Ještě na záčátku června bylo jeho jméno pro většinu hokejových fanoušků neznámým pojmem. Po skončení letošního draftu, kde si Tomáše Mazuru vybral ze 162. pozice kanadský Edmonton, je tomu již jinak. Jaké si odnesl zkušenosti z nováčkovského kempu, a proč se rozhodl v dalších sezonách hrát za Providence College? Nejen na to jsme se zeptali mladého útočníka v našem rozsáhlém rozhovoru.
Kdo vás k hokeji přivedl?
K hokeji mě přivedl taťka, který sám dřív hokej hrál. On mě vedl k více sportům. Hrál jsem i tenis, fotbal, chodil jsem na kickbox. V podstatě chtěl, abych uměl všechno.
Pro vaši všestrannost jedině dobře, že?
Určitě. Ony vám ty základy z jiných sportů v hokeji pak pomáhají. Osobně znám některé kluky, kteří od dětství chodí jen na „zimák“, ale podle mě je důležité rozvíjet tělo.
Vy jste vyrazil do Ameriky už velmi brzo. Jak jste to bez rodiny a celkově v novém prostředí zvládal?
Bylo to samozřejmě náročné. Já ale například bydlím v areálu školy, za kterou i hraji. Díky tomu jsem byl neustále obklopen kamarády. Také jsem měl neustále nějaký program a s někým jsem byl, což mi situaci dost ulehčilo. Přišli jsme vlastně jako prváci se spoustou lidí, kteří byli ve stejné situaci jako já. I když mnozí neměli rodinu tak daleko jako v mém případě, tak v podstatě je to to samé. V tomto ohledu to bylo určitě jednodušší, než to mají třeba kluci, co jdou do juniorky. Ti jsou u nějaké rodiny a mají spoustu volného času. Dá se říci, že jedou sami na sebe, což je o dost těžší. Každopádně to pro mě bylo něco nového. Nikoho jsem tam neznal, nevěděl jsem co očekávat, kamarády jsem tam neměl, žádného Čecha tam taky nemám, takže jsem si musel poradit. Určitě bych ale neměnil ani za nic.
Jak často se vracíte domů do České republiky?
Dvakrát do roka. My máme vždycky kolem Vánoc turnaje, takže se vracím třeba jen na čtyři dny, abych byl na Štědrý den s rodinou. Pak máme ještě volno dva týdny na jaře od školy. V listopadu máme ještě volno na Díkuvzdání, nicméně nám do toho zasahuje turnaj, takže to volno je nakonec tak krátké, že jdu jen třeba jen ke kamarádovi domů.
Navštívila vás někdy rodina v zámoří?
Ano. Rodiče se byli podívat na zmíněné turnaje kolem Vánoc, což bylo fajn.
Vy i v následující sezoně budete hájit barvy Kimball Union Academy. Co si od toho slibujete?
Hodně. My jsme teď třikrát za sebou vyhráli šampionát. Letos jsme ve finále porazili školu, které se tento počin jako jediné povedl. Tím jsme se jim vyrovnali. Určitě bych byl rád, aby se nám to povedlo i počtvrté.
Co osobní cíle pro letošní sezonu?
V uplynulé sezoně jsem byl druhý v kanadském bodování soutěže, takže letos bych ho chtěl vyhrát. V první řadě mi jde samozřejmě o úspěch týmu, ale myslím si, že osobní cíle do toho hokeje taky patří. Rád bych se zlepšil celkově. Především bych chtěl ještě zesílit. To byl taky jeden z důvodů, proč jsem zůstal zde. Místo dlouhého cestování autobusem si můžu dojít do posilovny a pracovat na sobě. Kromě toho, abych nabral svalovou hmotu, bych se rád zlepšil například ve hře do obrany.
Co vyzkoušet USHL jako váš kamarád Matěj Blümel?
