Sága o třaskavé rivalitě mezi Oilers a Jets

Edmonton Oilers mají největšího soupeře a konkurenta v podobě Calgary Flames, to je neoddiskutovatelný fakt. Vzhledem k aktuálnímu play off a sérii s Winnipegem Jets ovšem nemůžeme pominout zajímavou rivalitu, která nás váže právě k tomuto specifickému klubu z provincie Manitoba. Rivalita je to svým způsobem zvláštní, založená na historických kořenech a velkých příbězích, ale její součástí jsou také na první pohled drobné osudy jednotlivců. Pojďme nyní společně nahlédnout pod pokličku třaskavého soupeření mezi pohrobky dávné WHA, přičemž jeden z nich na svého předchůdce vlastně navazuje již pouze jménem a lokací. Jako podklad k tomuto článku mi posloužily obsáhlé práce, publikované na serverech sportsnet.ca a NHL.com.

Pokud bychom chtěli zjistit, kdy naposledy Winnipeg Jets slavili velké vítězství nad Edmontonem Oilers, museli bychom se vrátit čtyři dekády v čase, a jak již bylo řečeno výše, do úplně jiné profesionální hokejové ligy než je NHL.

Nebudeme daleko od pravdy, když řekneme, že spolu vlastně oba kluby historicky vyrůstaly v rámci WHA. Jejich vzájemná řevnivost postupně nabírala na síle, i když byla vždy více či méně spíše jednostrannou záležitostí. Oilers zde postupem času sehrávají roli velkého bratra, který byl většinou ten silnější a úspěšnější. Ostatně i v přetahované o Wayna Gretzkyho byli Jets až ti druzí. Posledním velkým vítězstvím Tryskáčů nad jejich nejuznávanějšími příbuznými na západě byla Světová trofej WHA (Avco World Trophy) v roce 1979, tedy těsně před tím, než oba kluby společně s Hartfordem (tehdy ještě New England) a s Quebecem zamířily pod křídla NHL. Tahle vzpomínka ovšem není pro Jets tak silná a dlouhotrvající jako ty pozdější hořké na pravidelné porážky od Oilers v play off v 80. letech v rámci společné Smythovy divize.

Čísla jsou v tomto směru neúprosná a ohromující zároveň: Edmonton porazil Winnipeg v play off celkem šestkrát mezi lety 1983 – 1990, jejich poměr výher a porážek je neuvěřitelných 21:4. První výhra Jets v play off proti Oilers přišla až v roce 1988. Celkové brankové skóre vyznívá dominantně pro partu z Alberty v poměru 114:73 (4,4 gólu na zápas vs. 2,8 gólu na zápas). Historie píše velmi zajímavé a poutavé příběhy a v tomto případě je skutečnost dokonce taková, že každému vítězství Oilers ve Stanley Cupu předcházelo právě vyřazení Jets v play off.

I přesto, že čísla nelžou, nikdy vám nepoví celý příběh. Koneckonců nebylo by fér nepřiznat, že vítězná dynastie Oilers se svým způsobem modelovala podle vzoru Jets z WHA a jejich Hot line ve složení Bobby Hull, Anders Hedberg a Ulf Nilsson. „Ukázali nám strašně moc o moderních trendech v hokeji,“ prohlásil Glen Sather o této trojici Jets 19. května 1984 – tedy v noci, kdy jeho Oilers vyhráli svůj první Stanley Cup a převzali vládu nad NHL od New York Islanders. „Pro mě je tato řada stále nejlepší, jakou jsem kdy viděl hrát spolu. To je opravdu způsob, jakým jsme se snažili formovat tento hokejový tým,“ dodal tehdy Sather. O této inspiraci si přečtete ještě dále v článku.

Winnipeg zdaleka neměl v NHL tak silný start jako Edmonton. Jets ovšem během těchto hubenějších let draftovali několik klíčových hráčů. Z druhého místa si v roce 1980 vybrali obránce Davea Babycha, mimochodem rodáka z Edmontonu. Babych byl v dětství častým návštěvníkem v Edmonton Coliseu na zápasech WHA. „V mé první sezoně jsme se s tím vším trochu prali,“ vzpomínal Babych. „Myslím, že jsme měli každou noc v sestavě minimálně sedm nováčků. Po tomto ročníku ale přišel Dale Hawerchuk – skutečná superhvězda a centr číslo jedna, který pomohl slepit všechny kousky skládačky dohromady. Poté jsme už měli velmi dobrý tým.“ Hawerchuka si Jets vybrali jako jedničku draftu v roce 1981, ve Winnipegu poté strávil devět sezon. Během své kariéry nasbíral 1409 kanadských bodů a jeho účinkování v sestavě Tryskáčů vedlo k osmi účastem ve vyřazovacích bojích.

