Dva zápasy prvního kola play off jsou za námi a všechny předpovědi, které hrály ve prospěch Edmontonu jsou zbourány jako domeček z karet. Edmonton prohrál na domácím ledě oba zápasy a situace není dobrá, i když zatím ne zoufalá.
Ale vidíte, jak je hokej ošemetný. Přáli jsme si Winnipeg, protože proti Montrealu se nám dlouhodobě spíše nedaří, naopak Winnipeg je naším oblíbeným soupeřem. Letos spolu Edmonton s Winnipegem odehráli v základní části 9 vzájemných zápasů a Edmonton se radoval hned sedmkrát! Z toho dokonce šestkrát za sebou od konce základní části, čili před touto sérií.
Takže teoreticky – koho jsme si mohli přát víc? A vidíte, že Winnipeg se všem předpokladům vzepřel a když teprve o něco šlo, dokázal Edmonton dvakrát za sebou porazit a už vede v sérii 2:0 na zápasy. Čím to? Těch aspektů tam je hned několik a opravdu se nedá říci, že by Winnipeg vyhrál nějak náhodně a to píšu i přesto, že druhý zápas se rozhodl až v prodloužení po bezbrankové čisté hrací době.
V prvním zápase Edmonton nebyl nějak výrazně horším týmem, Winnipeg hrál ale organizovaně a trpělivě a trenér Paul Maurice svůj tým na Edmonton evidentně dobře připravil. Hvězdné duo McDavid, Draisaitl si v obou zápasech ani neškrtli. Connor McDavid, který suverénně vyhrál bodování základní části, když zaznamenal neuvěřitelných 105 bodů v 56 zápasech a pochopitelně získal Art Ross Trophy a který v posledních 15 zápasech základní části explodoval 36 body, v oněch důležitých zápasech vůbec nebodoval a do statistik se zapsal 2 minusovými body, 7 hity a 7 střelami. A McDavidova bilance proti Winnipegu? Ve 23 zápasech 10+41, což jsou prostě neskutečná čísla. Ale zatím bohužel k ničemu. McDavid byl Winnipegem prostě skvěle pokrytý a de facto vygumovaný. To samé v bleděmodrém druhý muž bodování Leon Draisaitl. V posledních 15 zápasech 23 bodů a i on minus 2, 2 hity a 8 střel. I obránce Tampy Victor Hedman má v play off na kontě 7 bodů. Jistě, souboj Tampy s Floridou je bohatý na góly a Edmonton s Winnipegem spolu hrají daleko opatrnější partii, ale stejně tam nějaký rozdíl je. Na výkonech Edmontonu je vidět jedna věc a sice, že hráči hrají jakoby v křeči a nejvíce jsou vidět až někteří hráči druhého sledu jako třeba Archibald nebo Chiasson.
Ale hlavně nechápu jednu věc. Proč je první formace poskládána ve složení Kahun – McDavid – Puljujarvi, když Kahunův ice-time se pak pohybuje okolo 10 minut na zápas? Neměla by první formace být trochu sehrána a tvrdit muziku? To trenér Tippett opravdu za 56 zápasů nedokázal poskládat spolehlivou formaci? Druhý zápas – jak může Kahun, člen první formace na ledě strávit ani ne 9 minut a Draisaitl přes 30 minut, ve kterých nota bene vystřelí pouze čtyřikrát na branku? Jaký má smysl stavět mladého McLeoda, který vypadá sice velmi dobře, ale když je jako třetí centr na ledě jen okolo 8 a 9 minut, lze po něm pak chtít něco víc, než je jeho jediná asistence ve 12 zápasech? Podobný ice-time mají i Kassian, Neal nebo Khaira. Tak buď těm hráčů, které nominuji do zápasu věřím, nebo ne. Yamamoto ve druhém zápase jako člen druhé formace strávil na ledě pouze 13 minut. Nevím… V záloze jsou přitom další hráči jako Ennis, Haas, Turris, Shore… Pokud ani na příští zápas Tippett se sestavou něco neudělá, pak už to přestanu chápat úplně.
