Jochen Hecht, který byl této výměny součástí si sice nakonec v NHL jméno udělal, ale ne v Edmontonu nýbrž až později v Buffalu. Druhý artikl Marty Reasoner byl od začátku kariéry brán jako budoucí ofenzivní hvězdu ligy, nikdy se jí ale nestal. My co jsme Edmonton už tehdy sledovali, víme, že v klubu s ním měli nadmíru trpělivosti a Reasoner vydržel u Oilers možná až moc dlouho. Reasoner byl tak jen dalším promarněným talentem. Přesto v NHL odehrál přes 800 zápasů. Weight v St.Louis také byl jedním z vůdců a i když zpočátku měl ještě solidní statistiky, už to nebylo nikdy takové jako v Edmontonu, kde prožil svá nejlepší léta. Nicméně i v St.Louis na něj v dobrém vzpomínají. Během tohoto působení vyniká i jedno velice zajímavé intermezzo. Na závěr ročníku byl totiž na konci své čtyřleté smlouvy vyměněn do Caroliny, aby od dalšího ročníku opět podepsal v St.Louis. Kolik takovýchto příběhů už jsme v NHL viděli. Jenže tenhle měl velice pikantní příchuť. S Hurricanes totiž Weight získal svůj jediný Stanley Cup v kariéře. Proti komu to bylo to víme všichni (…)

Ve své kariéře si zahrál i v Kalifornii za Anaheim než nakonec na tři sezony zakotvil u Islanders. V New Yorku svoji kariéru tedy začínal i končil, i když v barvách odvěkých rivalů svého bývalého klubu Rangers. Poslední roky byl ale často sužován zraněními a spíše se trápil. Proto je úctyhodné, že vydržel hrát hokej až do 40 let. Mohla za to jeho láska k hokeji. Weight je dnes uctíván jako jedna z největších legend NHL, hlavně pro svoji osobnost, pro oddanost hokeji a velké srdce. Vždycky se angažoval také v charitě a nedá se na něj zapomenout. Ve svých dvou posledních sezonách byl i přes opravdu malý počet startů kvůli zranění podruhé v kariéře kapitánem. Kapitánem Islanders.  V závěrečné sezoně získal naprosto zaslouženě King Clancy Memorial Trophy, která se uděluje právě za oddanost hokeji. Nezpochybnitelný je i jeho přínos národnímu týmu USA, za který si zahrál v téměř 50 zápasech. Weight k Islanders přilnul a v klubu zůstal dodnes. Působí v managmentu jako asistent generálního manažera Snowa a zároveň jako asistent trenéra Capuana. Za Edmonton celkem odehrál 627 zápasů.