Do Edmontonu zavítají v sobotu nad středoevropským ránem slovutní Rangers. A nebude se jednat pouze o jeden z dalších „obyčejných“ zápasů. Hlavním hybatelem duelu s klasickým týmem z „Original six“ bude jméno někdejšího skvělého zadáka Kevina Lowea. Oilers se rozhodli, že před tímto utkáním slavnostně vyřadí ze své číselné kolekce jeho čtyřku a dres s tímto numerem slavnostně vystoupá ke stropu Rogers Place, aby zde dělal společnost ostatním hráčům ze slavných dynastií Oilers.
Lowe bez nadsázky zasvětil Oilers svůj život. V dresu s ropnou kapkou na hrudi hrál již od vstupu klubu do NHL v roce 1979. Byl vůbec první draftovou volbou Oilers v rámci NHL a spojil s nimi téměř celou svou kariéru, pouze v letech 1992 – 1996 nastupoval za Rangers. Spojení těchto dvou klubů je také důvodem, proč se slavnostní ceremoniál uskuteční právě před tímto utkáním. Do New Yorku byl v roce 1992 vyměněn za Romana Oksiutu a 3. volbu v draftu, zpět do Alberty se v roce 1996 vracel jako volný agent. Kariéru v dresu Oilers ukončil Lowe v roce 1998. Tím, že pověsil brusle na hřebík, ovšem jeho anabáze v klubu z Edmontonu zdaleka neskončila. V sezoně 1998/99 se stal asistentem trenéra, ročník 1999/2000 pak strávil dokonce na pozici hlavního kouče a v letech 2000-2008 byl generálním manažerem Oilers. V současné době zastává u Naftařů pozici prezidenta klubu. Žádný jiný hokejista neodehrál za Edmonton více utkání než on (celkem jich bylo 1037 v základní části a dalších 172 v play off). V sezoně 1991/92 byl kapitánem celku, dalších 5 sezon zastával funkci asistenta kapitána. Šestkrát se mu podařilo získat Stanleyův pohár – v letech 1983/84, 1984/85, 1986/87, 1987/88 a 1989/90 s Oilers a v sezoně 1993/94 přidal ještě jeden s Rangers. Lowe také nastoupil sedmkrát v utkání hvězd NHL a v sezoně 1989/90 získal King Clancy memorial Trophy, která je udělována v zámořské NHL hráči, v jehož osobě se nejlépe spojují hráčské a lidské kvality.
Již před začátkem letošního ročníku „odpáral“ z respektu k legendě svou oblíbenou čtyřku z dresu obránce Kris Russell a vyměnil jí za šestku. „Byl jsem velmi vděčný za to, že jsem mohl dostat příležitost nosit toto číslo. Sobecky si myslím, že je pro mě skvělé, že jsem mohl být tím posledním hráčem, který ji v Edmontonu na svém dresu nosil,“ řekl Russell médiím ve čtvrtek. Dříve s ní v Edmontonu nastupoval třeba ostrostřelec a zlobivé dítě Taylor Hall. Je snadné pochopit Russellův respekt k Loweovi, protože oba obránci jsou ze stejného těsta, co se týče jejich identity na ledě. Stejně jako Lowe je i Russell drsný, nesmlouvavý a tvrdohlavý „pes obranář“, pro kterého je defenziva vždy na prvním místě a pro dobro svých spoluhráče by se na ledě bil až do posledního dechu. „Když má člověk za sebou takovou kariéru a udělal toho pro naši organizaci tolik, není možné k němu nevzhlížet s posvátnou úctou,“ řekl Russell. „Vše co nás dnes čeká, bude zábava. Měl by to pro něj být skvělý večer!“
Kevin Lowe se stal v Edmontonu velmi váženou postavou a to nejen díky svému hokejovému umění, ale také díky mnoha svým charitativním aktivitám. Současný hlavní trenér týmu Dave Tippett vzpomíná na Lowea jako na jednoho z nejobětavějších hráčů všech dob a jako na klíčovou součást každého vítězného týmu. „Kdybych byl tehdy trenérem, byl by v našem týmu tím tolik potřebným tmelem. Dělal by veškerou špinavou práci,“ řekl doslova Tippett. „Kevin byl pro mě nejlepší týmový hráč. Byl ztělesněním vítěze a je to neuvěřitelný člověk. To co udělal, aby pomohl tomuto klubu, je těžko uvěřitelné.“ Tippett i Russell jsou z chystaného ceremoniálu nadšení a neobávají se, že by celá akce měla nějak negativně ovlivnit připravenost současných hokejistů Oilers na samotné utkání s Rangers. „Chceme naší hrou i výkonem navázat na celou výjimečnost tohoto večera a těšíme se, že to s Kevinem parádně oslavíme,“ dodal Kris Russell.