Označení „velmi dobrý tým“ nikdy však „skvělý“ se dostalo postupem času pod kůži i fanouškům Jets. Ať už je to netrpělivost, frustrace nebo dokonce popření sebe sama, to vše museli příznivci Tryskáčů snášet po dlouhé roky. „Byly to roky, které mě v hokeji formovaly,“ řekla pro Sportsnet trojnásobná olympionička Sami Jo Smallová, rodačka z Winnipegu a příznivkyně Jets. „V roce 1980 mi byly čtyři a v roce 1990 mi bylo 15 let – jsou to přesně ty roky, co se pravidelně prohrávalo v play-off s Oilers.“

Naopak fanoušci Edmontonu to neměli tak špatné. „Jako spoustu hokejových fanatiků mě Gretzky inspiroval. Byl to můj dětský hrdina, “ řekl bývalý hráč a dlouholetý kapitán Oilers Ryan Smyth. Rodák z Alberty, který je jen o měsíc starší než Smallová a který zažíval v dětství to samé období, pouze z druhé strany barikády. Dva různé pohledy tehdy malých fanoušků a hráčů ledního hokeje, dvě různé formy prožitků a vzpomínek a přece u obou vytvořily nesmazatelnou lásku k tomuto sportu a otevřely bránu k velkým kariérám. Někdy zkrátka nejde pouze o vítězství, láska k hokeji a ke svému týmu není měřitelná čísly, góly ani získanými body do tabulky.

Jets se nejvíce přiblížili k tomu, aby se dostali v play off přes Edmonton až v roce 1990. Winnipeg tehdy doslova sestřelil mladého brankáře Billa Ranforda a Oilers v prvním utkání padli 7:5. O několik dní později slavili Tryskáči další vítězství, když Dave Ellett skóroval v prodloužení čtvrtého zápasu a dal Winnipegu náskok v sérii už 3: 1. Ale 23letý Ranford pomohl do té doby skomírajícím Oilers vrátit se zpět do série, kterou Naftaři nakonec uzmuli v poměru 4:3. (Oilers samozřejmě ten rok vyhráli svůj zatím poslední Stanley Cup). Ranford, rodák z Manitoby a mimochodem fanoušek Jets v dobách Bobbyho Hulla, se později stal obětí hokejové karmy při jednom památném milníku Winnipegu. V závěrečném zápase sezóny 1992/93 poslal Teemu Selänne puk za záda Billa Ranforda a vsítil svůj 76. gól nováčkovské sezony. Vytvořil tím dosud platný rekord v počtu gólů vstřelených zelenáčem v NHL. „Strašně jsem nechtěl být tím chlápkem v brance, který byl u toho, když překonal tenhle rekord,“ řekl po letech už s úsměvem ve tváři Ranford.  Selänne v tom utkání vyslal na Ranforda celkem 11 střeleckých pokusů.

Jak vidno letošní série prvního kola mezi Oilers a Jets může být vystavěna na základech velkých i malých příběhů ze slavné minulosti obou klubů. Příběhů, které jsou si tak podobné a přece jsou tolik jiné. „Kdykoli jste hráli proti Edmontonu Oilers, museli jste být ve střehu,“ řekl v jednom z mnoha rozhovorů během své bohaté kariéry Dale Hawerchuk. „Je to jeden z důvodů, proč hrajete tuhle nádhernou hru, abyste se postavili proti těm nejlepším.“ První sérii play off mezi oběma kluby po 31 letech už bohužel neuvidí. Legenda NHL opustila tento svět 18. srpna roku 2020 ve věku pouhých 57 let.

Jistě, Oilers vyhráli Stanley Cup pětkrát v letech 1984-1990, ale Jets naopak vládli ve WHA, kde triumfovali celkem třikrát (1976, 1978, 1979) a ve skutečnosti vytvořili model, který Edmonton později použil k vybudování své dynastie.

Historicky první utkání mezi Oilers (tehdy vystupujícími ještě pod názvem Alberta Oilers) a Jets se uskutečnilo 15. října 1972, kdy Alberta zvítězila ve Winnipegu 5: 2. Během existence WHA se však Jets prezentovali lepšími výsledky ze vzájemných soubojů. V 75 zápasech v základní části měl Winnipeg s Oilers bilanci 41-31-3 a co je důležitější, vyhrál dvě série play-off mezi těmito týmy. První byla v roce 1976, kdy Jets zametli s Oilers ve čtyřech zápasech na cestě k prvnímu vítězství v Avco World Trophy. 20. května 1979 Jets vyhráli historicky poslední zápas WHA, kterým bylo vítězství 7:3 nad Edmontonem v 6. utkání finálové série. Winnipeg měl proti všem týmům WHA bilanci 302-227-26, skončil třikrát první po základní části a vyhrál tři poháry. Pro porovnání – Oilers si ze svého působení ve WHA odnesli ze základní části zápornou bilanci 259-273-24.

