McDavid s Draisaitlem budou excelentní, až budou hrát jako mladší verze Crosbyho

Magazín Pro Hockey je jediným tuzemským časopisem o NHL. Doby, kdy vycházel i ve Švédsku a ve Finsku, jsou pryč, ale u nás se mu daří stále obstojně. Jeho dlouholetým šéfredaktorem je Petr Novotný. Stejně jako již v minulosti několikrát, položil jsem Petrovi pár otázek, tentokrát nejen o Edmontonu Oilers.

Mohl byste našim čtenářům trochu popsat a objasnit změny, které se v posledním období udály v redakci Magazínu Pro Hockey? Znamená to, že ve Švédsku časopis již přestal vycházet úplně? A pokud ano, proč se tak stalo?

Časopisy celosvětově jsou na ústupu. Nastalo takové mezidobí, kdy lidé přestávají číst tištěné verze, ale ještě nejsou zvyklí platit za obsah na internetu. Pomalu se to však mění a lidé si zvykají, že pokud chtějí číst kvalitní články s kvalitními fotografiemi, tak je někdo musí napsat a vyfotit. A ten někdo se nějak musí živit, takže si za svou práci chce nechat zaplatit. Ve Švédsku se tištěný Pro Hockey prodával stále méně a e-verze výpadek ještě nebyly schopny pokrýt. A tak ho zkrátka zavřeli. U nás se ještě uživí, ale doby, kdy mohl výherce soutěží posílat na zápasy NHL do Ameriky, už jsou dávno pryč.

Vzhledem k tomu, že časopis kupuji a čtu od prvního vydaného čísla, zajímalo by mě v jaké „kondici“ se v současnosti Pro Hockey nachází a jaké máte dlouhodobé plány?

Částečně jsem už odpověděl. ProHockey (u nás ho už několik let píšeme dohromady) u nás žije, ale máme problémy s distribucí – už několikrát se mi stalo, že z místa, kam měl být dodaný, čtenáři hlásili, že ho tam nemají. Distributor se přitom dušoval, že ho na místo zavezl. Většinou je chyba v prodavačích, kterým se více vyplatí vystavit plátek, kterého prodají několik desítek kusů, protože na něm více vydělají. A tak ProHockey (ale i Pro Football) zůstane ležet někde na zemi, takže ani nevědí, že ho tam mají. Jediná šance, jak se tomu vyhnout, je přesvědčit čtenáře, že nejlepším řešením je předplatné. V současnosti také domlouváme prodej elektronické verze. Naší vizí je tisknout časopis v budoucnu jen pro předplatitele a zájemce o jednotlivé kusy odkazovat na e-verzi. S tím, že by samozřejmě přibyly možnosti předplatit si časopis například jen na několik čísel atd. Kromě toho, že by to bylo ekonomičtější, bylo by to i mnohem ekologičtější.

Petr Novotný pracuje v redakci magazínu ProHockey od jeho českých počátků v roce 1998

Protože jsme se osobně potkali na pražské NHL Global Series, další otázka se přímo nabízí. Jak se Vám líbí tento projekt NHL, a myslíte si, že se časem může kontakt NHL s Evropou ještě více zintenzivnit, a případně jakým způsobem?

Líbí se mi moc! Je skvělé, že šance vidět NHL „na živo“ se takto otevírá mnohem více lidem. Také je jasně patrné, že hokej má u nás ohromné zázemí, protože takhle plná aréna na placené tréninky zaskočila i lidi z vedení NHL. O tom si na severu Evropy mohou nechat jen zdát. O to je smutnější, že navzdory takové podpoře zde hokej stagnuje, zatímco sever zažívá zlatou éru. Ale to je trochu jiná otázka. Nemyslím si, že kontakt jde zatím zintenzivnit nějakým zásadním způsobem. Možnost otevření „Konference Evropa“ jsme na stránkách ProHockey už několikrát probírali. Zatím to není reálné.

Co říkáte na současné postavení Edmontonu Oilers? Je něco, co vás vyloženě u tohoto klubu v letošní sezoně překvapilo, ať už negativně, nebo pozitivně?

O překvapení se už snad ani nedá mluvit. NHL je tak vyrovnaná, že stačí drobnost, která tým vystřelí vzhůru. A jiná ho naopak může srazit. Edmonton podle očekávání dává hodně gólů a také jich hodně inkasuje. O tom se mluvilo a psalo už před sezonou. Rozdílem mezi úspěchem a neúspěchem Oilers jsou podle mě brankáři, kteří chytají o něco lépe, než se čekalo. Proto se Edmonton pohybuje na postupových příčkách. Ale stačí, aby měl brankář horší den, a je zle. Postup do play off ještě zdaleka není jistý a myslím, že Oilers budou mít ještě hodně práce, aby ho udrželi.

