Naftaři předevčírem zdolali doma Arizonu 3:2 po prodloužení a teprve podruhé v sezoně dokázali zvítězit ve druhém zápase po sobě. Třetí korálek na šňůrku vítězných zápasů v řadě však letos nepověsili ještě ani jednou a dlužno podotknout, že je nejvyšší čas tento fakt konečně změnit. Po dobrém výkonu na ledě Bostonu však nelze rozhodně totéž říci o předvedené hře v zápase s Coyotes. Tento zápas herně domácím opravdu nevyšel a vítězství v něm bylo rozhodně z kategorie těch šťastných. V prodloužení přežili Oilers několikrát klinickou smrt, než jim bonusový bod vystřelil Ryan Nugent-Hopkins. A při vší úctě k Arizoně kvalita Javorových listů je opravdu v letošní sezoně o několik stupínků výše a na body bude potřeba přidat!
Klíčovým mužem zápasu byl mezi Naftaři rozhodně Cam Talbot. Předvedl množství těžkých zákroků a ještě si „dobře postavil své tyče“, jak se lidově říká. Pochytal 29 z 31 střel soupeře při úspěšnosti 93,55%. A byl konečně tím fantomem brankoviště, jako v minulé sezoně. Byť jeho statistiky nejsou stále nijak oslnivé (průměr 3 góly na zápas, úspěšnost 90,3%) zdá se, že by se mohl opět vracet do své obvyklé formy a pohody. Bohužel se v utkání s Arizonou zranil v horní části těla, a byť Todd McLellan jeho nasazení v dnešním zápase proti Torontu nevyloučil, dá se spíše čekat, i u vědomí toho, že už za dva dny čeká Naftaře derby proti Calgary, že v dnešním zápase dostane opět příležitost Laurent Brossoit, který však zatím v letošní sezoně na svoji první výhru stále čeká.
Velmi dobrý dojem zanechal v souboji s Coyotes Matthew Benning (1+1, +3), který jak se zdá roste v oporu defenzivy Olejářů. A poměrně zdařile chytil svoji šanci za pačesy rovněž osmadvacetiletý francouzský reprezentant Yohann Auvitu, který odvádí svému týmu cenné služby a zabydlel se v základní sestavě. Příslibem jsou rovněž zlepšující se výkony Darnella Nurse, který tentokrát sice nebodoval, ale na ledě strávil 25:13 čistého času hry a zablokoval plných 6 střel, v obojích ukazatelích vládl statistikám svého celku.
Ovšem tím patrně pozitiva nastíněná posledním zápasem končí. V útoku se sice objevují tu a tam geniální záblesky i mimo první a druhou řadu, viz skvěle vyřešená brejková situace zakončená Zackem Kassianem (první branka sezony) po ideální přihrávce Marka Letestu u prvního gólu Naftařů. Na druhou stranu však celkově Arizona Edmonton přehrála a nejvíce to bylo vidět právě v ofenzivě. Vůbec se nedařilo obvyklým tahounům Connoru McDavidovi s Leonem Draisaitlem, kteří vůbec nebodovali. Milan Lucic je stále jen stínem sebe sama, Patricku Maroonovi zápas nesedl vůbec. Zatím se také nedaří dostatečně zapracovat do týmu Michaela Cammalleriho, ten zatím odehrál za Naftaře 7 zápasů, v nichž zapsal pouhé 2 asistence a -3 body ve statistice +/-, a to je prostě výsledek chabý. Dokonce natolik, že před dnešním zápasem trénoval mimo 4 útočné formace a je tak možné, že do zápasu tentokrát aktivně nezasáhne, stejně jako finský defenzivní útočník Iiro Pakarinen, který odehrál proti Coyotes nejméně času, 8:26. Naopak by se do sestavy měl vrátit jeho talentovaný krajan Jesse Puljujarvi a patrně též Jujhar Khaira. Hrát rozhodně ještě nebude Andrej Sekera.
Edmonton Oilers trochu svým vítězstvím ve vzájemném zápase odrazili nápor Arizony na svoje „čtrnácté“ místo v Západní konferenci. Ovšem na postup je ztráta stále konstantní, tj. 5 bodů na momentálně osmý Dallas Stars. Je to dáno zejména tím, že všichni konkurenti momentálně vcelku pravidelně bodíky sbírají, proto je nutné, aby je rovněž přestali na počkání rozdávat Naftaři! Pokud chceme do paly off, je nutné už konečně výrazně natáhnout šňůru vítězných zápasů v řadě. Při letošní vyrovnanosti soutěže to ani jinak nepůjde, navíc momentálně již 4 kluby mají na Oilers náskok více než deseti bodů, a to se skutečně bude dotahovat jen velmi těžko.
