Ještě než začneme, tak nejnovější novinka z Edmontonu, která trochu rozhýbala rozložení vedení organizace Oilers. Majitel Darryl Katz jmenoval nového generálního ředitele neboli CEO hokejových operací. Byl jím jmenován Jeff Jackson. Ten bude mít na starosti veškeré hokejové aktivity týmů v organizaci, tudíž nejen v NHL, ale i AHL a WHL.

Jeff Jackson v minulosti působil coby asistent GM v Torontu Maple Leafs a GM u Toronta Marlies v AHL. Poté založil agenturu, která zastupuje hráče, mimo jiné i Connora McDavida. Jackson je bývalým hráčem NHL, kde odehrál 263 zápasů za Toronto, Rangers, Québec a Chicago. Majitel Darryl Katz k němu říká: „Jeff má velmi dobře vybudované vztahy v celé NHL, včetně silného vztahu s Kenem Hollandem. Přináší do klubu obrovský přehled v oboru. Chápe, co znamená vybudovat elitní organizaci pro moderní NHL a bude úzce spolupracovat s Kenem a celým naším týmem, abychom dostali Oilers do nejlepší možné pozice k vítězství.“

Pokračuje Ken Holland: „Toto je vzrušující den pro všechny fanoušky Oilers a pro organizaci. Jeff je v celé NHL velice respektován a přináší jedinečné zkušenosti jako bývalý hráč, asistent generálního manažera a v poslední době také jako jeden z nejvlivnějších agentů v oboru. Je to skutečný převrat pro fanoušky Oilers, že se Jeff připojil k organizaci a těším se na úzkou spolupráci s ním, když budeme pokračovat v naší snaze o Stanley Cup.“

  • Dosazením Jacksona do vedení organizace odsouvá trochu do ústraní dosavadního ředitele Boba Nicholsona. Ten se přesouvá do pozice speciálního poradce hokejových operací.
  • Další změnou pak je, že legendární Paul Coffey, který se v nejvyšším vedení Oilers už nějakou dobu pohybuje, ale o jeho roli v organizaci se spekulovalo, je nyní již oficiálně potvrzen coby speciální poradce majitele Katze i ředitele Jacksona.

Tak a nyní jdeme na to… Pojďme hodnocení ročníku 2022/23 zkompletovat čtvrtým a posledním článkem, který se zaobírá útočníky tzv. druhého sledu…

Šestici útočníků už máme za sebou v předchozím díle (McDavid, Draisaitl, Nugent-Hopkins, Hyman, Kane, Yamamoto) a nyní nás čekají ti ostatní, kteří do loňského ročníku nastoupili.

Začneme Ryanem McLeodem, který byl z toho „zbytku“ asi nejlepší. McLeod už také naskakoval v top-six, kde se vůbec neztratil. Naopak bych si ho tam dokázal představit mnohem častěji a pokud někdo vypadne, právě on je jasným kandidátem. McLeod byl členem druhé přesilovkové formace i druhého oslabení a svoji oboustrannou hrou potvrzoval, že je jedním z největších univerzálů v týmu a v podstatě takovým druhým Nugetou, protože oba hráče evidentně můžete posadit i za rolbu a oni vám odvedou dobrou práci. Kde bych viděl velké rezervy, ale ne v jeho osobě, nýbrž u trenéra Woodrofta, tak že McLeod dostává trestuhodně málo prostoru a malý ice-time.

Ale v týmu oblíbený „Clouder“ právě včera podepsal novou dvouletou smlouvu s ročním příjmem 2,1 mil.dolarů a Oilers si ho pojistili, takže snad také dostane více prostoru. Ken Holland se s McLeodem dlouho nedokázal dohodnout a podpis přichází až 2 dny před plánovaným slyšením u arbitráže. Ze strany Hollanda jde určitě o dobrý podpis, protože částka je tak akorát adekvátní vzhledem k platovému stropu i možnostem McLeodových výkonů. S McLeodem se počítá na pozici třetího centra, o tom není pochyb.

Jediné co si ještě přát je, aby byl Clouder zdravý, protože loni měl na zranění velkou smůlu a „díky“ nim odehrál pouze 57 zápasů. Nejdřív vynechal většinu prosince kvůli zraněnému kotníku a pak od půlky března až téměř do konce základní části kvůli zranění v horní části těla. Pak se vrátil až na samém konci, aby byl připraven na play off, tam ale nijak nezářil, ale to v podstatě i jeho kolegové.

