Poslední důležitý úkol, který měl v probíhající okurkové sezoně Edmontonský manažer Peter Chiarelli, byl podpis smlouvy s Leonem Draisaitlem. To je nyní konečně splněno a Chiarelli si tak může konečně trochu vydechnout. Určitě se u toho ale zapotil. A nejen on, ale i právníci a lidé, kteří s oním kontraktem měli co do činění. Ona totiž smlouva na 8 let není žádnou hračkou a v otázce směrování cesty klubu a jeho budoucnosti se musí brát v potaz všelijaké scénáře a varianty. Chiarelli se rozhodl následovně – Draisaitl je pro něj jedním z jasných lídrů klubu a jedna z jeho hlavních tváří a v příštích letech se na něj bude spoléhat.
Smlouva je na 8 let a Draisaitl si celkově vydělá 68 milionů dolarů. Ročně pak 8,5 milionu. Znamená to také to, že Draisaitl bude v nadcházející sezoně nejlépe placeným hráčem Oilers. Jeho spoluhráč Connor McDavid, který podepsal dlouholetou smlouvu už na začátku července, totiž bude ještě dojíždět poslední rok nováčkovského kontraktu a jeho nová desetiletá smlouva tak bude aktuální až od příštího ročníku. Chiarelli má tak nyní pod smlouvou celý potenciální první tým. Pomohlo tomu i vyplacení Benoita Pouliota z jeho tučné smlouvy a ušetření místa pod platovým stropem. I když i nyní po podepsání smlouvy s Draisaitlem by se ještě nějaké jméno doplnit dalo a uvidíme, jestli Chiarelli do začátku smlouvy ještě přecejen po nějakém hráči sáhne, nebo je tým už kompletní a už se do něj zasahovat nebude. Na trhu s volnými hráči jsou ale stále ještě velmi zajímavá jména. A ruku na srdce – na křídle by se jedno jméno ještě šiklo. A to i z ještě jednoho důvodu. Tím důvodem je zkušenost. Tým Oilers je mladý a přinést nějakého veterána se zkušenostmi, to by také nemuselo být od věci. Kór když se od Edmontonu v nadcházející sezoně čekají velké věci. Volný je stále ještě například rodák z Edmontonu Jarome Iginla. Pak i Jaromír Jágr, o němž se v souvislosti s Oilers už také napovídalo a napsalo mnoho. Anebo vyřazovacími boji ne právě moc prověřený, ale o nic méně zkušený Shane Doan. Na nového zaměstnavatele čeká i ještě před pár lety vyhlášený kanonýr Thomas Vanek, který by si přál znovu nastartovat svoji uvadající kariéru.
Uvidíme jak se Peter Chiarelli rozhodne. Jisté je ale to, že tým může být v klidu, že vše důležité již proběhlo a všichni se tak budou moci soustředit jen na přípravu na novou sezonu, která se už nezadržitelně blíží. První zápasy jsou na programu 4. října a to už je jen nějakých 7 týdnů.
Jaká byla vlastně cesta Leona Draisaitla od draftu k pohádkovému kontraktu? Draisaitl byl draftován Edmontonem v roce 2014 ze 3 místa. Tento draft byl velmi silný a dlouho se nevědělo, jak se první volby vlastně budou vyvíjet. I Draisaitl totiž nějakou dobu figuroval v předpovědích jako možná jednička. Spolu s ním to byli ale ještě další tři hráči a to Aaron Ekblad, Sam Bennett a Sam Reinhart. Jedničkou se nakonec stal trochu překvapivě obránce Aaron Ekblad. Překvapivě tedy pro někoho, kdo počítal se zaběhnutými (téměř) pravidly, kdy se většinou volí ofenzivní hráči. Jenže volila Florida, která měla největší problémy v defenzivě a u nich se jednalo vlastně o logickou volbu. A ta se jim také vyplatila, protože Ekblad naskočil do NHL hned v nadcházející sezoně a prakticky od začátku si začal budovat v lize jméno. Nyní je na tom tak, že platí za jednoho z nejlepších defenzivních obránců ligy. Edmonton je ale na tom podobně jako Florida. Draisaitl se totiž o totéž snaží na poli ofenzivním a zatím se mu to daří. Oproti Ekbladovi to měl ale za začátku o poznání složitější.