Trenér Tippet za celou základní část nedokázal složit ani jednu formaci, která by spolu vydržela delší zápasovou šňůru za sebou. Jeho stavění sestavy mi připadá jako velký chaos. S neustálým točením sestavy mi notně připomíná Dallase Eakinse, který také točil se sestavou jak s kolem štěstí v Mountfieldu. Při takových myšlenkách se člověk už neubrání pocitu, zda je Dave Tippett opravdu tím správným člověkem, který by měl Edmonton vést. Ano, skončili jsme v divizi na 2. místě, ale s hráči jako je McDavid a Draisaitl, kteří v bodování ostatní za sebou doslova zadupou, je něco takového prostě povinnost. Umění je ale také okolo těchto dvou hráčů postavit nějak fungující tým, to se ale podle mne Tippettovi už druhým rokem co je u kormidla Edmontonu nedaří. Vše sází tvrdošíjně jen na ty dva a taktika je vždy stejná. Jirka Luňák by jen nakopával dlouhé balony na Jardu Kužela, který s tím vepředu prostě musí něco udělat. A takhle mi připadá i myšlení Tippetta. Vždy, když Edmontonu teče do bot, tak prostě vytáhne eso z rukávu – podle jeho v podobě Draisaitla vedle McDavida a pojďte, rozbijte je hoši. Jenže to eso vidí asi jen on, protože ostatní týmy už vědí, že toto vždycky nastane a Winnipeg to evidentně ví moc dobře… Tak udělám buď jedno, nebo druhé ne? Když chci tedy vytvořit superformaci jako v jiných klubech, tak jí tedy buď udělám, nebo se spolehnu na celý tým. A ne něco mezi jako nějaký zpatlaný paskvil bez strategie.
Podívejte se zrovna na našeho současného soupeře. Formace Wheeler, Scheifele, Connor spolu hraje dlouho, žádné experimenty. Zrovna tak v Coloradu jejich úderná formace Rantanen, MacKinnon, Landeskog. Tady je to samozřejmě jasná sázka na mega formaci, ale funguje jim to, protože trenér je spolu nechá hrát. Pastrňák, Bergeron, Marchand. Nebo třeba Rust, Crosby, Guentzel. Ti hráči prostě spolu hrají většinu, neřku-li celou sezónu. A v jiných klubech zase místo superformací sází na vyrovnanost a na týmové pojetí, což určitě také není špatné jak dokazují některé kluby jako třeba Carolina, Minnesota nebo Islanders. V Edmontonu nevidím ani jedno, ani druhé. Hráči se neustále sestavou točí a nějaká souhra, to je cizí slovo. Třeba Draisaitl hraje chvíli s McDavidem na křídle, chvíli jako centr vlastní formace. My dobře víme, že sám Draisaitl v několika rozhovorech na toto už také poukazoval.
A nyní je načase se vlastně ohlédnout. Dave Tippett trénuje Edmonton druhým rokem. Loni Edmonton vypadl s Chicagem, které měl lehce přejet. Ale dobře, loňská sezóna byla hodně nestandardní a play off se hrálo až po dlouhé pauze po předčasně ukončené základní části. Takže dejme tomu. Ale stalo se. Letos se ale začíná situace opakovat. A když se ohlédneme k Tippettově kariéře zpět, tak před angažmá v Edmontonu 2 roky nikde netrénoval a pouze působil jako poradce. Předtím byl dlouhých 8 sezón ve Phoenixu / Arizoně. Posledních 5 sezón se s týmem do play off neprobojoval… Jeho dosud největší úspěchy v NHL tak jsou postup do 3. kola s Arizonou v sezóně 2011/12 a to samé s Dallasem v sezóně 2007/08. Není čas na to začít pouvažovat nad tím, jestli je Tippett pro Edmonton vůbec vhodným trenérem? McDavid s Draisaitlem svoje nejlepší roky nebudou mít věčně a čas se opravdu ztrácet už nesmí. A pozor, to nepíšu proto, že jsme prohráli 2 zápasy v play off. To, co o Tippettovi píšu pozoruji dlouhodobě a myslím, že zdaleka nejsem sám. Třeba u nás v redakci na toto téma myslím panuje vzácná shoda. 🙂
No nic. Faktor Mike Smith. Kdyby tenhle chlapík nepochytal to, co pochytal, mohlo být rozhodnuto vlastně již dříve a zápas by do prodloužení ani nedospěl. Paradoxně ale právě rozhodující gól padl z poměrně velké dálky a ani nešlo o nijak záludnou střelu. Ale opravdu někdo může z prohry vinit právě Smithe, když hráči před ním nejsou schopni více než 60 minut vstřelit gól? A když to sečtu, tak jediný gól Edmontonu v letošním play off vstřelil pouze Puljujarvi v polovině druhého zápasu a Edmonton od té doby nedokázal skórovat již necelých 96 minut! Tristní. Neříkám, že ve Winnipegu jsou oproti tomu nějací extra střelci, ale na Edmonton jsou tedy připraveni excelentně.