McLeodovi jsou Oilers prostě souzeni…

Jedním z těch, od kterých se čekalo trochu více, je Warren Foegele. Ten bude nyní v Edmontonu začínat třetí sezónu, ale snad kromě prvního půlroku jeho angažmá v Albertě se prakticky neustále hovoří o jeho trejdu. Foegele má totiž ne úplně zanedbatelný plat 2,75 mil.dolarů a přitom ne zcela konzistentní výkony. Kvůli tomu byl loni častokrát pouze v roli zdravého náhradníka a jeho pozice v týmu byla rozhodně nahraditelná. Přitom i on se několikrát podíval do top-six. Ale jak už jsem zmiňoval, konzistentnost jeho výkonů byla důvodem k některým jeho absencím. Foegele není špatný hráč a je to takový ten typ hráče, že když mu sedne zápas, tak je ho plný led a dokáže rozhodovat zápasy. Že by byl ale nenahraditelný? To určitě ne a když si vezmeme v potaz, že mu po sezóně skončí smlouva, pak si myslím, že tentokrát už ročník v Edmontonu nedohraje a bude nakonec vyměněn, navzdory tomu, že i on je jedním z největších oblíbenců kabiny.

Ostatně bude také načase si vytvářet místa pro některé mladší ročníky z Bakersfieldu, protože s trenérem u kormidla, který s mladými hráči umí pracovat nejde prostě jít jiným směrem.

Foegele na konci pěkného ťukesu

Loňský podpis Švéda Mattiase Janmarka v edmontonském rybníčku vyvolal mnoho rozpaků, protože nebylo zcela jasné, proč ho Holland do týmu přiváděl. To se ostatně také potvrzovalo na samém začátku sezóny, kde si Janmark nedokázal vybojovat místo v prvním týmu a skončil dokonce v Bakersfieldu. Janmark byl nakonec povolán a v NHL již zůstal. Já se přiznám, že po většinu sezóny jsem jeho působení v týmu moc nechápal. Nízká produktivita, navíc mi nepřipadal, že by byl tak výjimečný, aby zabíral místo někomu, u koho se může rozvíjet talent a ze kterého se dá těžit do budoucna. A na farmě jsem takových zabržděných talentů viděl hned několik. Janmark mě prostě dlouhodobě rozhodně nepřesvědčoval. Nakonec to dokázal, ale až téměř na konci sezóny.

Jeho přínos byl zřetelný čím dál víc, jak se blížilo play off. Janmark jakoby ožil a najednou byl vidět. Byl platný hlavně v oslabeních, kde vytvořil velmi dobrou dvojici s Nugentem-Hopkinsem v první penalty-kill formaci. Janmark se poté zranil, nebo spíše byl zraněn v prvním zápase série s Los Angeles a pak se vrátil až do 2. kola s Vegas, ale to už jen paběrkoval a na ledě si moc prostoru neužil. Po konci sezóny mu skončila smlouva a tady mě tedy Ken Holland překvapil, protože Janmarkův podpis jsem nečekal. Janmark ale prý hodně stál o to v Edmontonu zůstat a to i za cenu nízké smlouvy, která je opět na rok a pouze na 1 milion dolarů, což je v klidu, to uznávám. Pokud bude Janmark hrát jako na konci sezóny, pak nemám s jeho setrváním žádný problém. Pokud se ale bude zase několik měsíců rozehrávat, pak nevím…

Kde to pak kvituji naprosto a bez váhání, to je u osoby Dereka Ryana. Tomuto veteránovi bude letos už 37 let, přesto si od Hollanda vysloužil prodloužení smlouvy a to hned o 2 další roky. Ryan bude mít roční příjem 900 000 dolarů a myslím si, že v Edmontonu poté ukončí kariéru. „Dědek“ Derek Ryan si ale novou smlouvu zaslouží a to nejen tím, že údajně v kabině funguje jako mentor pro mladé hráče, tak hlavně jeho přístupem a nijak neuvadající formou.

Ryan hrál spíše až ve čtvrté formaci, ale to nijak není znát na jeho přínosu, kdy je – za prvé platný při oslabeních, kde vstřelil nejeden gól při brejku, což je jeho doménou, za druhé při vhazováních, které jsou jeho silnou disciplínou, a za třetí celkově jeho přítomností obecně. U Dereka Ryana mi zkrátka přijde, že zraje jako víno. Jeho podpis je od Hollanda velmi dobrý tah.

