Jako na houpačce. Tak by se daly charakterizovat výsledky Edmontonu. Po 2-3 prohrách vždycky přijde výhra. Čili ještě není tak zle. Proher je ale stále více a soupeři v boji o play off se vzdalují. Liga je ale letos vyrovnanější než loni a stále není třeba dělat předčasné závěry a odepisovat sezonu. Víme, že v minulosti se dokázaly úspěšně prokousat až do finále nebo dokonce vyhrát samotný Stanley Cup týmy, které postupovaly na poslední chvíli. Naposledy například loni Nashville Predators, kteří hráli finále s Pittsburghem a přitom postupovali až na divokou kartu z posledního osmého postupového místa. V sezoně 2011/12 ve Stanley Cupu Los Angeles Kings dokonce triumfovali a také se do vyřazovacích bojů dostali až z posledního osmého místa.
Edmonton nyní na osmé místo ztrácí 6 bodů, což není tak moc a před námi je ještě 58 zápasů. Jak jsem ale psal, liga je vyrovnaná a při takovémto bodovém přídělu je každý ztracený zápas znát a se soupeři ze Západní konference dvojnásob! Konferenci vede St.Louis, které hraje výborně a trenér Yeo začíná sklízet plody, které zasel. Je vidět, že Blues změna trenéra výrazně pomohla. Překvapením jsou vyrovnané výsledky Winnipegu. Ti měli vždycky problémy s gólmany a velkým množstvím obdržených branek, letos tomu ale tak není. Connor Hellebuyck chytá skvěle, ofenzivní hráči střílí obrovské množství gólů a Jets mohou být letos podobnou štikou ligy jako Edmonton loni. Našlápnuto k tomu rozhodně mají. Na třetím místě je stále nováček Vegas Golden Knights, kteří jsou milým překvapením. Ne tak asi pro ostatní týmy, které očekávaly, že Vegas budou na spodních příčkách tabulky. Manažer McPhee si může také spokojeně mnout ruce za to, jaký tým postavil, protože jeho posilování během rozšiřovacího draftu i poté brali lidé sledující NHL spíše skepticky a ťukali si na čelo. Realita ale ukazuje, že tým nemusí být plný hvězd, aby šlapal. Tým musí být především dobře poskládaný a to je příklad nováčka z Vegas.
Náš dnešní soupeř – Arizona Coyotes, jsou zatím úplně nejhorším týmem NHL. Ve 26 zápasech získali pouze 15 bodů a obdrželi nejvíc branek – 95. Jejich výkony jdou ale pomalu nahoru a oproti hrůznému vstupu do sezony se jejich hra nyní nedá srovnávat. Z posledních 6 zápasů vyhráli ve 4 případech. Kanadské bodování klubu vede mladíček Clayton Keller, kterého si Coyotes vybrali v prvním kole draftu v minulém roce ze sedmého místa. Z 26 zápasů má na kontě 20 bodů. S 11 vstřelenými góly je i nejlepším střelcem týmu. Je pravda, že v posledních zápasech mu trochu dochází dech, ale dokáží ho zastoupit jiní, jako například tradiční opora týmu, obránce Oliver Ekman-Larsson, Brandan Perlini nebo Derek Stepan. Problém mají Coyotes ovšem v brance. Antti Raanta, který přišel z Rangers, kde podával výborné výkony měl být jasnou jedničkou. Jenže Raanta má problémy jak s výkonností, tak se zraněními. Začátek sezony mu nevyšel podle představ a až teprve nyní se začínal pomalu dostávat do formy. V zápase San Jose se ale zranil a nebylo to v sezoně poprvé. Zápas a další dva poté odchytal Scott Wedgewood, kterého manažer John Chayka přivedl z New Jersey. Tam ale naposledy chytal v sezoně 2015/16 a to ještě jen 4 zápasy.
Z tohoto důvodu se tento tah může jevit dost riskantně, ale k Chaykově stylu se to celkem hodí, protože on je moderním typem manažera, který se to moc nebojí. Jeho radikální řezy do týmu v minulosti jsou toho ostatně důkazem. Vzpomeňme třeba odchod brankáře Smithe, prakticky odepsání kapitána Shane Doana, odchod trenéra Tippetta a podpis Ricka Toccheta místo něj, stejně tak i nemilosrdný přístup k mladé hvězdičce Dylanu Stromeovi, který se měl stát tahounem týmu. Wedgewood v minulém zápase ve Vegas třikrát inkasoval, než byl střídán a v brance ho nahradil Český brankář Marek Langhamer, který už neinkasoval. Raanta dnes v Edmontonu k dispozici určitě ještě nebude. Podle trenéra Toccheta nastoupí ale už v dalším zápase v Calgary. Dnes je tedy možné, že Langhamer dostane poprvé v kariéře šanci už od začátku zápasu. Prozatím jen dvakrát dochytával zápas.