V Edmontonu totiž s ním počítali obdobně. Ostrý start do sezony se ale u něj na rozdíl od Ekblada projevil negativně. Draisaitl působil nervózně, měl problémy s adaptací a také s nedostatečnou fyzickou kondicí. A i když ukázal, že s pukem dokáže dělat velké věci, na silově vybavenou konkurenci v NHL to prostě nestačilo, a i když v klubu nakonec vydržel v sezoně 2014/15 o něco déle než trenér Dallas Eakins, pole vyklidil po 37 odehraných zápasech, které pro něj byly spíše utrpením. A kdo si tuto sezonu vybavuje, nejen pro něj, ale také pro fanoušky, kteří dlouho volali po změnách v neúspěšném týmu. Ty nakonec přišly, ale bylo to asi pozdě a sezona tak dopadla pro Oilers velmi špatně. Ne tak ale pro Draisaitla, který si spravil chuť v jeho dost známé soutěži WHL. Tam se z NHL vrátil. Ne tak ale do klubu Prince Albert Raiders, kde rok předtím ovládl statistiky a se 105 body v základní čísti nakonec skončil na 4 místě kanadského bodování WHL, ale do klubu Kelowna Rockets. Tam ve 32 zápasech dokázal zaznamenat 53 bodů. A opravdovou lahůdkou se pro něj staly vyřazovací boje, kde Rockets suverénně kosili jeden tým za druhým a Draisaitl se stal vůdčí osobností týmu. V play off nakonec v 19 zápasech zaznamenal 28 bodů a získal trofej AirBC Trophy pro nejužitečnějšího hráče Western Hockey League.
Řeklo by se tedy, že tedy, že Leon Draisaitl si řekl o další šanci v další sezoně. V Edmontonu se ale od kořene změnila struktura v klubu a nové tváře v kanceláři i na lavičce nechtěli nic uspěchat. A to i přesto, že Draisaitl na sobě přes léto tvrdě zapracoval a nabral kondici, kterou tak nutně pro uplatnění se v NHL potřeboval. Tu nabíral mimo jiné i v České republice, kde už několik let v extralize trénoval jeho otec – rodilý Čech Peter Draisaitl, který postupně trénoval České Budějovice, Hradec Králové a Pardubice. Draisaitl měl úspěšný předsezónní kemp v Edmontonu a prakticky každý počítal s jeho okamžitým návratem do prvního týmu. Jenže jak byli také všichni překvapeni, když jej nový trenér Todd McLellan poslal do AHL do týmu Bakersfieldu a Oilers tak začali sezonu bez Draisaitla. Jenže nemělo tomu tak být na dlouho. Hned na začátku sezony přišly neočekávané absence a Draisaitl byl už po pouhých šesti zápasech povolán do “Áčka“, kde už zůstal až do dnešních dnů a kde si postupně vybudoval neotřesitelnou pozici.