Jesse Puljujarvi zažil v předloňské sezóně 2021/22 svůj doposud nejlepší ročník v NHL, když zaznamenal 36 bodů v 65 zápasech, asi i proto ho Kenny před loňskou sezónou opět podepsal s tím, že ono se z něj asi přecejen něco vymáčkne, což se od něj očekává již od draftu. Jenže to se nestalo. Puljujarvi hrál špatně, byl neproduktivní a na ledě působil spíše jako splašená koza. Puljujarvi je hráč, kterého asi buď milujete, nebo nenávidíte… Když před léty trucoval a vytratil se domů do Finska, hodně lidí si tehdy asi ulevilo, i když někdo asi zase vzdechl, ale mělo to tak už prostě zůstat. Asi je to kruté, ale dovolím si tvrdit, že Puljujarvi na zámořský hokej prostě nemá. Netvrdím, že je to úplně plonkový hráč, ale vidím ho v Evropě, konkrétně někde doma, v některé ze skandinávských lig, kde by mu bylo asi nejlépe a nakonec to tak asi i dopadne.

Puljujarvi totiž loňský ročník v Edmontonu opravdu trpěl a s ním vlastně i my. Pak navíc začal opět trucovat do médií a to už bylo jasné, že partnerství Puljujarvi – Oilers bude už brzy zpřetrháno a tentokrát již nadobro. Když byl na konci února vyměněn do Caroliny prakticky za nic, asi si oddechlo hodně lidí, včetně něj. V Americe se mělo konat jeho zmrtvýchvstání a v Carolině si od něj nevím proč hodně slibovali, ale i oni nakonec zaplakali. Puljujarvi za Canes nastoupil do 17 zápasů, ve kterých si připsal pouhé 2 asistence a v play off přidal jednu v 7 zápasech. A to bude asi jeho konec, nyní je bez smlouvy a pochybuji, že po něm někdo v zámoří ještě sáhne. A jak jsem psal, myslím, že někde doma ve Finsku, či Švédsku by se ještě chytit mohl a mohlo by mu to konečně sednout. A přál bych mu to, protože ať bylo co bylo, věřím tomu, že Jesse není špatný chlapec. :o)

Když byl na samém začátku sezóny vyměněn do St.Louis obránce Dmitrij Samorukov, mnozí si klepali na čelo. Proč? Proč vyměnit obránce, kterého si roky pipláte za nějakého Klima Kostina, který se u Blues do té doby nijak neprosadil. Ale starý lišák Kenny evidentně moc dobře věděl, co dělá. Zatímco Samorukov si v St.Louis zahrál pouze ve dvou zápasech, Kostin se v Edmontonu de facto stal hvězdou. Tedy abych to zase nepřehnal, hvězdičkou… :o) Kostin po trejdu začal v Bakersfieldu. Zde nijak zvlášť nezářil, proto bylo překvapení, když byl při sérii zranění v prvním týmu povolán právě on. Jenže i to se nakonec ukázalo jako správný tah. Kostin do týmu přinesl správné atributy, které týmu po odchodu Zacka Kassiana chyběly a přidal ještě dalsí, čili tvrdost, dravost, nebál se sundat rukavice, chránit naše hvězdy a při tom všem se ještě velmi efektně prosazovat v ofenzivě. Kostin totiž vstřelil hned několik velmi pěkných gólů, které nepadly nějakou náhodou. Kostin se navíc svojí srdečnou povahou a humorem brzy stal miláčkem edmontonských fans a on sám si dle jeho slov Edmonton velmi oblíbil.

Právě proto překvapí Hollandův tah, kdy Kostina spolu s Yamamotem vyměnil do Detroitu prakticky za nic, oficiálně za budoucí vypořádání. Šlo tedy pouze o uvolnění prostoru pod platovým stropem, kdy se Holland potřeboval zbavit Yamamota a GM Detroitu Steve Yzerman měl o Kostina údajně zájem. Odtud asi vítr zavál a nejspíš proto musel Kostin jít. Z tohoto pohledu se to sice dá pochopit, nicméně já v Kostinovi vidím velice schopného hráče, který vám dá za málo peněz hodně muziky a jeho odchod vidím jako velkou chybu, které budeme ještě litovat. Sám Kostin se hned po trejdu vyjádřil ve smyslu, že ho to velmi mrzí a myslím, že to zamrzelo i hodně lidí.