A nedaří se nikde, ani v přesilovkách. V této sezóně byl Edmonton úplně nejlepší tým ligy s procentuální úspěšností 27,6% využití přesilovek. Druhá Carolina má o 2% méně. Toto v podstatě odehrála téměř stejná sestava McDavid, Draisaitl, Nugent-Hopkins, Barrie. A na pátém místě nejčastěji hrající Chiasson, ale někdy i Neal, Yamamoto nebo Nurse. Ale to opravdu velmi sporadicky. A druhá formace se na led vždycky dostane opravdu jen na malou chvilku. A právě v přesilovkách je zajímavý Winnipeg. S 23% využití přesilovek jsou Jets na 7. místě ligy, což je také velmi dobré. Ale Jets mají daleko vyrovnanější složení přesilovkových formací. Abyste tomu rozuměli, tak ve Winnipegu je úspěšnější jejich DRUHÁ přesilovková formace ve složení Dubois, Ehlers, Perreault, Copp, Pionk, která má na 20 přesilovkových minut průměr 6,26 gólů, zatímco jejich první formace v hvězdném složení Wheeler, Scheifele, Connor, Stastny, Morrisey má oproti tomu pouze průměrně 2,54 gólů. I toto je zajímavý faktor. Sice ještě do této série nepromluvil, ale zajímavé to je a mít dvě vyrovnané přesilovkové formace není asi úplně od věci a to i vzhledem k vytíženosti v zápase a následné únavě atd.
No, když jsem u únavy, pojďme si ale také trochu vydechnout a podívat se do HISTORIE.
Edmonton a Winnipeg spolu hráli již v konkurenční lize WHA a v roce 1979 po jejím zrušení se jich do opatrovnictví “ujala“ slavnější NHL. Spolu s Edmontonem a Winnipegem byly do NHL přijaty týmy Québec Nordigues a Hartford Whalers. Edmonton ale jako jediný tým přežil až dodnes. Nordigues se v roce 1995 přestěhovali do Colorada a to bylo přiřazeno do Pacifické divize a díky častým litým bojům se z Avalanche celkem záhy stal jeden z úhlavních nepřátel Edmontonu a vzájemné souboje byly vždy nahecované trošku více. V roce 1998 se uspořádání ligy změnilo ze čtyř divizí na šest a Edmonton spolu s Coloradem putoval do nově vzniklé Severozápadní divize. K modelu čtyř divizí se NHL vrátila o 15 let později v roce 2013, kdy proběhla rozsáhlá reorganizace ligy, která již měla samozřejmě více týmů než před 15 lety a ze šesti divizí se staly divize opět čtyři a Edmonton se vrátil do “své“ Pacifické divize, ovšem již bez Colorada.
Velrybáři z Hartfordu své kolegy z Québecu o moc nepřežili. Jen o dva roky později v roce 1997 se i oni stěhovali a to do Caroliny. Jak Hartford, tak Carolina ale hrají ve Východní konferenci a tak se s Edmontonem moc nepotkávali a nepotkávají. Ale když, tak to za to stojí, nikdo asi nezapomene na finále Stanley Cupu v roce 2006, kdy jsme byli šestému Stanley Cupu tak blízko a prohráli až v sedmém zápase… A starý Hartford? Za něj hrál dlouhou dobu, mezi lety 1983 až 1990 současný trenér Edmontonu Dave Tippett.
Winnipeg Jets po vstupu do NHL společně s Edmontonem zaujmuli místo v Smythově divizi, vyjma roku 1981, kdy Jets hráli divizi Norrisovu. V roce 1993 se Winnipeg stěhoval do nově vzniklé Centrální divize a setrval v ní až do sezóny 1995/96, kdy se klub přestěhoval z Winnipegu do Phoenixu, nyní Arizony. Po sjednocení divizí na čtyři v roce 2013 se nástupnický tým Winnipegu Phoenix Coyotes stal opět souputníkem Edmontonu, i když, samozřejmě to nebyl ten starý dobrý Winnipeg. V onom roce 2013 ale již Winnipeg přitom opět NHL hrál, i když je to jiný Winnipeg. Před pár dny o tom ostatně psal již kolega Jindra v článku – Sága o třaskavé rivalitě mezi Oilers a Jets. NHL se do Winnipegu opět po letech vrátila a sice prodejem klubu Atlanta Thrashers. V Atlantě svoji labutí píseň odehráli v sezóně 2010/11 a poté se klub přestěhoval do Winnipegu. Lidem ve Winnipegu je to ale jedno, že jsou nástupnickým týmem a pokračovatel starých Jets jsou Coyotes. Prostě mají své Jets a to je nade vše. Všichni hráči pamatující přesun jsou navíc již pryč. Poslední pamětník, dlouholetý kapitán klubu Shane Doan ukončil kariéru v roce 2017 a po Arizoně dnes ve Winnipegu ani pes neštěkne. A Winnipeg Jets nyní? Ti se vinou covidových opatření zase jednou stali soupeřem Edmontonu v dočasně vzniklé Severní divizi, kterou letos hráli ryze kanadské kluby.