Oilers se budou snažit vybojovat čtvrtou výhru v řadě a navázat tak na skvělý vstup do sezony, kdy se jim podařilo vyhrát hned 8 z úvodních 9 duelů. Rádi by si rovněž udrželi pozice na prvním místě Pacifické divize, kde na ně zle dotírají rivalové z Calgary. Těm se nyní ovšem trochu přestává dařit a v posledních dvou domácích duelech posbírali pouhé dva bodíky za porážky v prodloužení s Nashvillem a s Dallasem. Olejáři dávají na začátku ročníku vzpomenout na zašlou slávu předchozích dynastií, které vyhrávaly pro hrdou hokejovou baštu Stanley cupy jako na běžícím pásu. Podobně úspěšný vstup do sezony s 8 výhrami z prvních 9 zápasů se Edmontonu vydařil teprve podruhé v klubové historii. Leon Draisaitl zaznamenal v prvních 9 utkáních sezony již 20 kanadských bodů, což NHL naposledy viděla v sezoně 2002/03! Tehdy to nedokázal nikdo menší, než kapitán Pittsburghu Mario Lemieux. Němec potvrdil svou dominanci z úvodu ročníku i v zatím posledním duelu s Predators, v němž zaznamenal do svých osobních statistik 2 branky a 1 přihrávku. „Líbí se nám, kde tým momentálně je,“ zhodnotil poslední úspěchy svého týmu hlavní lodivod Dave Tippett. „Máme pocit, že jsme udělali pár dobrých věcí, abychom se do tohoto bodu dostali, ale myslím si, že náš tým může nabídnout ještě mnohem více. Doufejme, že jsme na správné cestě k tomu toho docílit.“
Oilers se v současnosti mohou pochlubit hned třemi nejlépe přihrávajícími hokejisty napříč celou ligou. Nejvíce asistencí (13) si na své konto dosud připsal Ryan Nugent – Hopkins, který i přes nulu v kolonce vstřelených gólů drží dělené páté místo v kanadském bodování celé NHL. První dvě příčky kanadského bodování soutěže si dlouhodobě pronajímají Draisaitl s McDavidem, kteří si jen mezi sebou prohazují místa a patrně se rozhodli, že si rozehrají v tomto ročníku svou vlastní soutěž v kanadském bodování. Zajímavostí je, že Connor McDavid zatím bodoval v každém utkání aktuální sezony a k dosažení mety 600 kanadských bodů mu zbývají pouhé čtyři zápisy do statistik.
Při zranění Mika Smithe se své příležitosti chopil mnohými odepisovaný Mikko Koskinen. Finský dlouhán dovedl svůj tým již k 6 výhrám, průměr inkasovaných branek stlačil na hodnotu 2,18 (deváté místo v NHL) a procentuální úspěšnost zásahů má 93,4 % (sedmé místo v NHL). Smith je podle posledních zpráv již v plném tréninku a brzy by měl být trenérům opět k dispozici. Dnešní duel ovšem odchytá opět Koskinen, pro kterého to bude již sedmé utkání v řadě, do kterého nastoupí jako startující brankář. A to i přesto, že se během dne spekulovalo, že by mohl svůj druhý start v NHL zažít proti Rangers mladý Stuart Skinner. Trenér Tippett se ovšem nakonec rozhodl znovu pro rodáka z finského Vantaa.