Je to jedna z možností, kde bych mohl hrát mimo sezonu, protože naše sezona je krátká. Hraje se od listopadu do března, s tím že zase máme hodně zápasů, kdy se hraje třikrát týdně. Já doufám, že v tom mezidobí bych mohl hrát právě USHL.
Nakousl jste cestování. Jak moc si ho užijete ve vaší soutěži?
My to nemáme až tak hrozné. Nejdelší výjezd nám trvá kolem čtyř hodin, takže to je všechno docela blízko, oproti klukům co jsou v juniorkách. Tím, že všechno je takhle poblíž, tak nemusíme ani nikde přespávat, což je super.
Za rok se přesunete do Providence College. Proč jste si vybral zrovna tuto univerzitu?
Oni jsou v poslední době hodně úspěšní. Myslím, že v posledních šesti letech se vždy dostali do playoff NCAA, což není vůbec jednoduché vzhledem k tomu, že se tam ze šedesáti týmů dostane každý rok jen šestnáct. V roce 2015 navíc celou soutěž vyhráli. Mají tam velmi dobrého trenéra (Nate Leaman), o kterého měla nedávno zájem i Ottawa Senators, ale nabídku nepřijal. Můžou se chlubit také naprosto skvělým zázemím, které si nezadá i s NHL. Ve vybírání ale samozřejmě hrálo roli více faktorů. Kromě úspěchů školy bylo důležité i to, jak mě vnímají. Myslím, že dobře rozumí tomu, jaký jsem hráč, ale i jaký jsem člověk. V neposlední řadě hrála roli i škola. Ta má kolem čtyř tisíc studentů, což není tak moc na americké poměry. Navíc i výborná lokalita na východním pobřeží, blízko oceánu.
Dokázal byste říct, v čem vynikáte, a na čem naopak musíte ještě zapracovat?
Myslím, že nejsilnější stránkou je přehled o hře. Taky si troufám říci, že jsem celkem šikovný s hokejkou. Co se týče bruslení, tak tam to bude dobré, až víc zesílím, protože technika je dobrá. Rezervy určitě mám v obranné fázi. Svoje si dozadu odehraji, nicméně dopředu jsem určitě mnohem silnější než dozadu.
Využíváte třeba možnost powerskatingu?
Určitě. Je to taková ta neoblíbená část všech hráčů, ale vždycky je na čem pracovat. V Edmontonu s námi na tom pracoval trenér, který vyhrál Olympijské zlato v krasobruslení. Bylo naprosto neuvěřitelné, co na těch bruslích dokázal. Já jsem od mala jezdil na kempy a tomu powerskatingu se věnoval hodně, takže teď už je to hlavně o té síle v nohou.
V jednom z rozhovorů jste uvedl, že psychická odolnost nebyla tou nejsilnější stránkou. Jak je tomu nyní? Pracujete na tom nějak?
Ať si říká, kdo chce, co chce, tak u každého dělá psychika hodně. Na té nejvyšší úrovni jsou rozdíly už minimální. Když dám za příklad tenis, tak všichni z TOP 100 umí hrát skvěle, ale pak je to o tom, co dokážete předvést v klíčových momentech. U mě osobně se to hodně zlepšuje, s tím, že u mě je to hodně dané důvěrou. Pro mě je třeba těžké přijít někam, kde jsem úplně nový a předvést vše co umím, zvlášť když se tam necítím úplně dobře. Chvilku mi to trvá, než se do toho dostanu. Hodně důležitá je pak důvěra trenéra. Když člověk cítí, že mu někdo věří, tak se hned hraje lépe. V minulosti jsem vyzkoušel i mentálního trenéra, což taky dokázalo pomoci. Myslím si, že není nic špatného si o tom s někým promluvit a komunikovat. Já se o tom všem mohu pobavit třeba s tátou.
Když se přesuneme směrem k Oilers… Jak vypadal váš pohovor před draftem právě s touto organizací?