Zatímco Yamamota Steve Yzerman hned vyplatil ze smlouvy a bude další 2 roky snášet jeho kolem půl milionu dolarů zahrnující plat pod platovým stropem, Kostin od něj vyfasoval novou dvouletou smlouvu na pouhé 2 mil.dolarů. A já se ptám – opravdu se nedalo ušetřit na nějakém jiném místě a zbavit se někoho jiného, než vsadit na Kostina za pouhou dvojku? No nic, velká škoda…

Kostin s Desharnaisem přesvědčují fanouška Flames, že s takto ošklivým dresem se foto dělat nebude… 😀

Jestliže do nového ročníku vyhlížíme Raphaela Lavoieho, jak se chytá do základu a vkládáme do něj naděje, tak loni to bylo prakticky to samé s Dylanem Hollowayem. Tady musím říci, že jsem čekal trošku rychlejší progres a i když měl Holloway ve hře pěkné momenty, tak si nemyslím, že byl na NHL připraven. Tomu nakonec odpovídala i jeho minutáž, která byla opravdu tristní. Přesto chápu, že ho trenéři chtěli nechat v týmu, než ho opět poslat dolů do AHL.

Asi tomu ale osud opravdu chtěl, když Holland „začaroval“ a kvůli dočasnému uvolnění platového stropu a aby mohl aktivovat z listiny dlouhodobě zraněných hráčů Kailera Yamamota, poslal Hollowaye spolu s Desharnaisem do Bakersfieldu. Zde se mělo jednat pouze o malý časový úsek, jenže Holloway si hned v prvním zápase za Condors poranil rameno, což ho na dlouhou dobu vyřadilo mimo hru a poté už sezónu v AHL dohrál. Jak to s ním bude dále, uvidíme. Hrát asi bude a tipuji to na čtvrtou formaci a spíše opět s jepičím ice-timem, ale vstupuje do své druhé sezóny v NHL, takže drama bych z toho asi nedělal. Jestli na to bude mít, to je otázka a myslím, že o volný slot v sestavě bude soupeřit právě s Raphaelem Lavoiem.

Toto byl pro Hollowaye klíčový moment loňského roku

Srdcař Devin Shore se opět pohyboval na hraně sestavy odehrál něco málo přes půlku sezóny, tak jako vždy, ale předtím pokaždé zůstával s týmem, kdežto tentokrát se i musel pakovat do Bakersfieldu, přičemž musel projít waiverem. V Kalifornii si jej prý velmi pochvalovali pro jeho práci s mladými hráči. Shore si i přes nestálé místo v sestavě pochvaloval život v Edmontonu a projevoval přání zůstat co nejdéle. Musím říci, že pokud Shore hrál, tak se mi téměř pokaždé líbil. Je to bojovník, umí se tlačit do branky a navíc je evidentně i skvělý parťák do kabiny a tak vůbec, což z něj vždycky přímo tryskalo. Myslím si, že hráč jako on měl úplně s klidným svědomím dostávat více příležitostí a důvěry.

Shoresymu nyní skončila smlouva a obávám se, že prodloužena již nebude, ale pokud by to akceptoval, pak bych mu dvoucestnou smlouvu s výchozím bodem v Bakersfieldu dal. Myslím si ale, že po něm někdo v NHL sáhne.

Jeho fanklubu tedy určitě chybět bude…

Po Hollowayově zranění a jako posila na play off Ken Holland přivedl dvoumetrového centra Nicka Bjugstada a byl to takový ten kauf jak se říká – za všechny prachy. Ovšem v dobrém. Bjugstad velice dobře do týmu zapadl, byl vynikající na buly, dělal rozruch v brankovišti, dobře hrál oslabení a v neposlední řadě vstřelil několik důležitých gólů. Prostě posila jako víno, tohle se Kennymu hodně povedlo. Zklamáním tedy je, že i přesto, že Bjugstad měl zájem v Edmontonu pokračovat, nestane se tak. Pod natřískaný platový strop se již nevešel a vrací se tak zpět do týmu, odkud do Edmontonu v březnu přišel, tedy do Arizony. Zde podepsal na 2 roky s ročním příjmem 2,1 mil.dolarů. Škoda, Bjugstad je velmi šikovný hráč a jeho a Kostina je mi líto, tyto dva jsem v týmu chtěl nadále vidět a přišli mi mnohem, ale opravdu MNOHEM lepší, než někteří jiní „vyvolení“.

Bjugstadova práce před brankou, to bylo ono!