Ve své druhé sezoně 2015/16 už začínal ukazovat, že opravdu je oním hráčem se schopnostmi, kvůli kterým si ho Oilers vybrali z 3. místa a v klubovém bodování skončil na 2. místě za Taylorem Hallem. Jenže nedostavily se výsledky klubové a to je vždycky nakonec to, čeho si lidé všímají a co má váhu. A tak vlastně přelomová byla až minulá sezona 2016/17, která byla pro Draisaitla třetí a tou opravdu důležitou. Vše si totiž najednou skvěle sedlo. Od lavičky, přes brankáře, skvěle fungující defenzivu až po smrtící ofenzivu, kde Draisaitl se svými schopnostmi doslova explodoval. Tým hrál ale skvěle komplexně. Trenérům i manažerovi se podařilo najít vhodné složení týmu tak, aby byly hráči typově vyvážení a úspěch se dostavil. A kdyby Edmonton zbytečně neztratil skvěle rozehranou sérii s Anaheimem, kdo ví, jak by to ještě nakonec dopadlo. Z Edmontonu se rázem stal tým, ze kterého jde respekt a ne lítost. Před pár dny jsme také mohli zaregistrovat, že v zámoří vypisují sázkové kanceláře kurzy tak, že hlavní dva kandidáti na zisk Stanley Cupu v sezoně 2017/18 jsou Pittsburgh Penguins a Edmonton Oilers. Ano, je to dost odvážné zacházet až tak daleko a já bych se spíše držel více při zemi, ale když nic jiného, je na tom vidět to, že s Edmontonem se rázem začalo hodně počítat. To potvrzuje svými slovy i sám Leon Draisaitl: “Rozhodně jdeme správným směrem. Myslím, že minulý rok jsme hokejovému světu ukázali, že už nejsme žádný vtip. Myslím, že máme opravdu dobrou partu a rádi spolu hrajeme.“
Srovnání s Penguins je ale zajímavé i z jiného pohledu. Když se totiž podíváme na týmy, se kterými Pens dokázali vyhrát Stanley Cup, pak zjistíme, že to nebyly týmy nabité velkými jmény, ale byly poskládané tak šikovně, aby do sebe vše zapadalo jako do skládačky, aby vepředu byli lídři Malkin s Crosbym nebo Fleurym a za nimi ta správná skládanka. U Oilers se to začíná krystalizovat velmi podobně a Chiarelli podpisem smluv s McDavidem a Draisaitlem jasně ukazuje, že strategie je jasně dána a tým se bude stavět okolo těchto dvou hráčů.
Když se vrátím k Draisaitlově významu a minulé sezoně, pak se musím pozastavit nad tím, čemu se v různých diskuzích lidé neubránili a to, že Draisaitlův úspěch mohl být logickým vyústěním toho, že hrál vedle Connora McDavida a to se pak udělá jaksi samo. Tak jednoduché to ale není. Draisaitl totiž velkou porci zápasů odehrál i na centru vlastní formace, kde se mu dařilo prakticky stejně. Nejvíce ale vynikal v přesilových hrách, ve kterých byl nejvíce nebezpečný. A jeho bodové příděly nebyly zdaleka jenom ze spolupráce s McDavidem, i když toto duo když hrálo spolu, hrálo prostě neuvěřitelně. A byl bych hodně nespravedlivý, kdybych nezmínil ještě třetího do party Patricka Maroona, který se vedle těchto dvou “mozků hry“ proměnil ve střelce. Na jejich souhru se krásně dívalo a ti tři působili dojmem, jakoby spolu hráli odjakživa a jejich souhra byla někdy taková, jakoby hráli se slepeckými brýlemi a přesto se nacházeli naprosto jistě. Dá se očekávat, že tato spolupráce bude pokračovat i nadále a Draisaitl se pomalu ale jistě přetvoří na křídlo. Napovídá tomu i příchod Ryana Stromea, se kterým se počítá spíše na centra a když připočítám ještě Nugenta-Hopkinse, který nebude zůstávat pozadu, asi to tak už bude, ale McLellan už několikrát překvapil svými tahy a tak si u něj vlastně člověk být jistý moc nemůže. On totiž rozhodně není konzervativní trenér a sáhnout i na zaběhlé věci se nebojí.
Draisaitlovi je to ale se svojí povahou nejspíše jedno, o čemž svědčí i jeho komentář: “Vždycky jsem chtěl být hráčem, který může hrát jakoukoliv pozici.“ Draisaitl i přes letošní léto tvrdě makal, aby se nadále zlepšoval. Sám k tomu říká: “Snažím se zlepšovat. Chci být chlapíkem, na kterém může celá organizace záviset. Myslím, že mám mnohem navíc a to je to, na čem se snažím v létě pracovat.“ I tato slova vypovídají o jeho nátuře. Toto se líbí jeho nadřízenému Peteru Chiarellimu: “Toto je ten druh hovoru, který chci vidět. Líbí se mi, když vidím člověka, který ví, že se ještě může zlepšit.“ Leonu Draisaitlovi se navíc se smlouvou v kapse bude hrát určitě lépe a právě u něj se nebojím komplexu hráčů, kteří po podobných podpisech poté vyhořeli. Kdo totiž Draisaitla sleduje, tak musí vědět, že to je z hokejového hlediska naprosto chladnokrevný hráč, člověk by si skoro řekl, že i bez emocí, prostě takový hokejový Kimi Räikkönen.