Většina skautů přijela až za námi do školy a tam jsme se bavili o různých věcech. S každým to bylo trochu jiné. Někdy jsem vyplňoval testy, aby zjistili, jaký jsem člověk, co se povahy týče, jindy se ptali zase na různé hokejové věci, ale i jak to vidíme my. Vím, že ze skauta, který byl na velké porci našich zápasů a který mě v Edmontonu zřejmě prosadil nejvíc, jsem měl hodně dobrý pocit. Někteří ti skauti působili hodně vážně, ale tenhle byl skvělý v tom, že jsem se v jeho přítomnosti cítil dobře a nemusel jsem se stydět za nic, co bych řekl. Vím, že se ptal na to, jak bych ohodnotil hru od jedničky do pětky, přičemž se mě ptal na hokejové myšlení. No a já řekl čtyři, načež mi řekl, že tohle mu řekl Leon Draisaitl, když s ním dělal pohovor (smích). Tak jsem mu řekl, že to radši přehodnotím na dvojku, že asi nebudu na takovém levelu. Rozhodně bylo během tohoto pohovoru hodně legrace.
Jak na vás organizace Oilers působí?
Já z toho mám dobrý pocit. Vždycky je super když si vás někdo vybere, což už značí nějakou důvěru. Myslím, že nyní mají v Edmontonu hodně dobrých prospektů, což jsem sám mohl vidět na kempu. Nyní to vypadá i na dobrý management, takže by to mohlo jít zase nahoru.
Můžete nám popsat, jak probíhal nováčkovský kemp?
První den jsme měli fyzické testování, kde jsme dělali různé silové věci, přičemž na ledě jsme byli asi 30 minut. V dalších dnech to byla ráno posilovna a odpoledne oddělený trénink na obránce a útočníky. Do toho všeho jsme měli přednášky o jídle, doplňcích ale i o sociálních sítích. Rozhodně šlo o zajímavé věci. Zároveň jsme měli i dost volna abychom si to tam i užili. Poslední den jsme měli turnaj tři na tři, kde se mi podařilo vyhrát pohár.
Na kempu byli i hráči jako Bouchard, Broberg nebo Maksimov. Zaujal vás někdo v tom smyslu, že by na první pohled vynikal nad ostatními?
Asi ten Bouchard. Jednak vypadá starší a hlavně je silově jinde. Je na něm vidět, že tu NHL už může hrát. My jsme dělali hodně cvičení jeden na jednoho. No a bylo celkem znát, že hráči co za sebou mají několik sezon v AHL, tak jsou o něco dál, a pro nás, co jsme byli čerstvě draftovaní, to bylo celkem obtížné, ale trenéři nás hodně podporovali. Já jsem třeba jezdil rychlostní souboje proti Ryanu McLeoadovi, který už byl draftovaný dva roky zpátky a většinou jsem proti němu nevyhrál. Jednou jsem vyhrál a to se mu moc nelíbilo. Takže jsme se tak trochu předháněli a rozhodně si nedali nic zadarmo. Každopádně bylo dobré vidět srovnání s těmito kluky.
Co srovnání ve zmíněném zápase tři na tři?
Při tom zápase to bylo zase jiné. Když jsem měl puk, rychlost a mohl jsem něco tvořit, tak to bylo úplně v pohodě. Když ale člověk tu rychlost ztratí a je s těma staršíma klukama v souboji mantinelu, tak je to těžký se prosadit.
Jací byli kluci po lidské stránce?
Všichni kluci byli úplně v pohodě. Bylo znát, že to nebyl žádný try-out. Taky nám to řekli hned na začátku. Oni vědí, jak hrajeme a jeli jsme se tam hlavně zlepšit, ne ukázat. Takže si v zápase všichni přihrávali, nikdo se tam neukazoval a všichni se spolu bavili jako normální kamarádi. Člověk zjistí, že i s Bouchardem, který hrál NHL, se dá bavit jako s klukem, kterého zná dlouho.