James Hamblin 29. listopadu zažil svůj debut v NHL a rozšířil tak řady edmontonských rodáků hrajících v prvním týmu na 4 (dalšími byli Stuart Skinner, Tyler Benson a Brett Kulak a později byl pátým ještě brankářský záskokář Matt Berlin). Hamblin, Skinner a Benson jsou spoluhráči z dětských let, takže jejich shledání u Oilers bylo pro ně asi „něco“. :o)

Hamblin byl povolán na základě kvalitní hry na farmě. Je to rtuťovitý a rychlý hráč, hodně mi projevem připomíná Drakea Caggiulu, který bude pravděpodobně (pokud se hned nechytí v NHL) od nové sezóny jeho spoluhráčem v Bakersfieldu. Hamblin se v NHL nakonec neusadil, odehrál 10 zápasů bez bodu a byl opět poslán do Bakersfieldu, ale na tuto štaci jistě jen tak nezapomene. A jestli se ještě někdy dostane do NHL? Kdo ví…

Zde dlouholetí kamarádi z Edmontonu Hamblin, Benson a Skinner:

Hamblinův kamarád, již zmiňovaný Tyler Benson odehrál loni výborný kemp a bylo jasné, že po takových výkonech zůstane v Edmontonu. Benson je ale evidentně velký smolař, protože jak měl už několikrát předtím smůlu, tak tentokrát se krátce před koncem kempu zranil a vrátil se až za dlouhou dobu. Za Edmonton si sice nakonec zahrál, ale pouze ve 2 zápasech na začátku prosince. Poté se přestěhoval do Bakersfieldu a už tam zůstal. Škoda jeho zranění na začátku sezóny, byl jsem na něj zvědavý a přál jsem mu to a už dlouho přeju.

Otázkou je, jestli bude mít Benson ještě příležitost, protože mu doběhla smlouva a novou ještě nemá. Přál bych si, aby v organizaci zůstal, ale je otázka, jestli mu bude nový kontrakt nabídnut. Je mu 25 let, za necelých 6 let v organizaci se neprosadil… Možná, že vzhledem k tomu, že loni k tomu kvůli zranění nedošlo, dostane ještě jednu šanci, ale spíše si myslím, že nová smlouva Bensonovi nabídnuta nebude…

No a na závěr Brad Malone. Tento poctivý pěšák si už loni vysloužil trenérovu důvěru a ten ho za jeho skvělou práci v Bakersfieldu odměnil několika zápasy v základní části a pak i v play off. Woodcroft ho ze společného působení u Condors velmi dobře zná a vždy o něm velmi dobře mluví. Pro mne tak nakonec nebylo ani překvapením, když Malone po posledním zúžení kádru těsně před startem nové sezóny v prvním týmu zůstal. Nakonec mu ale nebylo souzeno více, než 10 zápasů a poté se vrátil do Bakersfieldu, tedy lépe řečeno „domů“. Zde hraje již od roku 2017 s tím, že se občas podívá nahoru do Edmontonu. A poslední 3 sezóny je zde také kapitánem týmu. Malone má smlouvu ještě na rok.

No a tím jsme u hráčů vyčerpali všechny možnosti…

Nyní si to shrňme… Jaká tedy byla sezóna 2002/23. Byl to úspěch, nebo zklamání?

Ono je to složitější. Okem zaníceného fanouška Oilers byla loňská sezóna zklamáním. O rok dříve jsme byli namlsaní příchodem vytouženého a oblíbeného trenéra, který dal všemu řád a měl nějaký koncept. Skončili jsme mezi nejlepšími čtyřmi týmy a padli s vítězem Stanley Cupu. I když celkem suverénně, ale přesto, finále konference byl lauf. Loni jsme už chtěli víc, tak to ostatně v životě bývá. Každý chce po úspěchu víc. A během celého roku to tak i vypadalo. Většina útočníků si vytvořila svá bodová maxima, trhaly se ligové rekordy, ale sezóna skončila dříve, než ta předchozí.

Ano, v sezóně, kdy McBůh překoná 150 bodovou hranici, máte tři hráče, kteří překonali stovku a porazíte de facto každého, kdo vám přijde pod ruku, pak musíte chtít úspěch. Bylo tažení Oilers ale opravdu neúspěchem? Musíme si objektivně říci, že v lize je 32 týmů. Většina je konkurenceschopných a naopak, ty slabší se na ty silnější dokáží řádně nahecovat. Týmů, které můžeme loni označit za outsidery bylo málo (Anaheim, Chicago, San Jose, Arizona, Columbus, Montreal, Philadelphia). Ostatní byli nebezpeční. Někteří odehráli dobrou sezónu 2021/22 a nedokázali na to navázat a propadli (Calgary, Pittsburgh, Washington) Někteří naopak vystřelili do oblak a budou na to navazovat další rok (Seattle, New Jersey). 32 týmů, 32 – jak by řekl klasik Jiří Sovák – vlčáků…

