Edmonton dlouhodobě patří mezi týmy, které vzbuzují emoce. Ať už na základě výsledků, či zvláštních manažerských rozhodnutí. Pojďme si připomenout pět nejhorších podpisů v kádru Oilers v poslední dekádě.
5. Benoit Pouliot (5 x 4 000 000$)
Tenhle podpis z července 2014 si pamatuje už jen málokdo, přesto si troufám tvrdit, že se jedná o jeden z nejhorších kontraktů v posledních 10 letech. Na svědomí ho má klubová legenda Craig MacTavish.
Pouliot dostal na draftu 2005, kde byl jedničkou Crosby, přednost i před jmény jako je Kopitar nebo Letang. Ze 4. místa si ho totiž vybrala Minnesota a čekaly se od něj velké věci.
Kanaďanovi se však nepodařilo překročit stín průměrného hráče NHL a po trase Minnesota, Montreal, Boston, Tampa, NY Rangers, se v roce dostal až do Edmontonu, jenž ho podepsal jako volného hráče a nabídl mu velmi štědrou smlouvu – to vše po sezoně, kdy v 80 zápasech nasbíral 36 bodů, což bylo a nakonec i zůstalo jeho kariérním maximem.
To, o jak špatný kontakt šlo nejlépe dokumentuje zbytek jeho působení u Oilers. Po třetí z pěti sezon (ve které nasbíral 14 bodů) byl vykoupen ze smlouvy, čímž jeho angažmá v Edmontonu definitivně skončilo.
V následující sezoně mu ještě jednu šanci dalo Buffalo, nicméně ročník 2017/18 se nakonec ukázal být jeho posledním. Pouliot, který nenaplnil očekávání, tak může Edmontonu nakonec děkovat, že mu zajistil příjemný důchod.
4. Mikko Koskinen (3 x 4 500 000$)
Edmonton má dlouhodobě problém s gólmany, to je známá věc. Tuhle situaci se pokusil v roce 2019 na nějaký čas vyřešit GM Peter Chiarelli. Místo vyřešení složitého problému, však celé organizaci přidělal další – tříletým podpisem Mikko Koskinena.
Všichni od první chvíle věděli, že je to přepálená smlouva. Chiarelli nabídl tento luxusní kontrakt někomu, kdo měl v tu chvíli za sebou jednu průměrnou sezonu v NHL. Obavy z této smlouvy se nakonec ukázaly být oprávněné.
Finský gólman se po většinu času v brance střídal s velezkušeným Mikem Smithem a výkony, které by však odpovídaly téměř 5 milionům, nepředváděl. Často chytal lépe, když se dostal do brány jednou za čas, roli jedničky ale zřejmě i psychicky nezvládl.
Ve chvíli, kdy mu v Edmontonu vypršela lukrativní smlouva, odešel zpět do Evropy, kde působí ve švýcarském Luganu.
3. Jack Campbell (5 x 5 000 000$)
O problémech v brankovišti Oilers jsme si řekli už o pár řádků výše. Nicméně Ken Holland se z chyb Petera Chiarelliho nepoučil a také on podepsal s brankářem hrozivou smlouvu na 25 milionů dolarů, která teď klub staví do nepříjemné pozice.
S Campbellem je to do jisté míry podobné jako s Pouliotem. Také on platil od juniorských let za velký talent, což se projevilo i na draftu v roce 2010, kde si ho z 11. místa vybral Dallas. V Texasu mu však pšenka nekvetla a tak se stěhoval téměř zadarmo do LA.
Jenže u Kings se mu nedařilo prosadit přes místní legendu Jonathana Quicka, což vyústilo v jeho trejd do Toronta, kde se musel dělit o místo jedničky s Frederickem Andersenem. V sezoně 2021/22 si v Torontu poprvé v kariéře vychytal místo jedničky, nicméně ani v tak silném klubu nebyla jeho čísla kdovíjak oslnivá.
Po tomto ročníku mu skončila smlouva a rozhodl se vyzkoušet volný trh. A tam se dočkal již zmíněné nabídky, která nešla odmítnout. Jeho angažmá v Edmontonu se ale zatím rozhodně nevyvíjí podle představ. Už v první sezoně v klubu ztratil místo jedničky na úkor parťáka Stuarta Skinnera a jeho statistky jsou otřesné.