Krátce po oslavách 100 let od založení NHL vězme, že náš dnešní soupeř byl založený právě 22. listopadu 1917 jako Toronto Arenas (1919-1926 Toronto St. Patricks), je stále jedním ze dvou zakládajících klubů NHL, které doposud v soutěži působí. Toronto Maple Leafs jsou prvním klubem NHL, jehož hodnota dosáhla v tradičním přehledu časopisu Forbes hranice miliardy dolarů. Tento tradiční kanadský klub vévodí žebříčku už sedmý rok za sebou, na druhém místě figurují New York Rangers (750 milionů), třetí jsou Montreal Canadiens (575 milionů). Elitní pětici doplňují Chicago Blackhawks (350 milionů) a Boston Bruins (348 milionů), tedy až na Detroit Red Wings samé zvučné značky z Original Six.
A již od loňské sezony neplatí, že se jedná pouze o ohromnou tradici spojenou s trudnou současností. Byť poslední pohár získali před 50ti lety, není vyloučeno, že v brzké době toto čekání mohou ukončit. Nová éra a tým vystavěný pod vedením vele zkušeného trenéra Mika Babcocka okolo jedničky draftu 2016 a vycházející hvězdy soutěže Austona Matthewse již rozhodně není otloukánkem ostatních, ale konzistentní celek, z něhož jde opravdu respekt. Javorové listy jsou momentálně ve Východní konferenci třetí za Tampou Bay a stále se lepšícím Columbusem se ziskem 33 bodů a chlubí se nejlepším útokem celé ligy (92 branek v 26 zápasech), zatím nasázeli o plných 25 gólů více než Oilers, a to je po těsně odehrané čtvrtině dlouhodobé části opravdu slušná porce. Dalším silným ukazatelem je jejich úspěšnost na vhazování, kde jsou v NHL zatím druzí za Flyers. Když k tomu připočteme ještě velmi slušnou defenzivu na čele se spolehlivým dánský gólmanem Frederikem Andersenem, není důvod se nedomnívat, že na Olejáře dnes čeká jeden z možných aspirantů na nejvyšší příčky vůbec. Velmi slibnou formou se Toronto prezentovalo v polovině listopadu. Úplně poslední výsledky jsou spíše v počtu výher a proher vyrovnané. Naposledy na ledě Calgary Flames zvítězilo vcelku v pohodovém tempu 4:1.
Kanadskému bodování týmu vévodí dle očekávání Auston Matthews (12+12, +14), byť neskóroval již 5x v řadě, následovaný Nazemem Kadrim, Jamesem van Riemsdykem a synem slavného otce Williamem Nylanderem. Tedy je patrné na první pohled, že tým šlape přesně tak, jak má. Svoji roli v týmu a neocenitelnou černou práci zastává Leo Komarov. A ačkoliv v defenzivních řadách nenajdeme žádná opravdu zvučná jména, i obrana působí kompaktně a spolehlivě. Zkrátka Maple Leafs jako celek hrají týmově a spolehlivě, nikdo se zásadně nevymyká ani na jednu stranu, a to je možná ten rozdíl, oproti současným Oilers. Navíc je zde faktor Patrick Marleau (9+7, +3), šestý v klubovém bodování a veterán, kterého mnozí již odepisovali a chytali se za hlavu, když mu Toronto nabídlo smlouvu. A on je právě tím pravým mentorem, který mladému kádru Oilers zjevně chybí. Zdatný v kabině, platný na ledě, s přirozenou autoritou. Právě tento chlapík by mohl být tím trumfem, který v nejtěžších chvílích týmu pomůže a nasměruje jej k úspěchům. Jeho bilance v NHL 1519 zápasů 1097 kanadských bodů (516+581) hovoří sama za sebe. Již teď je mezi legendami a hranice 1100 bodů v lize je za humny, i když dnes na ledě Oilers patrně ještě nepadne.
Zápas začíná v Rogers Place ve 3:00 SEČ. Oba týmy se v letošní sezoně utkají poprvé, odveta je plánována do Toronta na 10. prosince. V posledních 11 vzájemných střetnutích zvítězili Oilers v pouze 2x, 3x se pak v prodloužení a 6x v normální hrací době radovali z vítězství hráči z hlavního města provincie Ontario při celkovém skóre z těchto zápasů 42-26. A ještě navíc hráči Maple Leafs vyhráli 4 z 6 posledních venkovních zápasů v Edmontonu, přesně před rokem 30. 11. 2016 zvítězili v Rogers Place 4:2. Inu ani současná forma, ani statistika domácím do karet nehrají. Každý zápas však začíná bez ohledu na vše ostatní za stavu 0:0!