Když jsem v úvodu zmínil, že současní Oilers dávají vzpomenout na nejslavnější časy klubové historie, částečně to bylo myšleno jako odvážná nadsázka, ale na druhou stranu bych nemusel být zase tak daleko od pravdy. Sledovat Oilers je v těchto dnech skutečně zábava. Hrají aktivní hokej ve všech třech zónách, zdánlivě skórují, kdy se jim zamane a skvělou práci odvádějí také při bránění. Stále je co zlepšovat. Kdybyste rozebrali do detailu hru dvojnásobných šampionů z Tampy Bay v posledních dvou sezonách, určitě byste také našli prvky jejich hry, s kterými by různí odborníci nebyli spokojeni. Hlavní trenér Oilers Dave Tippett po posledním utkání například kritizoval hru na puku resp. rozehrávku svých svěřenců, která se mu zdála zbytečně komplikovaná a riskantní. „Musíme se na to zaměřit v tréninku a dělat to stále dokola. Občas si tím přivodíme v utkáních zbytečné potíže a je to oblast, kterou musíme jednoznačně zlepšit.“ Pochopitelně ovšem převažují pozitiva. Edmonton je nejlépe střílejícím mužstvem v soutěži (dávají průměrně 4,22 gólů na zápas), Mikko Koskinen konečně vypadá jako brankář, který si zaslouží svých 4,5 milionu dolarů ročně, hloubka útočných řad umožňuje trenérskému štábu střídat útoky a improvizovat bez negativních důsledků a obrana Oilers zatím také drží svůj tým nad vodou a funguje relativně bez výraznějších herních defektů. Vynikajícím bonusem jsou skvěle fungující přesilové hry. Olejáři proměnili letos přesilovou hru již v devíti utkáních v řadě, čímž vyrovnali klubový rekord. K dnešnímu dni má Edmonton nadpozemskou úspěšnost využití přesilových her – vyjádřeno čísly: 46,4 %.
Nepřejícné hlasy, které říkají, že Oilers zatím nehráli se špičkovými týmy soutěže, bych v této chvíli vůbec nebral v potaz. Každý tým v NHL bude hrát s těmi „horšími týmy“. Ale ne každý tým dokáže z těchto zápasů dolovat body. I to je ve své podstatě umění hodné šampionů, obzvlášť když jsou kolikrát podobná utkání o poznání těžší než ta s papírovými favority, kteří chtějí naopak „hrát hokej“ a nebrání jen modrou čáru. Oilers místo toho ukazují, že i v zápasech, v kterých se od nich čeká převaha, tvorba hry a povinná vítězství, dokáží v jisté míře herně i výsledkově dominovat.
Podle predikcí serveru The Athletic mají Olejáři momentálně 96 % šanci na postup do play off a 62 % šanci na vítězství v prvním kole play off. Na celkové vítězství ve Stanley cupu dává tento server Edmontonu 9 % šanci, což je dělené třetí místo mezi všemi kluby NHL. Také sázkové kanceláře mají letos Oilers rády. Pointsbet Canada je má jako jasného favorita na vítězství v Pacifické divizi a současně mají třetí nejlepší kurz na vítězství v Západní konferenci za Vegas a Coloradem. Kurz Edmontonu na vítězství ve Stanley cupu je u této sázkové kanceláře sedmý nejlepší v lize.