Zmínil jsem se o Dylanu Stromeovi, megatalentovi, který v týmu Erie Otters v OHL zdatně sekundoval Connoru McDavidovi. Zatímco McDavid je nyní hvězdou NHL, Stromeho rozjezd je zatím na opačné straně pólu. Dylan Strome je trojkou draftu roku 2015 (první byl McDavid a druhý Eichel). Šnaci dostal ne nijak překvapivě už v první sezoně záhy po draftu. Ukázalo se ale, že na NHL to ještě není ono. V 7 zápasech zaznamenal pouze jedinou asistenci a byl poslán zpět do Erie Otters. I letos dostal šanci, ale po dvou mdlých zápasech byl opět poslán níže, tentokrát ale už do AHL do tucsonu. Tam v 15 zápasech zaznamenal 26 bodů a vysloužil si pozvánku do prvního týmu. Ta přišla převčírem a pokud už dnes Strome dostane důvěru od trenéra Toccheta, tak nastoupí poprvé v jiném dresu jak proti svému bývalému spoluhráči McDavidovi, tak i proti svému bratru Ryanovi. Čili i z tohoto pohledu velmi pikantní souboj, protože kdo by nechtěl porazit staršího bráchu?
Kromě Raanty bude Coyotes chybět ještě obránce Jakob Chychrun.
Ve vzájemných zápasech je to mezi oběma kluby zajímavé. Když se ohlédneme 15 zápasů zpět, tak tam je Arizona úspěšnější. Zvítězila v 11 zápasech! A to na to, že se v posledních letech vlastně nikdy nejednalo o nějak silný tým, je to hrůzná statistika. Vše se zlepšuje až v posledních zápasech. Loňská sezona to dokázala, protože Edmonton vyhrál třikrát za sebou. Jistě, loni jsme hráli o poznání lépe než letos, ale při vší úctě ke Coyotes, koho jiného už porážet když ne je?
Oilers vyhráli převčírem v Bostonu. Ten předtím čtyřikrát za sebou vyhrál na hřištích soupeřů. Čili cenné vítězství. Navíc podepřeno i dobrým výkonem a to je v těchto časech o to víc důležité. Sebevědomí týmu totiž dostává na frak a takovéto zápasy nám můžou velmi pomoct. Kdybychom vyhráli i dnes proti Arizoně, nálada by se jistě zvedla o další stupínek. Výkony jsou u některých hráčů jsou stále dost nestálé. Zatímco je znát, že nahoru jde forma například Stromeovi, Nursemu nebo Kassianovi, tak klesající tendence je nadále například u Larssona, Lucice, Gryby nebo Klefboma. Posledně jmenovaný si vysloveně říká o nabrání kondice v Bakersfieldu a určitě by mu to neškodilo. Někteří hráči, kteří jsou v klubové hierarchii až daleko za ním jsou výkonnostně daleko výše a zaslouží si více prostoru. Myslím tím hlavně Matta Benninga a Yohanna Auvitu.
Zajímavý je trojlístek Maroon, McDavid a Draisaitl. Ti dlouho a neochvějně tvořili společně první formaci a také se dá říci, že jako jediní měli jakž takž konstantní výkony. A ty mají tito tři hráči stále, ačkoliv všichni se rozmělnili do tří formací. Není se ale čemu divit, trenér McLellan hledá způsoby, jak sestavu promíchat a špatné výsledky, ale i herní projev klubu ho k tomu také opravňuje. Například Leon Draisaitl je nyní centrem až ve třetí formaci. Toto je vůbec zajímavá partička, protože všichni tři hráči – Draisaitl, Strome a Caggiula jsou univerzály, kteří hrají jak na centru, tak i na křídle a všichni tři hráči už během této sezony vyzkoušeli oba tyto posty. Connor McDavid má nyní na křídle Milana Lucice, kiterého se Todd McLellan snaží probudit z letargie. Lucic totiž hraje otráveně a se svými výkony je daleko za očekáváními. Možná, že právě McDavida ho hokej zase začne znovu bavit. Za jeho vysokou smlouvu by to bylo také nasnadě.
Na druhém křídle trenér dává konečně prostor nejnovější posile Miku Cammallerimu, který by si ještě mohl vzpomenout na svoje nejlepší sezony a probudit střelecký prach. V Bostonu po dlouhé době po zranění nastoupil Anton Slepyshev, který by měl nyní hrát na křídle druhé formace, kiterou vede Nugent-Hopkin s Maroonem na křídle. V Bostonu naopak odpočíval Jesse Puljujarvi, který se po svém povolání do prvního týmu zlepšil a jeho výkony mají stoupající tendenci. Přesto ale ještě nemá místo jisté. V minulém zápase ho ze sestavy vytlačil jiný Fin Iiro Pakarinen. Ten zatím v 17 zápasech zaznamenal pouze jedinou asistenci a to je hodně bídné. Kromě Pujujarviho bsentoval také Jujhar Khaira, ten ale z důvodu zranění v horní části těla a ani dnes nenastoupí. Dále je stále mimo Andrej Sekera, který už nějaký čas s týmem ale bruslí.
Zápas v Rogers Areně v Edmontonu se hraje dnes od 3:00 SEČ. Držme všichni palce a doufejme, že třeba i takovýto zápas dokáže naše hochy nastartovat a zdánlivě odepsanou sezonu ještě zachránit!