V loňské sezoně se nedostal přes 89% úspěšnost zákroků a letos je to ještě horší. Vše vyvrcholilo v úterý 7. listopadu, kdy byl umístěn na waiver list. Vzhledem k tomu, že před podpisem Campbella byli Oilers i v boji například o Markströma, je tohle jedno velké zklamání na které budou muset fanoušci Edmontonu koukat téměř čtyři roky.
2. Milan Lucic (7 x 6 000 000$)
Tohle se hodnotí hodně těžko, ale v mém výčtu to prostě chybět nemůže. Jedná se o úplně jiný případ, než ty předchozí. Lucic byl v době podpisu (2016) jednou z největších hvězd ligy, silný power forward, který měl být ideálním spoluhráčem pro Connora McDavida, jenž načínal druhou sezonu v NHL.
Urostlý útočník navíc v té době už věděl, jaké je to vyhrát Stanley Cup – do týmu tedy měl přinést i mnoho zkušeností. I proto byla dlouhá smlouva pro Lucice fanoušky nejprve akceptována. Postupem času se však ukázala jako velký problém.
Bohužel pro Lucice i Edmonton se NHL v té době rapidně změnila směrem k rychlosti a to samozřejmě Kanaďanovi, který ovládl i MS, nevyhovovalo – zvlášť, když jste ho dali do kontrastu s McDavidem, kterému jednoduše nestíhal.
První sezona v Edmontonu, ve které nasbíral 50 bodů, byla pro leckoho zklamáním, dalo se to však omluvit tím, že sbírání bodů jeho prioritou není. Málokdo ale čekal, že další dvě sezony budou ještě daleko horší. Lucic postupně ztrácel své místo v prvních dvou formacích a jeho výkony byly mnohdy nehodné jeho jména.
Ve třetí sezoně si dokonce připsal jen 20 bodů, což vyústilo ve velkou výměnu dvou velkých jmen, kterým se nedařilo. Lucic se stěhoval k rivalovi do Calgary za Jamese Neala a nutno dodat, že oběma tento přestup na nějakou dobu prospěl.
Zatímco Lucic aktuálně ještě bojuje o své místo v Bostonu, Neal, kterého Edmonton nakonec vykoupil ze smlouvy, skončil po sezoně 2021/22, kdy oblékal dres St. Louis. Jeho odkaz (a Lucice) však bude fanoušky a vedení Oilers strašit ještě dva roky – po tuto dobu bude z platového stropu ubírat Edmontonu téměř 2 miliony ročně.
1. Darnell Nurse (8 x 9 250 000$)
Tomuto chlapíkovi, který je aktuálně jedním z nejlépe placených obránců v NHL, jsem už věnoval předchozí vlákno, tak už jenom ve zkratce. Jde o hráče, který šel na draftu vysoko (7. místo), a tak se od něj čekalo hodně. Měl být lídrem obranných řad Edmontonu po dlouhá léta.
Jenže ačkoliv tyto předpoklady ani zdaleka nenaplnil, Ken Holland mu v roce 2021 nabídl smlouvu, která se neodmítá. Nurse si díky ní přijde na více než 9 milionů ročně, což je vzhledem k jeho výkonnosti absolutní nesmysl. Výše a délka smlouvy však nejde za ním, nýbrž za Hollandem.
Pokud chcete někomu dát takovou smlouvu, musíte si být jist, že dotyčný hráč je naprosto výjimečný a nepostradatelný. Bohužel pro Hollanda to Nurse (zatím) není na což v dalších letech dojede celá organizace Oilers.
Najdou se i dobré podpisy
Abych jenom nekritizoval, podařilo se jednotlivým manažerům Oilers podepsat i dobré kontrakty, bohužel jich je o poznání méně než těch špatných. Velmi dobrou smlouvu z pohledu klubu podepsal Ryan Nugent-Hopkins. Hráč, který v loňské sezoně nasbíral 104 bodů, hraje za 5,125 milionu dolarů ročně a to až do sezony 2028/29.
Za zmínku stojí ještě prozíravý tah Petera Chiarelliho z roku 2017, kdy na 8 let podepsal Leona Draisaitla s průměrným příjmem 8,5 milionu dolarů, což je dnešním pohledem skvělý podpis. Ten však platí jen do konce příští sezony, pak si německý sniper určitě přijde na daleko lepší peníze, což ovšem jen zase ztíží Oilers cestu za vysněným Stanley Cupem.