Sledujte každý jejich zápas, vychutnejte si každý okamžik, každý zásah gólmana, každý gól, každou oslavu toho gólu a každou veselou věc, která se stane na ledě. Sledovat současné Oilers je zábavné, protože vstoupili do jedinečného období se dvěma nejlepšími hráči na světě. Až budeme za mnoho let všichni staří a budeme sedět ve svých houpacích křeslech, tak budeme vyprávět našim vnoučatům o tom, jak neuvěřitelné bylo tehdy sledovat Edmonton Oilers!
Co se týká našeho dnešního soupeře, tak jsem se v rámci tvorby tohoto předzápasového průvodce obrátil na svého kamaráda a velkého fanouška New York Rangers Davida Palána. David je tvůrcem projektu hokejovekralupy.cz, jehož prostřednictvím informuje fanoušky o všem, co se týká klubu krajské ligy Středočeského kraje HK Kralupy nad Vltavou. S amatérskou novinařinou má tedy bohaté zkušenosti, tudíž nepochybuji, že se vám jeho část preview bude líbit. Vzhůru tedy do Big Apple!
Fanoušci Rangers si letos užívají poměrně úspěšný vstup do sezóny, ve které při pohledu na soupisku s nadšením očekávají po dlouhých čtyřech chudých sezónách návrat do play-off, v němž působili naposledy ještě s Henrikem Lundqvistem v bráně. Švédský gentleman byl od počátku svého působení v klubu klíčovou postavou všech nadějí na jakýkoliv úspěch. A to mnohdy snad i výraznější, než bylo zdrávo pro celý tým, kterému král Henrik navyšoval rating o úroveň výš, než si možná samotné mužstvo zasloužilo. Častá těsná vítězství pak dodávala i managementu organizace falešný pocit, že kolem Henrika staví vítězný tým, který to však na vrchol nikdy nedotáhl.
Tolik na úvod jen pro popsání toho, s jak nesnadnou pozicí se od počátku svého působení v klubu potýká pětadvacetiletý ruský brankář Igor Šesťjorkin, který přišel do brankoviště Jezdců s nelehkým úkolem švédskou hvězdu nahradit. Nutno však říct, že si zatím nevede vůbec špatně. Moskevský rodák prozatím po osmi utkáních prožívá rekordní sezónu s průměrem 1,85 obdržené branky na zápas a fantastickou úspěšností 94,3% vychytaných střel, což ho u brankářů, kteří letos dosud odchytali 7 a více zápasů, řadí na třetí místo celé ligy za Frederika Andersena z dosud neporažené Caroliny a floridského spoluobčana Sergeje Borovského. Pokud se Rangers podaří v Rogers Place vyhrát, bude Šesťjorkin v tomto triumfu jistě ústřední postavou.
Velká očekávání vkládají na Manhattanu i do útočně laděného beka Adama Foxe, který neustále jen potvrzuje, že nebyl zvolen vítězem Norrisovy trofeje za loňskou sezónu náhodou. Třiadvacetiletý obránce do výšky příliš nepobral, o to je však svým pohybem na hřišti soupeřům nepříjemnější. Stačí v nevhodnou dobu mrknout a nestačíte se divit, do jaké gólové šance vám zase pronikl. Zajímavostí pro obyvatele Alberty bude jistě fakt, že tento defenzivní poklad draftovali v roce 2016 ze 33. místa Calgary Flames, kteří práva na něj v červnu 2018 jako součást balíčku s Dougiem Hamiltonem a Michealem Ferlandem vytrejdovali do Caroliny za Noaha Hanifina s Eliasem Lindholmem. Za volby v draftu se poté bez jediného utkání v dresu Hurricanes dostal až na Manhattan, kde ještě ten samý rok konečně započal svou již nyní zářivou cestu v nejlepší lize světa. Po 135 celkově odehraných utkáních v NHL má Fox aktuálně na kontě již první stovku bodů za 15 gólů a 85 asistencí a v letošním ročníku si zatím vůbec poprvé drží průměr více než jednoho získaného bodu na utkání. Úctyhodná čísla ještě více zkrášluje statistika +/-, v níž svítí aktuálně za všechny dosavadní 3 sezóny hodnota +46. Co by za podobná čísla takový Noah Hanifin dal.