Ukázalo se, že rozdíl mezi Winnipegem a Edmontonem v éře WHA nebyl v tom, která strana odlákala nejlepší talenty z tehdy konkurenční NHL, ale jednoznačně spíše v umění získat kvalitní evropské hráče. A v tom Jets doslova vynikali. Příchody útočníků Ulfa Nilssona a Anderse Hedberga a obránce Larse-Erika Sjoberga ze Švédska a útočníka Veli-Pekky Ketoly z Finska v sezoně 1974/75, nastavily Winnipeg na vítězný kurz.

 „Bylo to, jako kdyby dnes k Jets přišli dva McDavidové, bez nadsázky,“ řekl Joe Daley, brankář Jets číslo jedna té doby, a zmínil tak první výběr Edmontonu v draftu NHL v roce 2015.

„Netrvalo dlouho, než jsme si uvědomili, že se stane něco velkého,“ řekl Daley. „Skutečnost, že k našemu severoamerickému stylu najednou přibylo tolik Evropanů, byla pro nás všechny šokem a nejdříve došlo k určitému znechucení ze strany fanoušků i některých hráčů, ale jakmile dokázali tihle kluci prodat svůj přínos naší hře, bylo skvělé je sledovat. Jsem rád, že jsem toho mohl být součástí. “

„Jakmile Edmonton vybudoval v NHL špičkový tým, bylo těžké tvrdit, že Winnipeg byl dobrým týmem, bohužel, byl ve stejné divizi. Vždycky jsem ale říkal, že nejtěžší zápasy, které Edmonton v těch raných letech NHL měl, byly právě proti Winnipegu,“ uzavřel své vzpomínání Joe Daley.

Přijetí Winnipegu i Edmontonu do NHL v roce 1979 se stalo dalším velkým mezníkem v jejich soupeření.

Glen Sather, který byl v roce 1980 jmenován generálním manažerem Oilers, poukázal na to, co viděl ve Winnipegu jako na jeden z velkých vlivů na tvorbu a dalšího směřování jeho mužstva v NHL.

„Přiznávám, líbilo se mi, jak hráli,“ řekl Sather. „Měli spoustu mladých kluků, stejně jako jsme je měli poté i my v Edmontonu, a jejich rozvoj si vyžadoval trochu času. Tyto věci se nedějí přes noc. Myslím, že ve Winnipegu ve své době nastavili věci správně, aby ukázali, jak můžete hrát takhle a jak můžete být úspěšní.“

Stejně jako u oněch hvězdných evropských hráčů, kteří se tehdy připojili k Jets, bylo to i u Oilers zavedení nové postavy do příběhu, které pomohlo přesunout rovnováhu sil na stranu Edmontonu. Zbytek už je historie. Vstupem Wayna Gretzkyho na scénu nabralo vše úplně jiný směr a nejen v Edmontonu, ale na celé hokejové planetě. Paradoxem je, že k jeho zisku nebyli v té době příliš daleko ani Jets. Ale to už je jiná pohádka.

 „Glenova vize při budování Oilers byla vytvořena podle Bobbyho Hulla, Anderse Hedberga, Ulfa Nilssona, Kenta Nilssona a Larse-Erika Sjoberga, kteří spolu excelovali ve Winnipegu,“ uvedl Gretzky. „To je druh týmu, který Glen chtěl, a to byl druh týmu, který vybudoval pro NHL, nikdo jiný takový tým neměl. Opravdu věřil v dobrou hru na puku s rychlým bruslením.“

 „Prošli jsme expanzním konceptem, abychom přešli z WHA do NHL, a měli jsme to štěstí, že jsme byli požehnáni ziskem Gretzkyho,“ řekl Sather. „A pak jsme potřebovali mít určité typy hráčů, které by ho obklopovaly, aby vše správně fungovalo,“ dodal Sather. „Věci se začaly dít a pak šlo jen o to, aby všichni hráli ve stejném systému, a nebyla to už ta stará neefektivní hra nahoru a dolů po křídlech, ve stylu vyhoď puk dovnitř a vyhoď puk ven a zkus to vyhodit klidně do pekla, hlavně někam pryč.“

„Měli jsme opravdu skvělý tým a byli jsme proti ostatním vždy o krok vpředu,“ vzpomínal bývalý útočník Oilers Jari Kurri. „Dali jsme hodně gólů a vyhráli spoustu zápasů. Ale myslím si, že postupem času nás ostatní celky začínaly dohánět, především Calgary a právě Winnipeg. Skutečně se proti nám téměř vždy snažili postavit tým, který by nás mohl porazit. Vždy se ale zasekli s námi v play-off. Měli spoustu skvělých hráčů. “

Zdálo se, že Jets vlilo novou krev do žil, když Oilers šokovali celý hokejový svět a 8. srpna 1988 vyměnili Gretzkyho do Los Angeles Kings. Tryskáči zavětřili svou šanci. Když se poté oba týmy setkaly v prvním kole play-off 1990, Winnipeg si na svého úhlavního nepřítele velmi věřil. Tryskáče tehdy hnaly k úspěchu davy bíle oblečených fanoušků v domácí aréně a Jets se ujali vedení v sérii 3: 1 na zápasy. Ale Oilers i bez Gretzkyho stejně nedopustili přepsání historie.   