Zmínil jste Ryana McLeoda. Loni se téměř dostal do NHL. Co říci na jeho adresu?
Hodně zajímavý hráč. On měl skoro nejhorší výsledky ve všech testech, kolikrát se ocitl i pode mnou. Neřekl bych, že by byl líný, ale na tom suchu byl takový horší, ale pak na tom ledě dělá talent hodně.
Letos Oilers vybrali z druhé pozice Raphäela Lavoie. O něm se říká, že není zrovna moc pracovitý…
On byl jeden z mých nejlepších kamarádů. Ne, že bych ho znal nějak detailně, ale co jsem měl možnost vidět, tak si myslím, že měl jít na draftu výš, než nakonec šel. Na tom kempu byl vynikající. Velký, rychlý, silný a taky má výbornou střelu. Já jsem s ním hrál ve formaci v tom turnaji a šlo nám to opravdu dobře.
Jak byste zhodnotil gólmany?
Já byl zrovna na pokoji s Dylanem Wellsem a taky super kluk. Celkově všichni tři byli, co se dovedností týče vynikající, a nebylo jednoduché jim dát gól.
Je známo, že dost hráčů odmítá Edmonton i kvůli tomu, v jaké destinaci se nachází. Vám by tohle vadilo?
Abych pravdu řekl, tak ani ne. Já jsem na to i relativně zvyklý. Jsem sice na východním pobřeží, ale zároveň jsem také dost na severu, a je tam taky slušná zima. Není výjimkou, kdy je i – 25°C a hromady sněhu. Celkově mám raději zimu než teplo.
Jaké máte celkově povědomí o Edmontonu Oilers, i co se třeba historie týče?
Každý určitě ví, že tam hrál Wayne Gretzky a že v jeho dobách se furt vyhrávalo. Samozřejmě vím, že tam hrál také Jarri Kurri nebo Aleš Hemský. Toho jsem hodně sledoval, protože ho mám hodně rád jako hráče. Dokonce jsem měl i nějaké jeho plakáty, takže i ten Edmonton jsem trochu sledoval.
Během léta došlo v klubu k razantním změnám. Tou největší je určitě příchod nového generálního manažera Kena Hollanda. Ten je známý, že nechává mladé hráče dlouho čekat na šanci.
Třeba já nemám úplně kam spěchat. Musím se ještě hodně zlepšit. Zároveň si myslím, že pokud na to daný hráč má, tak ho nikdo zpátky držet nebude.
Máte v Edmontonu nějakého oblíbence?
Já mám rád McDavida. Myslím, že je hrozně zábavný se na něj dívat. Pokaždé, když je na ledě, tak člověk kouká, co se stane. Jen když si zapnete jeho highligty, tak je to neuvěřitelný co dokáže, zvláště pak v tandemu s Draisaitlem. Takže hlavně tito dva hráči.
Myslíte, že v příští sezoně uvidíme Edmonton v playoff?
Těžko říct. Tím jak zase přišly nějaké změny, tak se nestihlo vše potřebné. Pořád vidím Oilers v jakési přestavbě a vidím to s postupem tak 50/50.
Máte nějaký hráčský vzor?
Já vždycky koukám na ty dobré hráče. Ale že bych měl vyloženě někoho vytipovaného, to se říct nedá. Hodně se mě na to ptali i skauti, ale já opravdu nevím. Pro mě je hrozně těžký říct jednoho hráče.
Co váš oblíbený tým?
U mě se to hodně měnilo. Já se vždycky začal dívat hlavně na ty týmy, co zrovna vyhrály Stanley Cup. Ale že by mi někdo přirostl k srdci, to asi ne. Byla chvíle, kdy jsem fandil Dallasu kvůli Bennovi a Seguinovi, no a v poslední době mě bavilo sledovat Toronto, kvůli tomu jaký hráli hokej.