Co každý na Manhattanu s napětím sleduje, je vývoj jednoho z dalších kanadských klenotů se zlatýma rukama Alexise Lafrenièra. Každý už si snad musel položit otázku, zda nebyl nástup do NHL dnes čerstvě dvacetiletého útočníka příliš uspěchaný, když zdaleka nesplnil očekávání, která do něj byla od počátku vkládána. Od loňské jedničky draftu však mnozí očekávali téměř nemožné, aby hned z kanadské juniorské ligy naskočil do prvního útoku obrovsky konkurenční NHL, pod silným tlakem pozornosti se adaptoval na hokej neporovnatelné úrovně a téměř ihned si podmanil celou soutěž. Nijak oslnivá čísla prozatím Alexis nesbírá ani v letošní sezóně, oproti té loňské už však od počátku zaznamenává téměř půl bodu na utkání, přičemž nezapomněl zapracovat i na hře dozadu a ač ne tak výrazně, jak se doufalo, tak se zdá, že jeho vývoj míří správným směrem.
Kdo se však očekávaným směrem bohužel neposouvá, je finské překvapení posledního mužského šampionátu na Slovensku Kaapo Kakko. Rovněž dvacetiletý útočník vstoupil v dresu Rangers do nejlepší ligy světa už ve svých 18 letech a ve své premiérové sezóně zaznamenal po 66 zápasech 23 bodů (10+13). Očekávaný progres v navazující sezóně se ovšem nedostavil a Kakkovo hokejové nadšení postupně mizelo do neznáma. Hokejové obecenstvo s přibývajícím počtem zápasů marně hledalo paralelu s tím hravým útočníkem, který zazářil ve finském dresu onehdy na mistrovství světa, kde měl však Kakko na své hrátky na ledě samozřejmě mnohem více prostoru. Zúžený prostor pro technické finesy a celkově méně času na hru s pukem v nejrychlejší lize světa postupně Kakka posouval do průměru, až zapadl v letošním ročníku do naprostého podprůměru. Záblesk naděje svitl ve fanoušcích Rangers ve druhé polovině loňské sezóny, kdy Kakko nějakou dobu působil znovu jako ten zábavný útočník plný hokejového nadšený, který chce publikum svým hokejem bavit a hodlá se poprat o místo v prvních útočných formacích. Mimo toto období však Kakko v mnoha střídáních spíše vyvolával otázky, zda ho ta hra ještě vůbec baví a naplňuje. V letošním ročníku má Kakko na svém bodovém kontě aktuálně připsanou po šesti odehraných zápasech s ice timem 14 minut na utkání čistou nulu.
Utkání Rangers v Edmontou slibuje atraktivní podívanou taženou nejen edmontonskými útočnými superstar, ale díky angažování Gerarda Gallanta na lavičce soupeře i letos trochu hokejovější hrou Rangers, než jsme byli v dřívějších sezónách zvyklí. O něco Galantnější hra tým z Manhattanu aktuálně drží na druhém místě Metropolitní divize a z tripu Albertou, kdy čeká Jezdce po těžkém střetnutí s Edmontonem hned další den souboj s jeho úhlavním rivalem z Calgary, bude chtít vybojovat maximum bodů, aby se udržel na dosah zatím stoprocentnímu diviznímu lídrovi z Caroliny. Rozhodně tedy nečekejte žádné šetření sil, Rangers letos míří vysoko. To ale i Edmonton…
Úvodní buly zápasu bude vhozeno ve 2:30 SEČ a utkání vysílá v přímém přenosu Nova Sport 1
Tipy pro sázkaře:
Connor McDavid vstřelí 1 a více branek: ANO
Výsledek zápasu po 60 minutách: REMÍZA
V utkání padne více než 5,5 gólů: ANO