Letošní „The Battle of Alberta“ dostala úplně nový náboj a dlouho zapomenutou jiskru. Líbí se Vám podobně vyhrocené zápasy? Kam byste na pomyslném žebříčku „nejžhavějších“ zápasů derby mezi Oilers a Flames zařadil? Zkuste svých TOP 5.

Nevím, jestli je to tím, že stárnu, nebo že mám syna, který hraje hokej (a občas jen trnu, co se na ledě děje), ale čím dál víc si užívám spíš povedených hokejových akcí než drtivých bodyčeků. Například sestřelení Kassiana od Tkachuka bylo podle mě na samé hraně pravidel. Tkachuk se rozjel z poloviny třetiny a navíc byl podle mě třetí v souboji, protože o Kassiana se v tu chvíli „staral“ Giordano. Vůbec se tedy nedivím Kassianově reakci. Jenže na hokej se dívám proto, že chci vidět hokej, ne rvačky. To bych chodil na MMA. Jinak v současnosti jsou duely mezi Oilers a Flames asi nejvyhrocenější. Ale žádnou velkou radost z toho nemám. Proto ani nebudu sestavovat pětici „rivalit“.

V yhrocené emoce Bitvy o Albertu nechávají Petra Novotného chladným.

Connor McDavid a Leon Draisaitl okupují čelní příčky kanadského bodování NHL a táhnou celý Edmonton. Superlativů už bylo na oba hokejisty napsáno hodně. Mě by ale zajímalo, jaké jsou naopak dle Vašeho názoru jejich slabé stránky?

Podívejte se na jejich hodnocení plus/minus a máte jasno. 🙂 Jistě, kdyby za nimi hráli Pietrangelo nebo Hedman a v brance stál Rask nebo Kuemper, asi by ta čísla měli jiná. Jenže pořád si myslím, že oba (zvláště pokud budou hrát oba v centru) mají co do komplexnosti herního projevu co dohánět. A teď asi spoustu fanoušků Oilers naštvu, ale opravdu excelentní budou ve chvíli, kdy budou hrát jako o něco mladší verze Crosbyho.

Myslíte si, že budou Oilers v rámci letošní uzávěrky přestupů aktivní a případně kdo by podle Vašeho názoru mohl obléci jejich dres?

Podle mě se budou snažit přivést brankáře, protože Smithovi končí smlouva. A protože takových gólmanů je nyní hodně, teoreticky by mohli uspět. Problémem bude platový strop, protože Koskinen má kontrakt ve výši 4,5 milionu ještě na další dva roky. A když máte na soupisce McDavida s Draisaitlem, najednou moc peněz nezbývá. V každém případě by potřebovali opravdu kvalitního gólmana a alespoň dva kompletní obránce. Ještě si přičtěte, že Edmonton nepatří mezi zrovna nejžádanější destinace a vychází vám velmi obtížně řešitelný rébus. Ken Holland se však trejdů nikdy nebál, takže podle mě minimálně brankáře sežene.

Je o Vás známo, že se rovněž věnujete tréninku a rozvoji malých hokejistů. Jakou radu byste dal svým kolegům, kteří se zabývají (v jakémkoliv sportu) prací s malými dětmi? Co je pro Vás osobně v této činnosti nejdůležitější a co je pro Vás největší odměnou?

Aby měli nadhled, optimismus a nezlomnou víru, že z naprosto každého malého kluka může vyrůst špičkový hráč. Aby je neopouštěla síla všem opakovat, že můžou být opravdu dobří, pokud na sobě budou tvrdě pracovat. Odměnou jim budou makající svěřenci, kteří třeba jednou narazí na vlastní limity, ale trenérům nikdy v dobrém nezapomenou, že jim neustále věřili. Takový trenér je pak pro kluka (a tím myslím i staršího teenagera) úžasným vzorem. Ale ukažte mi, kolik takových je. Nejdůležitější pro mě je, aby ani jeden hráč nepochyboval, že trénink, který jsem pro ně sestavil, jim pomůže se zase o kousek posunout. Odměnou pak je, když při něm všichni dřou na maximum a při odchodu mi poděkují.

Chtěl byste závěrem něco vzkázat našim čtenářům?

Užívejte si hokej, přistupujte k němu s vášní, ale nezapomínejte, že je to jen zábava.

Děkujeme za rozhovor!