Trejdy mezi Edmontonem a Winnipegem
V historii bych ještě chvíli setrval. Pojďme se podívat na výměny mezi oběma kluby. Moc jich nebylo, ale dva stojí opravdu hodně za řeč. Ale stejně se podíváme na všechny pěkně popořadě.
1983 – Laurie Boschman z Edmontonu za Willyho Lindströma z Winnipegu. Z Winnipegu se po 7 skvělých letech do Edmontonu na závěr sezóny stěhoval švédský útočník a jeden z průkopníků švédského hokeje v NHL Willy Lindström výměnou za Laurieho Boschmana, který se stal velmi výraznou oporou Winnipegu v 80 létech. Lindström šel sice v Edmontonu s produktivitou trošku dolů než bylo zvykem během jeho bohatých let ve Winnipegu, ale i tak mu nelze upřít nezanedbatelný podíl na dvou Stanley Cupech Edmontonu v letech 1984 a 1985. V návaznosti na odstavec, který jsem psal výše musím u Lindströma zmínit jeho roli v po-hokejové kariéře. Dlouhá léta totiž poté pracoval jako skaut pro Hartford a posléze Carolinu a na závěr než v roce 2007 odešel do důchodu i pro Phoenix Coyotes. Lindström se po letech do Edmontonu ještě vrátil, když se v roce 2016 zúčastnil slavného setkání šampionů Stanley Cupu.
1986 – Murray Eaves z Winnipegu za budoucí vypořádání. Víceméně neznámý hráč, vetšinu kariéry hrající v AHL i v Evropě.
1989 – Eldon “Pokey“ Reddick z Winnipegu do Edmontonu za budoucí vypořádání. Reddicka známe z historie hlavně proto, že se stal dvojkou Billa Ranforda při neúčasti tradiční opory Granta Fuhra. Tomu byla v sezóně 1990/91 dokonce zastavena činnost za užívání návykových látek. Jak Fuhr, tak Reddick byli původem Afroameričani a jedni z prvních brankářů tmavé pleti v NHL. Pokey Reddick si v NHL ještě zachytal za Floridu v jejím inaugaračním ročníku 1993/94 a poté se již jen plahočil v nižších ligách a Evropě, než svoji kariéru v roce 2003 uzavřel.
1991 – 5. volba draftu (Ryan Haggerty – nikdy si v NHL nezahrál) za Johna LeBlanca z Winnipegu a 10. volbu v draftu (Teppo Numminen). LeBlanc si za Edmonton zahrál pouze ve 2 zápasech a poté se pohyboval mezi Winnipegem a farmou. Finského obránce Teppo Numminena, kterého si Winnipeg vybral na draftu nemusím asi nijak zvlášť představovat. Dodnes je jedním z nejlepších Finů, kteří brázdili kluziště NHL a nejen ve Winnipegu a později Phoenixu odvedl velmi cenné služby. Ale 10. volba v draftu, tady asi nelze namítat vůbec nic. Těžko posuzovat skauting kdysi a dnes, ale i dnes se najde spousta skvělých hráčů, kteří ani nejsou draftováni.