Oilers se dostali přes nejošidnější 1. kolo. Dostali se mezi nejlepších 8 týmů, kde padli v sérii, ve které evidentně nebyli horším týmem, protože co si budeme povídat, Golden Knights toho zase tolik nepředvedli. Když to přeženu, tak bych spíše řekl, že se Oilers porazili sami, než že by Rytíři z Vegas předváděli něco extra oslnivého. Oilers něco chybělo, v této sérii se přestalo dařit oporám, v defenzivě se dělaly chyby. Byly to ty okamžiky, kdy moc chcete, ale najednou se vám nedaří vůbec nic. A ty přišly v ten nejméně vhodný okamžik. Golden Knights byli v mých očích v této sérii naprosto hratelným týmem a Los Angeles Kings v 1. kole byli mým pohledem těžším soupeřem. Golden Knights přesto postoupili naprosto zaslouženě a jejich výkonu i pozdějšímu zisku Stanley Cupu musíme zatleskat!

Oilers tedy vypadli až ve 2. kole, byli opět mezi nejlepší osmičkou. Prakticky až do posledního kola živili naději na zisk Clarence S. Campbell Bowl pro vítěze Západní konference (který získali až v posledním kole právě Golden Knights). Sakra tohle je přece úspěšná sezóna. Tohle je důvod, proč ten hokej sledujeme, tohle jsme chtěli! Jsme zase jednou konkurenceschopným týmem, ba co víc, dokázali jsme porazit prostě každého, včetně mega rozjetého Bostonu, prostě každého! Vypadlo se, ale ne po ostudném, nýbrž po smolném výkonu. Hráči tolik chtěli, že to prostě nešlo. Tak to někdy bývá. Podívejte třeba právě na Boston Bruins. Ti byli tuto sezónu absolutním králem, suverénně válcovali tým za týmem a trhali (pro změnu) klubové rekordy. A pak vypadli s Panthers hned v 1. kole. S Panthers, kteří se do play off dostali až na poslední chvíli v posledním kole. V POSLEDNÍM KOLE! Přesto postoupili až do finále Stanley Cupu. Kolikrát jsme tohle v minulosti už viděli? Los Angeles, St.Louis, atd. Tak to někdy prostě chodí, je to hokej.

Suma sumárum, sezóna 2022/23 je zklamáním, ale neúspěchem ne. Máme tým, na který můžeme být pyšní. Máme skvělé trenéry v čele s Woodym, který to má v hlavě srovnané a ví, co chce. Je možné, že vzhledem k hladu po týmovém úspěchu budou hráči letos možná trochu přemotivovaní, protože někdo jako McDavid nebo Draisaitl už prostě nechtějí čekat a chtějí úspěch. Jsem si ale jistý, že Woody je natolik schopný člověk, že dokáže hráče držet při zemi a postupovat stejně systematicky, jako v minulých dvou sezónách. Cesta je správná, to je naprosto evidentní. Oilers jsou týmem, kterého se ostatní bojí a který je poslední dobou pasován do role jednoho z favoritů. Na tohle můžeme být hrdí… Vzpomeňme na léta předtím, co jsme všechno zažívali.

Tým se moc nezměnil, Ken Holland společně s trenéry evidentně svému týmu věří a tak zůstává téměř komplet pohromadě. V mých očích je tedy zbytečně oslaben o Kostina s Bjugstadem, kteří jsou jak jsem psal už v hodnocení výše rozdílovými hráči. Management to ale vidí jinak. Do nové sezóny se naproti tomu můžeme těšit na navázání tehdejší mládežnické spolupráce Connorů McDavida a Browna, tohle bude zajímavé sledovat a pokud se toto povede, pak to bude majstrštyk! Budeme mít zkušenějšího brankáře, kdy Stuart Skinner nebude do hry naskakovat jako znouzectnost, ale jako někdo, na koho se spoléhá a sází. Snad to dokáže a nedostaví se syndrom druhé sezóny. Myslím, že to kluci zvládnou a opět od nich uvidíme dobrý hokej a to je to hlavní. A uvědomme si, že je to stále jenom hokej… :o)

Kluci, za parádní sezónu 2022/23 děkujeme. Byla to jízda! Chceme víc… Ať to ale dopadne jakkoliv, jednou Oiler, vždycky Oiler!!!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *