Z epicentra zimy v kanadské Albertě, kde je nyní okolo nuly, si Oilers zaletěli na chvíli prohřát kosti do slunné Kalifornie, kde se teploty pohybují okolo třicítky. Dnes si střihnou zápas proti Anaheimu a poté se přesunou jen po pobřeží na sever do nedalekého San José (někde na půl cesty je i Bakersfield..). Sharks zatím hrají daleko za svými možnostmi a když vezmeme v potaz, že jsou loňskými semifinalisty a předloňskými čtvrtfinalisty ligy, pak jejich 15 bodů a 12 místo v Západní konferenci je špatné. Nebudu ale předjímat moc, protože s těmi síly poměříme až pozítří. Dnes se střetneme s Anaheimem, který je na tom o trochu lépe. Na kontě mají 19 bodů, i když i oni se nyní nevyhýbají poklesu formy.
Sezónu ale začali nad očekávání skvěle. V Prvních 8 zápasech totiž dokázali vyhrát hned šestkrát. Navíc v nich inkasovali pouze 14 branek a zvláště výkony brankáře Johna Gibsona byly vynikající. Přitom na to, že Ducks skončili na Západě třetí od konce (bod před Edmontonem), posílil naprosto minimálně. Větší jména byla pouze obránci Luca Sbisa, Erik Gudbranson a Michael Del Zotto. A Sbisa byl hned po jediném dni po podpisu smlouvy prohnán přes waiver a tam odtud si ho bleskurychle stáhli Winnipeg Jets, kde už odehrál 5 zápasů, kdežto do Anaheimu se možná nestačil ani podívat. Z hlediska fanouška Edmontonu jsou tam ještě dvě jména, která ale v prvním týmu dost možná ani nedostanou šanci a to hokejový světoběžník, obránce Chris Wideman, který si loni zahrál i 5 zápasů v dresu Oilers a dále pak brankář Anthony Stolarz, který přišel v závěru minulé sezóny z Philadelphie výměnou za Cama Talbota. Stolarz si za Edmonton zachytal v 6 zápasech, po sezóně se z něho stal volný hráč a podepsal s Anaheimem. Stolarz nyní plní roli jedničky ve farmářském klubu San Diego Gulls, ale moc dobře si nevede (úspěšnost zásahů 0.896%). I když abych mu nekřivdil, nikdo v tomto týmu. Gulls sami jsou totiž úplně nejhorším týmem AHL.
Zpět k Ducks ale. Tam se se stala změna na trenérském postu a pro nás změna velmi zajímavá. Tým totiž převzal náš starý “dobrý“ známý, „floridský frajer“ Dallas Eakins. Ten trénoval v Edmontonu v letech 2013 – 2014, aniž by druhou sezónu vůbec dokončil. Eakins byl tehdy generálním manažerem MacTavishem angažován jako nadějný trenér Toronta Marlies. Pamatuji, že i my jsme tehdy s napětím čekali, co se bude dít, protože Eakins opravdu vypadal nadějně a čekal se závan svěžího větru. Místo toho ale přišlo zklamání. Zdálo se, že Eakins je slabým koučem, který má problémy hráče na střídačce ukočírovat. Po většinu jeho angažmá byl pak už spíše jen terčem hořkých vtipů na jeho osobu. Jeho účes byl vždycky v pořádku, ale během zápasu aby prohodil nějaké slovo, to jste prakticky neviděli. Samozřejmě že to může být dobrý trenér a křivdím mu, ale jsem rád, že je pryč. 🙂 Sezónu 2014/15 dokonce už ani nepřekulil do nového roku a dokoučoval ji za něj nejdříve z manažerského křesla sestoupivší Craig MacTavish a po něm Todd Nelson. Eakins poté převzal právě záložní tým Anaheimu o kterém jsem se již zmiňoval, San Diego Gulls. S nimi se během čtyřletého působení dostal třikrát do play off, loni dokonce do finále konference. No a když byl po tříletém působení u Ducks odejit trenérský veterán Randy Carlyle, sáhl manažer Bob Murray do vlastních zásob a vytáhl Eakinse nahoru. A jak jsem napsal, začátek sezóny vyšel Ducks natolik, že jsem si začínal myslet, že chyba nebyla v Eakinsovi, ale jen u nás. Nyní už to ale tak nevypadá a Ducks se pomalu začínají propadat. V týmu Oilers jsou dnes jen 4 hráči, které Eakins vedl a sice Nugent-Hopkins, Draisaitl, Klefbom a Nurse, přičemž Nurse i Draisaitl odehráli své první sezóny v NHL. Nurse odehrál pouhé 2 zápasy a Draisaitl byl po dlouhém trápení ve své první sezóně po 37 zápasech poslán zpět k mladíkům do WHL.
K trenérskému štábu Anaheimu ještě jednu zajímavost. Eakins má za zády mega silnou nápovědu. Jako trenérský poradce byl v Anaheimu angažován velezkušený Darryl Sutter, který pověsil trenérské řemeslo na hřebíček v roce 2017.
Z pohledu Edmontonu také není bez zajímavosti, že již od roku 2010 je tu ředitelem oddělení hráčského vývoje Todd Marchant, tedy dlouholetá opora Edmontonu, která tu hrála mezi lety 1994 až 2003. A víte za koho byl Marchant v roce 1994 do Edmontonu z Rangers vyměněn? Za Craiga MacTavishe. Ale do současnosti. Tým tedy moc neposílil. Naopak ho opustila dlouholetá opora, dnes už v podstatě legendární útočník Corey Perry. Tomu už se ke konci moc nedařilo a byl jen stínem kdysi slavného střelce. Nic platných mu nebylo ani 14 let oddané služby Anaheimu, Bob Murray ho po sezóně nemilosrdně vykoupil ze smlouvy a z Perryho se stal předčasně volný hráč, i když Anaheim ho bude vyplácet až do roku 2023. Perry poté podepsal roční smlouvu v Dallasu a nechal v Anaheimu svého nerozlučného parťáka Ryana Getzlafa na všechno samotného. I když několik zajímavých hráčů v Anaheimu přecejen je, jako třeba Čech Ondřej Kaše, Jakob Silfverberg nebo Rickard Rakell. Žádná sláva to ale není, Anaheim zřejmě pokračuje v zaběhlém trendu, kterým je spíše defenzivní pojetí hry. Nic jiného jim navíc možná ani nezbývá. Nejproduktivnějším hráčem týmu je se 13 body Jakob Silfverberg, nejlepším střelcem je Adam Henrique s 8 zásahy.
V Anaheimu mají smůlu, že dlouhodobě zranění jsou dva zkušení hráči, kteří nehráli v Anaheimu zrovna zanedbatelnou roli a sice Patrick Eaves, který kvůli problémům z krví vynechal téměř celé dvě předchozí sezóny a i nadále zůstává na marodce a bůh ví jak to s ním do budoucna vlastně vůbec bude. Mimo hru, také dlouhodobě a s dost podobným osudem je Ryan Kesler. I on v posledních dvou sezónách odehrál naprosté minimum zápasů a letos do hry ještě nezasáhl. Kesler má ale narozdíl od Eavese problém se zraněným bokem a u něj je šance na návrat příznivější. Dalším, s kým Dallas Eakins nemůže počítat je obránce Josh Manson se zraněným kolenem.
V brance Ducks dnes bude jednička týmu John Gibson.
Edmonton s Anaheimem se v sezńě potkají jako kolegové z Pacifické divize vždycky čtytřikrát. V právě probíhající sezóně to bude první dostaveníčko. V předešlých dvou letech si to oba týmy rozdělily rovným dílem, když každý byl úspěšný čtyřikrát.
Než se dostanu k Edmontonu, tak si dovolím malé historické okénko i s osobní vzpomínkou (kdo se nechce zdržovat, ať tenhle odstavec přeskočí 🙂 ) V roce 2017 se Ducks s Oilers střetli ve čtvrtfinále Stanley Cupu, kde se rozhodovalo až v sedmém zápase. Edmonton se do play off dostal po dlouhých 10 letech a v 1. kole dokázal vyřadit San Jose, kteří se o rok předtím dostali až do finále Stanley Cupu! Poté přišli na řadu Ducks a i s těmi Oilers začali velmi dobře. Kdo si tuto sérii pamatuje, ví že byla na infarkt. Oilers totiž vyhráli oba zápasy v Anaheimu a navíc hráli velmi dobře. Jenže poté Anaheim dokázal vrátit úder úplně stejným způsobem a vyrovnal sérii. Vše se ale podle mne zlomilo v 5. zápase, kde Oilers vedli už 3:0 a tento stav byl na ukazateli ještě v 57 minutě! Na to nikdy v životě už snad nezapomenu a tak mi dovolte o malou osobní vzpomínku na tento zápas. Když jsme tedy vedli 3:0 a bylo jen pár minutek do konce zápasu, řekl jsem si, že je vše hotové a šel jsem naprosto v klidu a spokojen vyvenčit svého psa, na mobilu jsem si nechal jen aplikaci Livesport jako pojistku. Najednou tam skočilo, 3:1, říkám si – dobře, asi ten gól přijít musel. Za dalších pár sekund 3:2 – to už jsem zpozorněl. Co se to sakra zase děje? Takže jsem se posadil na lavičku a zapnul přenos v mobilu. Do konce bylo 15 sekund a před brankou obrovská vřava, z které jsme inkasovali vyrovnávací gól. Tehdy jsem někde v koutku duše věděl, že tenhle zápas a i SÉRII už prostě nevyhrajeme. Byl jsem z toho tak konsternován, že jsem zůstal jako pařez sedět na lavičce a přestal jsem vnímat. 🙂 Až po nějaké době mě přivedl “zpátky k životu“ můj pes, který nechápal, co se se mnou děje. A tak jsem byl opět ready na prodloužení. Tam, jak jsem už přiznal jsem si naděje nedělal, protože jakoby se něco zlomilo. Také že jsme ve druhém prodloužení v 87 minutě opravdu inkasovali a to z hole Coreyho Perryho. Poté jsme sérii ještě zdramatizovali, když jsme v Edmontonu vyprovodili Ducks 7:1, přičemž Leon Draisaitl vstřelil hattrick. No a v 7. zápase 2:1 pro Ducks, konec našich nadějí a od té doby jsme opět do play off nepostoupili a od té doby opět vzhlížíme k tomu, že se dokážeme alespoň přiblížit něčemu podobnému. V dnešním týmu tuto sérii pamatuje už jen 8 hráčů a sice Draisaitl. McDavid, Nugent-Hopkins, Kassian, Benning, K.Russell, Nurse a Larsson.
Jedna zajímavost mimo téma dnešního zápasu, na kterou jsem narazil a kterou si vlastně člověk ani neuvědomuje. Podívejte se na to, jakým inventářem je v Edmontonu Ryan Nugent-Hopkins. V Edmontonu nyní hraje již 9 sezónu. Draftován byl Edmontonem v roce 2011 a byl jedničkou draftu (čtvrtý byl Adam Larsson, devatenáctý Oscar Klefbom). V Edmontonu začal hrát hned ten samý rok, v týmu byl už tehdy pátou sezónu jeho nynější spoluhráč Sam Gagner. Nugent-Hopkins debutoval ve vítězném zápase proti Pittsburghu 2:1 a ve svém prvním zápase hned dokázal skórovat. Ve třetím zápase proti Vancouveru pak vstřelil hattrick. A koho zažil… Na draftu ho vybral tehdejší generální manažer Oilers Steve Tambellini. Poté zažil další manažery Craiga MacTavishe, Petera Chiarelliho (jeho období spíš přežil, než zažil, protože Chiarelli prakticky rozpustil tým), dále Keitha Gretzkyho a nyní Kena Hollanda. Jeho trenéři byli Tom Renney, Ralph Krueger, Dallas Eakins, Craig MacTavish, Todd Nelson, Todd McLellan, Ken Hitchcock a současný trenér Dave Tippett. Naše „Nugetka“ je nedílnou součástí týmu a jedním z našich nejlepších hráčů, dnes daleko, daleko více defenzivně zaměřeným, než byl na začátku své kariéry. Je naším specialistou na hře v oslabení i přesilovkách. Mimo hokej je velmi činný i v charitativní činnosti, nejvíce se věnuje výcviku asistenčních psů. Hodně dalšího zdaru Nugeto!
Edmontonu se vcelku vydařil trip po Východu USA, kdy nejdříve sice prohráli v Detroptu, ale poté dokázali zvítězit v Columbusu i v Pittsburghu. Tím se dostali na čelo Západní konference. Pak ale zase přišly dvě prohry za sebou s Arizonou a St.Louis. Hlavně ta s Kojoty byla dost zbytečná, protože výkon na ledě se podobal odpolednímu tréninku po včerejší kalbě. Naštěstí to tak ale vypadalo i ze strany Arizony, která rovněž nehrála ve své kůži. Ale jeden bod za prohru v prodloužení nakonec ještě dobrý. Se St.Louis to bylo už o něčem úplně jiném. S obhájci Stanley Cupu jsme sehráli vyrovnanou partii, na kterou se dalo dívat i přísným měřítkem a v zápase nevyhrál lepší tým, ale šťastnější. V minulém zápase s New Jersey, který jsme sehráli v pátek jsme zlepšený výkon dokázali přetavit i v body a to celkem suverénně, když jsme vyprovodili Ďábly 4:0. V zápase bylo vidět několik dobrých výkonů jako třeba ten Koskinenův v brance, parádní první gól, který začal fantastickou křižnou přihrávkou Nugenta-Hopkinse na Draisaitla a poté Leonovo suverénní proměnění. Pak i třeba tradiční chladnokrevné zakončení Jamese Neala u třetího gólu. Neal vstřelil letos svůj 12 gól v 18 zápasech. Po druhé se v kariéře trefil Švýcar Gaetan Haas, který tečoval Benningovu střelu a poprvé v sezóně konečně také Alex Chiasson, který pro změnu nenápadně tečoval střelu Nugenta-Hopkinse. Chiasson byl loni čtvrtým nejlepším střelcem týmu s 22 góly, letos paběrkuje, i když má často smůlu, protože v jeho případě se nedá mluvit o tom, že by hrál špatně.
Již během zápasu se St.Louis se vrátil do první formace na “své“místo Zack Kassian, kde vystřídal Sama Gagnera a byl to dobrý tah. S New Jersey hrál Kassian vedle 97 a 29 už od začátku a nic se na tom měnit zatím zase nebude. Sam Gagner naopak z první formace vypadl rovnou mezi zdravé náhradníky a utkání sleoval jen z tribuny. Gagner v 7 zápasech ve kterých nastoupil zaznamenal pouze 1 asistenci a ani na ledě se nedalo mluvit o nějaké exhibici. Joel Persson, který v sestavě nahradil zraněného Brandona Manninga v zápase zaznamenal 2 asistence. Pro Perssona to byly vůbec první body v NHL. Dvoubodový zápas to byl kromě něj ještě pro Chiassona a Nugenta-Hopkinse. Leon Draisaitl je na 2. místě tabulky produktivity NHL, kde je stejným 30 bodovým ziskem za Davidem Pastrňákem. Na toho navíc ztrácí 1 gól v tabulce střelců. Když už jsme u těch statistik, tak Oscar Klefbom je prvním mezi blokaři v celé NHL s 50 zblokovanými střelami. Trochu tím zahanbuje i letitého rekordmana v této statistice Krise Russella, který za ním zaostává o 9 bloků. Russell je na 6. místě s 41 bloky, Darnell Nurse je s 35 bloky na 12. místě. Celkově Oilers zblokovali již 205 střel. Čili, kluci se toho nebojí. Právě na těchto statistikách je znát i zlepšená defenzivní činnost Oilers a hlavně – obětavost.
Dva navrátilci do sestavy Oilers, kteí laborovali se zraněním – Josh Archibald a Riley Sheahan jsou (kromě Adama Larssona, který hrál jen úvodní zápas) jedinými hráči Oilers, kteří dosud nezaznamenali ani bod! Tomáš Jurčo, který byl ve čtvrtek umístěn na waiver nikoho z ostatních týmů nezaujal a tak putuje na farmu do Bakersfieldu. Trenér Dave Tippett se k Jurčovi vyjádřil do médií: “Měl dobrý kemp, ale tady (v regulérní sezóně) výkony z kempu neproměnil. Dáme ho dolů do Bakersfieldu, kde doufá, že zase získá svoji sebedůvěru. Příležitost ještě dostane.“ Co se týče Larssona, tak ten by údajně měl byjet na led za necelé 2 týdny. Kromě něj jsou zraněni ještě Joakim Nygard a Brandon Manning.
V brance dnes opět dostane příležitost Mikko Koskinen, který s New Jersey vychytal shotout. Jinak co se týče našich brankářů, tak Koskinen má procentuální úspěšnost zásahů 0.927% a Mike Smith 0.926%, což jsou parádní čísla. Na prvním místě je Thomas Greiss z NY Islanders s 0.942%.
Zápas v Honda Center v Anaheimu začíná ve 3:00 SEČ a vysílá ho mimo jiné i Nova Sport 2.