„Opravdu jsem si jistý, že Jets mají velký podíl na tom, že jsme v roce 1990 vyhráli Stanley Cup, protože byli na začátku tak hrozivým soupeřem, že nás to donutilo hrát opravdu velmi dobře, abychom je nakonec vyřadili,“ řekl bývalý útočník Oilers Craig MacTavish. „Jsi jen tak dobrý jako tvoje konkurence a oni nás přinutili dostat naší hru na mnohem vyšší úroveň, než na jaké jsme hráli po celý rok.“

„Miloval jsem hrát v té budově,“ řekl McTavish o Winnipeg Areně, domově Jets. „Dav byl tak blízko tebe. A ty hráče jsme tak dobře znali. Hráli jsme proti nim tolikrát.“ Naopak prohra v sedmém zápase této série byla posledním utkáním Dale Hawerchuka v dresu Jets, který následně požádal o výměnu a 16. června 1990 byl během draftu poslán do Buffala. „Ano, nyní už to mohu konstatovat, hlavním úkolem bylo hrát proti nim,“ poznamenal k soupeření s Oilers Hawerchuk. „Když se teď podíváte zpětně, kolik týmů může říci, že za méně než deset let měli tolik členů v Síni slávy? Byly tak dominantní.“

Při vzpomínkách všech aktérů lze vyvodit, jak těžké zápasy to pro oba rivaly musely být a jak moc pro obě strany tato soupeření znamenala. Velké i malé příběhy, střípky mozaiky, vzpomínky a emoce. Edmonton a Winnipeg jsou v mnoha ohledech velmi podobná města, v kterých pulzuje obrovská vášeň pro lední hokej. Říkat, že je zde tento sport náboženstvím, je tak paradoxním klišé, že vlastně doslova vystihuje náladu, jaká v obou městech panuje.  

Wayne Gretzky uvedl, že hlavním rozdílem mezi oběma mužstvy byl brankář Grant Fuhr.  „Byl tak dobrý a byl rozdílovým faktorem pokaždé, když jsme se s nimi setkali v play-off. Kdyby se dostali přes nás, pravděpodobně by mohli vyhrát Stanley Cup, ale Grant Fuhr byl vždycky tím mužem, který dal možnost postoupit nám. Opravdu jsme je nikdy nedrtili, nepřejeli rozdílem třídy. Každá hra byla mnohem vyrovnanější, než po letech ukazují zaprášená čísla. Rozdíl byl v Grantovi.“

Než byli původní Tryskáči přestěhování v roce 1996 do Phoenixu, měli s nimi Oilers v základní části NHL bilanci 64-39-8. A než byl Gretzky vyměněn do Los Angeles, sehrál proti Winnipegu v základní části 56 utkání, v kterých zaznamenal 27 gólů a 87 asistencí!

Vraťme se do současnosti. Mezi lety 1996 – 2011 byl Winnipeg bez NHL, slavná soutěž se natěšeným fanouškům vrátila až díky odkoupení licence od Atlanty Trashers a přestěhování tohoto mužstva mezi promrzlé prérie Manitoby. Přestože tedy současní Jets nemají historicky se svými předchůdci, o kterých se píše v předešlém textu, nic společného (pokračovateli jsou stále Arizona Coyotes), bylo by alibistické a povrchní ignorovat historické souvislosti. Jets jsou zkrátka zpět ve Winnipegu a téměř všichni odborníci i fanoušci je vnímají jako pokračovatele party kolem Hulla nebo Hawerchuka.

Bylo jen otázkou času, kdy přijde na přetřes také téma vzkříšení dávné rivality mezi těmito kluby. Oba týmy mají ve svých řadách šikovné mladé hráče a oběma celkům by mohla patřit nejbližší budoucnost NHL.  Letošní formát ryze kanadské divize, kde spolu Jets a Oilers sehráli hned 9 vzájemných duelů a především vzájemná série v play off by mohly dát vzpomenout na staré hokejové války. Otazníkem zůstává, zda Jets překročí stín svých předchůdců a dokážou poprvé v dějinách vyřadit Edmonton z play off NHL nebo zda naopak Oilers naváží na tradici svých hokejových otců a dědů a nastartují přes vyřazení Jets cestu k dalšímu poháru.

Pokud jde o rivalitu, je to skvělý čas, kdy začít znovu.