1994 – V tomto roce se mezi oběma kluby udály hned tři obchody. Ten první byl mezi Edmontonem a Winnipegem ten dosud největší. Z Edmontonu putoval obránce Dave Manson, tehdy poměrně slavné jméno a hráč, který měl být základním kamenem přestavby týmu v roce 1991. Tehdy za něj do Chicaga putoval Steve Smith, jeden z členů zlaté éry Edmontonu. Také tak vypadal tento trejd, kdy za Mansona Edmonton vyinkasoval opravdu hodně. Spolu s Mansonem putovala do Winnipegu volba v 6. kole draftu (Chris Kinermanis – nikdy v NHL nehrál). Obráceně už to ale bylo zajímavější. Do Edmontonu putovali obránci Mats Lindgren, Boris Mironov a 1. volba v draftu (Jason Bonsignore) a 4. volba v draftu (Adam Copeland – v NHL nikdy nehrál). U Bonsignora se musím ale zastavit. Tento Američan šel ze 4. místa, ale v NHL se nikdy moc neprosadil. Jeden z tehdejších největších zmařených nebo chcete-li nevyužitých talentů. Pro zajímavost – po něm bral Edmonton ještě ze 6. místa a to už byl Ryan Smyth. Čili si to můžete srovnat. Švéd Mats Lindgren v Edmontonu a později i v NY Islanders cenné služby a na to, že byl tažen z 15. místa v 1. kole draftu, také se ho tehdejší manažer Smith zbavil až příliš lacino, protože Lindgren u Jets šanci ani nedostal a v NHL debutoval až v Edmontonu. No a Boris Mironov, to už ani nemluvím. To byla tehdy trefa do černého. V Edmontonu se stal hvězdou, i když jich v týmu tehdy moc nebylo. Poté hrál ještě v Chicagu a v NY Rangers. Když jsme v roce 1999 Mironova vyměnili do Chicaga, to jsem tehdy hodně kroutil hlavou. Ale jinak tento velký trejd z Winnipegu, velká výhra pro Edmonton.
1994 – Craig Fisher z Edmontonu za peníze. V podstatě neznámý hráč, v Edmontonu si nikdy nezahrál.
1994 – Fredrik Olausson a 7. volba v draftu (Curtis Sheptak – v NHL nikdy nehrál) z Winnipegu do Edmontonu za 3. volbu v draftu (Tavis Hansen – ano opravdu Tavid, ne Travis.. – odehrál pár zápasů za Phoenix). Švédský obránce Olausson za Winnipeg odehrál 8 sezón a byl spolehlivým hráčem a má v historii Winnipegu nesmazatelné místo. Olausson si v Edmontonu poté zahrál v necelých 2 sezónách a putoval opět pryč. V Anaheimu ale ještě chytil druhý dech a na přelomu tisíciletí byl výraznou tváří Ducks.
S novodobými Jets od jejich první sezóny v roce 2011 Edmonton ještě neobchodoval ani jednou.
Zpět k dnešnímu zápasu. Winnipeg má mimo hru obránce Beaulieua a útočníka Littlea. Smolař Little, který po celou dobu marodí s následky těžkého otřesu mozku, kdy ho zasáhl puk do ucha, do této sezóny ještě ani nezasáhl a ani nezasáhne a i v loňském ročníku odehrál pouze 7 zápasů. A do minulého zápasu i Nikolaje Ehlerse. Nejnovější zpráva z tábora Jets totiž hlásá, že tento dánský útočník dnes po téměř po měsíci na marodce nastoupí na svém obvyklém místě ve druhé formaci vedle Stastnyho a Duboise! To je pro Winnipeg samozřejmě skvělá zpráva, protože Ehlers letos prožíval až do zranění výbornou sezónu a pro Edmonton určitě zdvižený prst. V brance Winnipegu je i dnes potvrzen start jedničky týmu Connora Hellebuycka.
Edmontonu chybí již od začátku sezóny samozřejmě Oscar Klefbom, který je po úspěšné operaci ramene. Se zraněným ramenem se ale i nadále léčí obránce Kris Russell, který se zranil během zápase s Calgary hraného 30 dubna.
UPDATE: Sestava Edmontonu dnes dočká změn, když Draisaitl začne „oficiálně“ v první formaci vedle McDavida a Puljujarviho. McLeod se přesune na centra druhé formace s Nugetkou a Kassianem na křídlech. Shore nahradí Chiassona na křídle Khairovy formace, Archibald zůstává na pravém křídle. Haas a Ennis si dnes zahrají ve čtvrté formaci a v sestavě nahradí Neala a Kahuna. Yamamoto se přesouvá ze druhé do čtvrté právě k těmto dvěma. Zkušený Kyle Turris tedy i dnes vyfasoval černého Petra. Obrana zůstává stejná jako v předchozích dvou zápasech. V brance potvrzen Mike Smith.
Dnešním zápasem se série přesunula do Winnipegu a v tamní Bell MTS Place se začíná v 1:30 SEČ.
A i když v tomto týmu opravdu vidím hodně negativ a současnému složení ani trenérovi nevěřím, neznamená to, že mu nebudu fandit. Takže pojďme Oilers, zkusme to!!!
